Česká reprezentace pod Šilhavým vstala z popela, ale optimismus veřejnosti je přehnaný. Co by měl nový realizační tým zlepšit?

Karel Jarolím byl po výprasku v Rusku vyhozen z pozice hlavního trenéra české reprezentace a nahradil ho Jaroslav Šilhavý, který byl do té doby bez práce. Pomalu rozpadající se a bez sebevědomí uvadající mužstvo pozvedl, z rukávu vytáhl pár za Jarolímovy doby opomíjených jmen a v prvních čtyřech zápasech se blýskl skvělými výsledky. Nejprve Češi překvapivě zvítězili na Slovensku 2:1, poté sice nejmenším brankovým rozdílem prohráli na Ukrajině, ovšem následující klání v Polsku a se Slovenskem zvládli na jedničku. Reprezentace znovu nabyla zájmu veřejnosti, ze které srší optimismus. Není přehnaný?

Zdroj: Česká fotbalová reprezentace

Za prvé je nutno určitě zmínit, že Češi hráli pod Jarolímem pod své možnosti. Ač to pod bývalým koučem Mladé Boleslavi nebo Slavie nevypadalo, v reprezentaci působí kvalitní hráči. Patrik Schick patří do jednoho z největších italských klubů, Jankto minulou sezonu zářil v Udine, Antonín Barák si ve stejném klubu vybojoval místo v sestavě, Bořek Dočkal vždy prokazuje svou produktivitu, ať už patří jakémukoliv klubu, Matěj Vydra si rok co rok udržel svůj standard, všichni tři gólmani – Tomáš Vaclík, Jiří Pavlenka a Tomáš Koubek – chytají v top soutěžích, obránci Pavel Kadeřábek s Theem Gebre Selassiem pravidelně pilují lajny v Bundeslize, Michael Krmenčík před zraněním ničil beky klubů Fortuna ligy a slávista Tomáš Souček již svůj klub několikanásobně přerostl.

S tímto materiálem Jarolím doslova vyhořel v kvalifikaci na Mistrovství světa v Rusku a výkony se nezlepšily ani později. Celkem skončil s nelichotivou bilancí deseti výher, čtyř remíz a osmi porážek. Takto špatné výsledky měl u české reprezentace opravdu málokdo. Ve velmi špatné situaci tedy „nároďák“ převzal právě Šilhavý. Pokud to trochu zlehčíme, mít lepší výsledky než Jarolím bylo víceméně snadné.

Karel Jarolím v reprezentaci

Navíc Šilhavý má trenérskou schopnost, že dokáže velmi snadno a rychle dostat na svou stranu hráče. Zároveň jeho celky vždy vynikaly v činnostech, které reprezentaci dříve chyběly – kvalitnější defenziva a celková organizace hry. Důkaz? Zatímco Jarolímův celek proti kvalitnějším reprezentacím (Německu, Sev. Irsku, Ukrajině, Uruguayi, Austrálii, Belgii, Rusku, Nigérii a Islandu) v průměru na zápas obdržel více než dvě branky, Šilhavého „nároďák“ dostal ve čtyřech utkáních s Polskem, dvakrát se Slovenskem a jednou s Ukrajinou pouze dva góly.

Také se musí nový realizační tým pochválit za výborný výběr hráčů. Z Turecka byli povoláni vynikající stoper Čelůstka a box to box záložník Pavelka. Oba dva si za Jarolíma prakticky nekopli, ovšem pod Šilhavým tvoří nejsilnější jádro. Probudili se také Vydra s Dočkalem, kteří nebyli za Jarolíma povoláváni prakticky vůbec, i když z převážné většiny případů z důvodu zranění.

Šilhavý tým pozvedl i herně, a to mnohonásobně. Obrana již nepůsobí chaoticky, záloha nepropadá a ve finální třetině hřiště mají hráči více volnosti. Převážná většina fanoušků reprezentaci jen a pouze chválí, ovšem za prvé je jejich tvrzení ovlivněno právě érou Jarolíma a za druhé dvě výhry nad úhlavním rivalem jsou opravdu více než fajn. Jenže český „nároďák“ logicky není bez nedostatků. Co by měl kouč Šilhavý zlepšit, aby herní stránku dotáhl skoro do dokonalosti?

Rozhodně by se měli stopeři pohybovat výše. Střední obránci jsou až moc hluboko, a proto vzniká velký prostor mezi liniemi, tedy mezi zálohou a obranou. Toho hodně využíval ukrajinský záložník Marlos nebo ukrajinská křídla a Češi s tím měli velké problémy. Utkání na Ukrajině ukázal druhý nedostatek – strukturu při držení míče. Hráči v červených dresech byli špatně poskládaní při postupném útoku. Až moc hráčů bylo dole a až moc nahoře. To způsobovalo, že kombinace buď nevedla k ničemu, nebo k dlouhému nákopu.

Proti Polsku nastalo velké zlepšení. Češi dokázali využívat nabídnutý prostor a dostávali se do šancí po trpělivých pasážích s balonem u nohy. Se Slovenskem zlepšení pokračovalo. Je to důkaz, že se kouč Šilhavý nenechává rozhodit výsledky a tým neustále učí nových prvků, případně jako ve zmiňovaném případě nedostatky odstraňuje. Bude opravdu zajímavé sledovat, jak se vypořádá s taktikou proti velkým týmům. V dosavadních kláních byli stopeři vystaveni velkému tlaku, museli absolvovat spoustu soubojů, které kdyby prohráli, soupeř by se hnal do velké šance.

Například se Slováky často Čelůstka s Kalasem podstupovali souboj, při kterém měli za sebou jen jednoho spoluhráče na jednoho Slováka. Čili bylo by lepší, kdyby se záloha stáhla níž a Souček by doplňoval obrannou čtveřici. Dosavadní způsob defenzivy je možný jen proti průměrným reprezentacím, nikoliv s většími kalibry typu Francie. Problémy se v částech zápasu objevovaly i na Ukrajině.

Pokud se Šilhavému povede výše zmíněné nedostatky odstranit nebo alespoň poupravit, přiblíží se česká reprezentace ke svému výkonnostnímu maximu.