„Mít před sebou hráče jako jsou Koller, Šmicer či Poborský je neuvěřitelné štěstí,“ říká bývalý brankář Fastavu Zlín, Jakub Štefek

Připravili jsme si pro vás rozhovor s bývalým brankářem Fastavu Zlín, Jakubem Štefkem, který si mimo jiné zavzpomínal na toto angažmá, tehdy v druholigovém klubu.

Kdy a kde jste začal s fotbalem?

Bylo mně asi pět let, když probíhal nábor do přípravek ve Slušovicích. Předtím jsem prošel hokejovou školičkou a házenou, kterou hráli mí rodiče na té nejvyšší úrovni. Fotbal byl pro mě jasná volba také proto, že jsem byl citlivý na bolest a z těchto tří sportů tak byl fotbal jasná záležitost. Takže TJ JZD Slušovice 1983.

Chtěl jste chytat už odmala, nebo jste se do brány dostal až postupem času?

Odmala, ale prvotní důvod byl docela nefotbalový. Chtěl jsem chytat, protože gólmani měli jiný dres, rukavice, nebyli jako zbytek stáda. (smích) Postupem času mně bavila ta „důležitost“ a tlak, kdy chyba brankáře znamená gól a celý tým na vás spoléhá.

Ve své bohaté kariéře jste si prošel i Zlínem. Jak jste se do Fastavu dostal?

Po dorosteneckých letech jsem dostal laso do Zlína, který v té době hrál 2. ligu. Mohl jsem tak trénovat s borcem, jakým byl a je Daniel Zítka. Vzpomínám si, že jsem se na něj díval jako na poloboha.

Jak vzpomínáte na své angažmá ve Zlíně?

Jen v tom nejlepším. Najednou jsem se dostal do profi klubu, trenér brankářů, pan Zapletal, je ve Zlíně legenda a je lidsky skvělý člověk. Já jsem nikdy neměl morálku na křik a agresi. Vše jsem preferoval řešit v klidu a s úsměvem, vždyť jde jen o sport. Ale vzhledem k tomu, že jsem byl od října odvelen na vojnu do Hranic, bylo mé angažmá v mužích Zlína pouze epizodní.

Vy fandíte Realu Madrid i Chelsea. Co říkáte na přestup Edena Hazarda?

Hazard byl v Blues již dlouho a tento přestup může okysličit jeho kariéru. Je to top hráč a u Galácticos to jistě potvrdí. Pro Madrid je to špílmachr, který je naprosto jedinečný. A Chelsea bude stavět pod Frankem Lampardem nový tým, takže i pro ni je tento odchod dobře načasován.

Vy stále pokračujete v aktivní kariéře. Od nové sezony budete oblékat dres FK Kralupy. Jakou hraje tento tým soutěž?

V Kralupech jsme postoupili do 1.B třídy. Chytal jsem tam již v minulé sezoně podzimní část, avšak poté jsem se vrátil na půl roku do svých rodných Slušovic, abych mohl uzavřít kruh a rozloučit se. 

Jste členem charitativního klubu Real Top Praha. Jak často za něj nastupujete?

Jsem členem již 11. sezonu. Toto angažmá je pro mě to nejlepší v celé mé kariéře. Real Top Praha beru jako svoji druhou rodinu, tolik zajímavých lidí jezdí ve volném čase bez nároku na honorář pomáhat druhým, to je karma jako prase. Loňský rok byl pro mě těžký pracovně, takže jsem měl docela dost „áček“, ale letos jsem opět ve formě a ready. Říkal jsem manažerovi Sašovi Smitovi, že je a bude těžké zbavit se mně.

Každé léto máme 20-25 akcí, k tomu ještě zimní ligy. Vybrali jsme tak již přes 20 milionů korun, což mluví samo za sebe. Být v bance Realu a mít před sebou hráče jako jsou Koller, Šmicer, Poborský, Jankulovski, Ujfaluši, Rada, Hunal, Heinz, Latka, Kisel a další, vše promícháno s osobnostmi jako je Dyk, Hampl, Štáfek, Trojan, Babica, Novotný, Nouzák, Bosák, Záruba, hráči z NHL- Voráček, Pavelec, Tlustý, Rutta a další, to je neuvěřitelné štěstí, které mně potkalo.

V České republice jste příznivcem Zlínu a Sparty. Co říkáte na nové posily těchto dvou kádrů?

U Sparty se všeobecně čeká, jaká bude cesta pod trenérem Jílkem. Moc si přeju, aby se vrátila do boje o trofeje. U Zlína jsou ambice skromnější, uvidíme, co mezi Ševce přinese trenér Csaplár.

Co bylo Vaším dětským snem?

Být herec. Ale toho se dosahuje na Zlínsku hůře. Navíc jsem měl jako jasné hobby všechny možné sporty. Díky Kubovi Štáfkovi jsem měl možnost poznat kameru, když mně dal roli v seriálu Vyšehrad. Dost často a rád vyzpovídávám svého kamaráda Láďu Hampla, u kterého občas přespávám na porady. Můj sen nyní je stále co nejvíce zůstat dítětem, protože pro mě není život o stresu, penězích a kariéře. Jsem za to občas bitý, ale mám to zkrátka nastaveno jinak a nic nechci měnit. 

Jste vedoucím mužstva a trenérem brankářů u seniorského národního týmu v malém fotbale. Co považujete za největší úspěch v této funkci?

Jednoznačně titul Mistrů světa z Tuniska v roce 2017. Povedlo se nám vytvořit skvělou partu výborných fotbalistů a vše zapadalo celý turnaj do sebe. Titul tým roku v anketě Sportovec roku pro náš národní tým byl také fajn. Letos budeme v australském Perthu obhajovat titul, tak nám držte palce u TV.