Bývalý kapitán Sparty Petráš: Chybělo především sparťanské srdce. Teď je to na dobré cestě

Se Spartou má dva tituly. S kapitánskou páskou byl u dosud posledního zápasu Letenských v základní skupině Ligy mistrů, kdy byl vyloučen. Zahrál si také na mistrovství světa, ve Skotsku, nebo v Itálii. Dnes Martin Petráš pracuje jako hráčský agent.

Co dnes dělá bývalý kapitán Sparty a slovenský reprezentant Martin Petráš?

Už pět let se věnuji práci agenta, která mě naplňuje, baví a mám ji rád. Mám pod sebou hráče, kterým věnuji svůj čas a spolupracuji také s jinými agenturami.

O jaké hráče se jako agent staráte?

Mám v portfoliu zhruba 12-13 hráčů. Patří mezi ně např. reprezentanti Denis Vavro, Róbert Boženik, ale také hráči jedenadvacítky jako Kristián Vallo nebo Branislav Sluka. Jsou tam ale i mladší hráči.

Ve Spartě jste měl velmi solidní začátek, pak vás ale přibrzdila zranění. Jak na tohle angažmá vzpomínáte?

Na Spartu vzpomínám hrozně rád. Půl roku mě sice přibrzdilo zranění, ale za ty čtyři roky jsem tam odehrál dost zápasů. Bylo to příjemné období. Sparta má v mém srdci speciální místo. Získali jsme tituly, český pohár a hráli jsme také Ligu mistrů. Půl roku jsem také vedl Spartu jako kapitán. Považuji se za sparťana.

Kromě Sparty jste si zahrál také v Itálii a Skotsku…

Půl rok ve Skotsku a 7-8 let v Itálii mi hodně dalo. Jak po fotbalové stránce, tak po životní. Byla to velká změna, ale pozitivní. Byl to můj sen a splnil jsem si ho. 

Co považujete za vrchol kariéry?

Určitě je to účast na mistrovství světa. Už ten postup tam byl památný zápas. Každý malý fotbalista sní o tom, že si zahraje na mistrovství světa. Sice jsem si tam zahrál jen na pár minut, ale zahrál. 

Vy jste i přes svojí výšku 186 cm hrál především na kraji obrany. Tam dnes hráči plní spíše roli ostrých rychlých křídel. Myslíte, že by hráč vašeho typu mohl hrát i v současném moderním fotbalu zkraje?

Fotbal se stále vyvíjí. Už když jsem byl ve Spartě, bylo to hodně ofenzivní. S Karlem Poborským jsme v sezoně, kdy jsme vyhráli titul, měli parádní spolupráci. Dnes je to ale úplně jiné…V jedné z posledních sezon jsem měl devět nebo deset asistencí. Dostával jsem se hodně do křídel. Dnes ten krajní bek je spíše falešné křídlo. Potřebuje rychlost, dynamiku a výdrž. Musí celých 90 minut běhat nahoru a dolů.

Myslím ale, že ani přes to všechno bych se určitě neztratil.

Co chybí dnešní Spartě oproti té, která na začátku milénia dominovala?

To je těžká otázka. Nechtěl jsem věřit tomu, když mi někdo řekl, že Sparta už od roku 2005 nehrála skupinu Ligy mistrů. Myslím, že Spartě v posledních letech chybělo především sparťanské srdce. Ten duch a kabina. V poslední době se hodně kupovali zahraniční hráči. Některé ty nákupy byly nedomyšlené a zbytečné. A nebyly dobré ani pro klub, ani pro kabinu. 

Teď jsou tam ale mladí hráči z akademie, kteří mají to sparťanství v krvi. Prosazují se tam také kluci ze Slovenska jako je třeba Dávid Hancko. Tomáš Rosický to dobře řídí a pomalu se zapracovávají také bývalí hráči, kteří mají Spartě co dát. Je to na dobré cestě a já věřím, že se ten klub vrátí tam, kam má.

