Bylo to skvělé, byli jsme jedna vynikající parta, těší Novotného úspěch na mistrovství světa v Malém fotbalu

Už jsme se nemohli dočkat, až se Jindra Novotný, mladý talentovaný fotbalista vrátí z Mistrovství světa World Minifootball Federation v Kyjevě, aby nám povyprávěl své zážitky a také, abychom Jindru ještě lépe poznali, nejen jako sportovce, ale též jako mladého člověka, čerstvého vysokoškoláka, skvělého brášku a zeptali se na Jindrovo sny, ambice a dozvěděli se, jaké má nejaktuálnější plány.

Na konci loňské sezóny, která, jak jsme všichni pocítili, nebyla pro sportovce příznivá a také Jindrova divizní soutěž ve sportovním klubu FK Meteor Praha byla zastavena.

Jindra se však po celou dobu zodpovědně sportovně udržoval, pracoval na sobě velmi aktivně a také úspěšně zvládnul maturitní studium a byl přijat na Univerzita Karlova UK FTVS, protože miluje sport, sport je doslova jeho životem a chce u něj celoživotně být a jak říká „nikdy nevíš co se může stát a vzdělání je nezbytné“.

A protože je Jindra znám svým komplexním fotbalovým umem, skvělou gólovou statistikou a už doslova i pověstí, vládne bojovným týmovým duchem a neobyčejnou pozitivní myslí, na základě doporučení jeho kamaráda Vency Sládka si ho našel Manažer klubu G.I.C La Plate – Hanspaulská liga, Malý fotbal, pan Mirek Vostatek a šťastně pro klub i pro hráče si ve finálových utkáních Superligy Jindry všimnul realizační tým České reprezentace Malý fotbal a přišla naprosto nečekaná nominace Jindry na Mistrovství světa World Minifootball Federation v kategorii U-23 do Kyjeva na Ukrajině, odkud se tým vrátil právě toto pondělí se stříbrnými medailemi.

A hned v úterý jsme Jindru poprosili o setkání, aby taky na nás přelil své zážitky a my zas na Vás přelili tento krásný zážitek a úspěch formou rozhovoru s Jindrou Novotným.

Jindro, velmi ti děkujeme za vskutku vzorný reprezentační přístup a znamenitý výkon v prestižním turnaji Mistrovství světa v Malý fotbal a gratulujeme tobě a současně české reprezentaci k zisku stříbrné medaile. Jak se ti na turnaji líbilo?

Bylo to skvělé, byli jsme jedna vynikající parta, hráli jsme, jak to jen nejlíp šlo, dali jsme do toho všechno, což si myslím, že bylo v utkáních i vidět (zároveň v tento moment právě ukazuje interní video z motivačního projevu před zápasem).

Můžeš někoho jmenovat, jestli chceš, v týmu, s kým se ti nejlépe hrálo apod.?

Tak z týmu nemám koho vypíchnout protože byli všichni skvělí, táhli jsme opravdu za jeden provaz. A moc dobře se o nás po celou dobu starali. Měli jsme vše, co jsme potřebovali, výborné jídlo, stále čerstvé ovoce a když bylo cokoliv potřeba, hned nám realizační tým pomáhal, například jsme potřebovali koupit nové kopačky – turfy, protože plocha hřiště nás malinko zaskočila a v lisovkách jsme furt leželi na zemi, ale my jsme to uchopili pozitivně a prostě se jelo pro vhodné kopačky a bylo. Takže ani to nebyl problém, hřiště bylo stejné pro všechny účastníky a bylo potřeba se tomu přizpůsobit.

Jak jste se na jednotlivá utkání připravovali?

Až na první utkání ve skupině, kdy jsme hráli proti Gruzii a nemohli jsme soupeře před utkáním načíst, jsme sledovali hru všech soupeřů a adekvátně jsme se na každého s našim realizačním týmem připravovali, abychom zvolili vhodnou taktickou hru. A hned v tom prvním utkání jsi po otevření skóre Michalem Toflem jistil svou premiérovou reprezentační a v utkání druhou brankou a šli jste si směleji pro první výhru.

