Česká reprezentace má velký potenciál. Na EURU nebude do počtu

Česká reprezentace porazila Kosovo 2:1 a posedmé za sebou postoupila na EURO. Podobný kousek se povedl pouze pěti dalším zemím: Španělsku, Francii, Německu, Portugalsku a Itálii! Také tento fakt ukazuje, jak velkým úspěchem postup je. Navíc když k němu vedla trnitá cesta. A Češi ani na EURU nemusí hrát druhé housle. Jaké jsou vyhlídky do budoucna?

Hned na začátku je potřeba zmínit, že Češi dostali jednu z nejlehčích skupin, ne-li tu vůbec nejlehčí. Jasným favoritem byla Anglie, která si nakonec pro první místo opravdu dojde, a o druhé místo si to Češi měli rozdat s Černou Horou, Bulharskem a Kosovem. Tedy týmy, které patří do průměru až podprůměru. Za normální situace by byl postup jasnou záležitostí a cokoliv jiného by se dalo označit jako naprosté selhání.

Jenže ještě v létě 2018 se reprezentace nacházela v katastrofálním stavu. Pod Karlem Jarolímem si nesedlo absolutně nic. Nevykrystalizovala žádná kostra mužstva, což bylo bráno jako hlavní úkol pro zkušeného kouče, jelikož po EURU 2016 skončily dlouholeté opory v čele s Petrem Čechem. Hra neměla řád a výkony se nezlepšovaly. A tak po zářijovém debaklu v Rusku přišlo nevyhnutelné – Jarolímův vyhazov.

Na jeho místo usedl Jaroslav Šilhavý. Velká část fanoušků a expertů mu nevěřila – a nešlo se moc divit. Bývalý kouč Slavie reprezentaci přebíral v rozkladu. A hned na úvod měl před sebou velkou překážku, kterou představoval zápas na Slovensku. Ale paradoxně nic lepšího českou reprezentaci potkat nemohlo. Šilhavého svěřenci totiž zvítězili 2:1 po skvělém výkonu, což jim výrazně pomohlo do budoucna.

Ligu národů nakonec zakončili na druhém místě ve skupině, což znamená setrvání ve skupině B i pro další období. To nejdůležitější, tedy kvalifikace na mistrovství Evropy, je ale teprve čekalo. A v prvním duelu měli na programu duel proti Anglii ve Wembley. Češi začali hrůzostrašně a nakonec dostali potupného bůra. Po utkání schytali obrovskou kritiku ze všech stran, která byla, řekl bych, přehnaná.

Schick a spol. se ale dokázali oklepat a kvalifikační zápasy proti Bulharsku a Černé Hoře zvládli za tři body. Následně však padli v Kosovu 1:2 a opakovalo se to stejné jako po výprasku ve Wembley – hráči a trenér to dostali sežrat. Ale stejně jako po Anglii se vzchopili a od té doby jsou v kvalifikaci stoprocentní. Na porážku Anglie se bude vzpomínat ještě dlouho!

Umění vzchopit se za nepříznivé situace Češi ukázali také v posledním postupovém duelu proti Kosovu. V 55. minutě se hosté dostali do vedení zásluhou Nuhia a následujících deset minut dominovali, ale Češi se vzpamatovali, vytvořili si velký tlak a naprosto po zásluze vyhráli 2:1. Ukázali tak, jak se dokáží popasovat s tlakem a nepříjemnými překážkami.

Na tiskové konferenci po zápase švýcarský kouč Kosova Bernard Challandes chválou na Čechy nešetřil. Mimo jiné řekl, že Češi mohou na EURU dokázat velké věci. A lze s ním souhlasit. Tento tým ještě ani náhodou nenarazil na svůj výkonnostní strop. Stále je co zlepšovat. „Nad mistrovstvím Evropy jsem ještě nepřemýšlel. Ovšem je fakt, že někteří hráči se uzdraví. Dnes nám chyběl Schick, Suchý, Dočkal… Pak opravdu budeme ještě silnější a na samotném turnaji konkurenceschopní,“ ví Šilhavý.

Navíc nejde pouze o ona tři jména, která zkušený kouč vyslovil. V jednadvacítce se nachází minimálně tři talenti, kteří by si o místo na EURU říct mohli. Jde o Adama Hložka, Michala Sadílka a Jana Matouška. S výjimkou druhého jmenovaného všichni hráči jednadvacítky na svou první reprezentační pozvánku čekají, ale to se může změnit.

Nejvíce se mluví o Hložkovi. Ačkoliv je mu pouze sedmnáct let, tak se dokázal výrazně prosadit ve Spartě a během pouhého roku, co je „áčku“ Letenských, si vybudoval opravdu silnou pozici. V reprezentaci by se mohl uplatnit jakožto oživení z lavičky. Má na to nejlepší předpoklady. Je rychlý, technický, ale zároveň fyzicky velmi silný. Jeho mínus? Hra směrem dozadu.

Podobným typem křídelníka je také Matoušek. U něj se přesun k Daridovi a spol. v nejbližší době čekat nedá, pouze kdyby na jaře v lize předvedl velký výkonnostní posun. Naopak Sadílek již v reprezentaci byl a je jen otázkou času, kdy se v ní objeví znovu. V nizozemském Eindhovenu hraje pravidelně na pozici levého beka a dokáže se uplatnit i uprostřed hřiště jakožto defenzivní záložník. Díky jeho univerzálnosti by měl posloužit jako backup za Bořila či Součka.

Šilhavý má do léta stále dostatek času a prostoru, jelikož v následujících zápasech může pouze experimentovat a zkoušet s výhledem k mistrovství Evropy. Ve hře je stále co zlepšovat. Chybí lepší zapojení hráče na podhrotu. Král je sice platný, ale je znát, že nejde o jeho pozici. Často se nachází až moc v hloubi pole místo toho, aby doplnil útok ze druhé vlny.

V některých fázích zápasů se Čechům nedařilo podržet balon a kontrolovat tempo hry, což je druhý zásadní herní prvek, který může být výrazně lepší. A je toho ještě více, což si Šilhavý určitě uvědomuje. Pokud se vše sejde tak, jak má, tak na EURU bude Česká reprezentace o dost silnější než dnes. Je v ní velký potenciál!