Na jakého trenéra vzpomínáte nejraději a naopak?

U každého trenéra jsem se dokázal prosadit a pravidelně jsem hrál. S žádným jsem neměl konflikt. V Česku vzpomínám třeba na pana Hřebíka, který mě vytáhl z mého rodného města do Jablonce. Setkali jsme se poté také ve Spartě. Nemůžu zapomenout ani na pana Jarabinského nebo Kotrbu. 

Vždy byla parta a zábava. Tahali jsme za jeden provaz. Chodili jsme na večeře, jezdili jsme také společně na dovolené. Třeba s Mírou Baránkem nebo Radoslavem Kováčem. Tenkrát to tam žilo. Zábava byla třeba i s maséry Edou Poustkou a Tomášem Stránským. Byli jsme jedna velká rodina a patřili k tomu i trenéři. Velký parťák byl také František Straka, se kterým jsme měli skvělou šňůru. Uměl nás nabudit. 

Zažil jste Spartu před panováním Daniela Křetínského i během něj. Lišila se Sparta nějak?

Přišel jsem za pana Pelty. Když do klubu vstoupil Daniel Křetínský, tak to pokračovalo stejně. Ten rok co jsem odcházel, tak se to začalo hodně rozprodávat a hráči se začali měnit. To jádro se pomalu rozpadalo. Je to ale můj pohled z venku. Jak jsem zažil Křetínského osobně, tak si myslím, že to všechno fungovalo a úspěchy jsme měli. Měnilo se to až poté, ale to už nemohu hodnotit, protože jsem tam nebyl.

Slovenským fotbalistům se daří především v Itálii. Ať už to byl např. Marek Hamšík v Neapoli, Milan Škriniar v Interu nebo nově Stanislav Lobotka v Neapoli. Čím to je, že právě Itálie?

Jsou to takové periody, kdy se jim daří více v Itálii, poté to bude třeba v Anglii, nebo ve Španělsku. Bylo v módě také Turecko. Pamatuji si éru, kdy se českým hráčům dařilo v Itálii. My jsme tam měli jen Marka Hamšíka a vy Tomáše Ujfalušiho, Marka Jankulovskiho, Zdeňka Grygeru a podobně. 

Myslím si, že slovenští hráči jsou na trhu dobrý artikl. Stále nejsou moc drazí a jsou poctiví a pracovití. Je tam dobrý poměr kvality a ceny. Když si chcete koupit dobrého Chorvata a nebo Poláka, stojí to více peněz než u nás. Ale už se to i na Slovensku mění. Hamšík nám v Itálii udělal dobré jméno. 

Čím si vysvětlujete, že do Sparty chodí hráči, kteří jinde září, ale ve Spartě jde jejich výkonnost rapidně dolů? Příkladem je např. váš krajan Lukáš Štetina nebo Uroš Radaković.

Lukáš Štetina hrál v Dukle dobře. Ale nemůžeme porovnávat Duklu se Spartou. Problémem je, že dnes stačí někde zahrát půlroku a hned po tom hráči sáhnou ty nejlepší kluby. Dříve jste museli hrát dobře alespoň 2-3 sezony dobře, abyste se někam dostali. Já musel v Jablonci odehrát dvě povedené sezony, abych mohl přestoupit do Sparty.

Dnes je to někdy moc urychlené. Dres Sparty má svojí váhu a není to pro každého. Je tam mediální tlak. Hrát na Letné vyžaduje určitou dávku odvahy a sebevědomí. Štetina a další hráči kvalitu mají, ale nezvládnou ten psychický tlak.

Uvidíme vás někdy v Silvestrovském derby?

Fotbal už hraji jen sporadicky, ale když hraji, vždy mě to baví. Vždy se kouknu na výsledky derby a letos jsem tam viděl dobrou partu. Byli tam kluci, se kterými jsem hrával. Určitě by mě to potěšilo. Musí si ale na mě někdo vzpomenout a zavolat mi.