Jaké to je dát gól na Mistrovství světa?

Když jsem byl zavolán na rozhovor, úplně jsem cítil, jak mi to teprve dochází, co se stalo a cítím to ještě teď, je to nádherný pocit a musím znova říct, že jsme byli jedna vynikající parta a góly a výsledky jsou zásluhou všech. Je to pro mě velmi důležité, takto to vnímám.

A přišlo utkání s Indií, kde se očekávala výhra českého týmu. Vstřelil jste v ní čtyři góly. Celkem jich padlo 14 a do české sítě žádný. Splnili jsme úkol a myslím si, že šlo vyhrát ještě výše. Opět, všechny góly tvoří celý tým a mojí úlohou útočníka bylo dávat góly, paradoxně jsem všechny své branky dal hlavou či levou nohou, což nejsou statisticky moje typické góly. A byly ještě další šance, pořád se učíme. Ale ja mám takovou zásadu, takový vnitřní úkol, že musím míč do brány dostat jakkoliv, třeba i zadkem.

To je skvělý přístup a určitě to ukazuje také na tvou herní komplexitu, výjimečnou vyváženost dovedností obou polovin – levé i pravé části těla, vynikající odhad na míč a jeho trajektorii a taktickou vyspělost, tvůj nevyzpytatelný pohyb na místě s míčem, ze kterého často vychází nečekaná střela na bránu, také pressing na soupeře a hraniční bojovnost, se kterou mělo mnoho oponentů i rozhodčích velký problém. Nevěděli, jak tě zastavit, nešlo to.

Šlo se do finálových dvou zápasů, jak jsi se před utkáními cítil, zejména v boji o zlato proti Kolumbijskému týmu, se kterým jste zvládli v předchozím utkání ve skupině dost razantně remízovat a postoupili jste z druhého místa jen na skóre?

Z finále jsem měl respekt, ale že bych se bál to ne. Šel jsem do finále s tím, že to bude vyrovnaný zápas a cokoliv může rozhodnout. A chtěl jsem pomoct co nejvíce týmu. A bohužel to finále dopadlo tak jak dopadlo. Tak mě zalil pocit smutku a zklamání, že jsme to jako tým nedotáhli do té zlaté tečky.

Došli jste velmi vysoko jako tým a nám se tvoje hra moc líbila, jsme moc rádi, že jsi příležitost od realizačního týmu dostal a pevně věříme, že jsi ji naplnil a těšili jsme se na každý další zápas. Všechny byly velmi napínavé a atraktivní. Čím to u tebe osobně je?

Jsem učenlivý a sport mě nesmírně baví. Když jsem na hřišti vždy se plně soustředím a snažím se plnit úlohy a dávat góly, obraně pomáhám, ale ze všeho nejvíc mě baví útočit. Cítím to v žilách. V průběhu celého turnaje jsem za faul nedostal ani jedinou kartu. Ano, hraju na hraně. Baví mě všechny sporty, když vezmu do ruky hokejku, jde mi to. A když hraju, myslím jen na hru.

Hra je pro mě takový druhý svět, vedle toho, který kromě sportu taky žijeme a který můžeme třeba daleko méně ovlivnit, hra fotbalu je v našich rukou a já chci vyhrávat, vím, že to pak těší nejen mě, ale i moji rodinu a taky to dělá moc šťastného mého brášku, který sportovat nemůže, protože je na vozíčku, ale já vím, že mi fandí a je vždycky s mým úspěchem šťastný, v naší rodině je fotbal vždy na prvním místě, žijeme fotbalem a mám doma naprostou podporu. A já moc rád mamce a bráchovi pomáhám se vším, co je potřeba, aby bylo uděláno a miluju je.

