Česko – Nizozemsko (3:2) na Euru 2004 aneb Nejlepší zápas v historii reprezentace

Epický duel základní skupiny na památném Euru 2004 se řadí jednoznačně mezi nejlepší zápasy české fotbalové reprezentace. Bohužel pro nás nakonec skončil evropský šampionát velmi hořce.

Kdybych měl vyjmenovat 4 zápasy naší reprezentace, které se mi automaticky vybaví, tak na  prvním místě je to právě tento duel. Jako druhý mi určitě naskočí smolně prohrané finále ve Wemley s Německem na Euru 1996. Třetí stupínek je nešťastná 119. minuta s Řeckem, kdy ještě platilo pravidlo o stříbrném gólu v semifinále a pak samozřejmě premiérový vítězný zápas na MS 2006 v JAR proti USA, v němž řádil Tomáš Rosický.

Nyní již ke zmíněnému zápasu. Náš tým byl jednoznačně na vrcholu. Za zády měl stratéga Karla Brucknera. V týmu byli hráči jako Petr Čech, držitel zlatého míče Pavel Nedvěd, dále Karel Poborský, Tomáš Rosický a k tomu „snajpři“ Jan Koller s Milanem Barošem. Prostě zlatá generace naší reprezentace.

Čeští fotbalisté se jednoznačně řadili mezi největší adepty na titul. Měli za sebou už i nejdelší sérii bez porážky, a to 20 zápasovou šňůru. Po úvodní výhře nad Lotyšskem 2:1, která se ovšem nerodila vůbec lehce, když vítěznou branku zaznamenal až v 85. minutě Marek Heinz, nastal zápas číslo dvě, a to s tradičním rivalem Nizozemskem.

To preferovalo taktéž velmi útočný fotbal jako naše reprezentace. Nizozemci měli v kapse bodík za plichtu 1:1 s Německem, kterou zařídil Ruud van Nistelrooy. Navíc bylo jasné, že Koller bude svádět tradiční souboje se Jaapem Stamem.

Zápas začal zostra a bohužel už ve 4. minutě jsme po volném kopu Arjena Robbena neuhlídali Wilfreda Boumu a bylo zle. To Nizozemce nabudilo a čeští fotbalisté dál čelili ofenzivním výpadům. Následovalo několik šancí hráčů v oranžových dresech, které jsme naštěstí ubránili. Pár akcí bylo i z naší strany, ovšem nepřesných.

Proklatá 19. minuta

Rychlonohý Robben, budoucí hvězda světového fotbalu, vybídl ke skórování van Nistelrooye a ten se nemýlil. V 19. minutě naši fotbalisté tedy prohrávali už 0:2. Ovšem poté se náš tým semkl a předvedl úchvatný výkon.

O pouhé 4 minuty později korigoval skóre Koller. Ve 24. minutě přišlo lišácké střídání Vladimíra Šmicera za Zdeňka Grygeru a o chvíli později dostal budoucí osudovou žlutou kartu Johnny Heitinga za faul na pronikajícího Nedvěda.

Hrál se fotbal na velmi vysoké úrovni s akcemi na obou stranách. Ovšem do konce poločasu vytěžili více ze hry Nizozemci a mohli jsme prohrávat opět o více než jednu branku.

Zlomový 2. poločas

V úvodní pětiminutovce opět byly šance na obou stranách. Následně Robben opět vybídl v 55. minutě ke skórování van Nistelrooye, naštěstí se vytáhl Čech skvělým zákrokem. O chvíli později nepochopitelně trenér Nizozemců stáhl ze hřiště skvělého Robbena.

Náš tým naopak trenér oživil, když stáhl Tomáše Galáska a na hřiště poslal Heinze, který se na tomto turnaji prezentoval v životní formě. Posléze přišla nádherná akce, kdy Nedvěd poslal centr na Kollera, ten míč sklepl na Baroše a kometa turnaje srovnala na 2:2.

Češi byli znovu ve hře a snad všichni čeští fanoušci čekali, zda bude obrat dokonán. Hodně nám pomohla i přísná druhá žlutá karta pro Heitingu v 75. minutě. V následujících 8 minutách měl Nedvěd 2 obrovské šance ke skórování. Nic z toho ale nebylo.

A pak to přišlo!

Baroš vyzval Heinze v 88. minutě ke střele, Edwin van der Sar míč pouze vyrazil a Poborský vyzval ke skórování Šmicera, jenž dostál své pověsti štístko a dokonal obrat. Nizozemci stále tlačili na pilu a měli ještě pár šancí na srovnání. Z vítězství se ale radovali čeští fotbalisté.

Statistika vysoko nad 30 střel za zápas jasně vypovídá o velice ofenzivním utkání a jednom z nejlepších, co kdy bylo na evropském šampionátu sehráno.

Základní sestava

Petr Čech – Zdeněk Grygera (25. Vladimír Šmicer), Martin Jiránek, Tomáš Ujfaluši, Marek Jankulovski – Karel Poborský, Tomáš Rosický, Tomáš Galásek (62. Marek Heinz), Pavel Nedvěd – Jan Koller (75. David Rozehnal), Milan Baroš

Zdroj: FAČR, Wikipedie