To je moc hezké, je to vidět v celém tvém přístupu k životu a ke tvému sportu, k fotbalu. Víme, že taky v klubu pomáháš s mladšími hráči.

Ano, udělal jsem si potřebné licence, abych se mohl věnovat trénování. Baví mě to. Když můžu někomu pomoci, vždycky se do toho vložím úplně celý, dokud o moji radu či pomoc někdo stojí.

Určitě máš nějakého kamaráda, který není na dobré cestě, něco nezvládl a nedaří se mu a tobě se to třeba ani nelíbí, co dělá. Jsi ve věku, kdy se to stává, například u odcházejících kamarádů ze sportu. Jak se s takovou situací vyrovnáváš?

Nejsem lhostejný, naopak bych se i rozdal a kdykoliv se tohle děje a už se mi to stalo, vždycky o kámoše bojuju, dokud to jen jde. Má to smysl, život je boj a ne každý všechno sám zvládne. Kamarád je v životě velice důležitý a to slovo pro mě velmi mnoho znamená.

Máš pravdu, ale není to někdy snadné, zejména, když o návrat kamaráda na koleje bojuješ jen ty a on nebo ona už ne. Jsi však silný člověk nejen pro sebe, ale pro vaši rodinu a pro tvůj tým. Určitě bude pro tvou další životní etapu důležité také tvé právě zahájené vysokoškolské studium na Univerzitě Karlově, na Fakultě sportu a tělesné výchovy. Jaký obor jsi si vybral a proč?

Chci být celý život co nejblíže u sportu, budu se věnovat trenérství a učitelství sportu. Vidím v tom svou životní náplň a satisfakci.

A když se už bavíme o životě jako takovém, co je tvůj životní sen a jaké máš například plány na příštích pět let?

Vše vychází z toho, co právě dělám, chci hrát fotbal a udělám pro to veškeré maximum. A budu studovat, to jsou moje cíle. Mám přítelkyni, která dělá atletiku a rozumíme si i sportovně, přesněji řečeno vzájemně se v našich sportech podporujeme a respektujeme a jednou chci, abychom měli hezký rodinný dům a zahradu a třeba taky pět psů, tak teď si o tom přemýšlím.

Jindro, prozradíš nám nějaké své tajemství pro vytvoření sportovního úspěchu, je nějaká tvá tajná zbraň, kterou máš, co třeba nějaké speciální cvičení, poslech hudby apod.?

Jsem pracovitý a cílevědomý. Naše rodina je metalová, poslouchám různou hudbu, na různé situace mám jinou, občas nabíjím metalem, nebo taky rád rozjímám a velmi mě motivuje např. film Gladiátor, nacházím v něm pořád motivaci, úplně pořád. Děkuji, ano, mám taky rád takové filmy. Nabíjejí a ukazují vzor.

Prosím, ještě zpátky k fotbalu a k malému fotbalu. Jak vidíš jejich možné obojí využití, vidíš nějaké výhody nebo zásadní nevýhody pro hru obou?

Ano, je to důležitá otázka a odpověď je asi taková, že základním rozdílem je velikost hřiště, které musí hráč správně vnímat a ve hře naplno využívat. Tohle se musí společně s vhodnou tréninkovou a soutěžní zátěží respektovat. Např. pondělky jsou pro malý fotbal vhodné, pokud není důležitější odpočinek, protože během dalších dnů v týdnu se na trénincích fotbalu zpět zadaptuji na velké hřiště. A pak už tu jsou jen výhody.

Především z hlediska podpory a rozvoje hráče pro fotbal, např. v malém fotbalu je daleko větší množství rozhodovacích situací pod časo-prostorovým tlakem, příležitost pro vytváření automatismů do klasického fotbalu, podpoření jemné „titěrné“ techniky s míčem, posílení individuální zodpovědnosti za obrannou i útočnou hru – příležitost a podpora mikro-situací hry 1:1, více vytváření početného množství situací, které jsou ve velkém fotbale rozhodující a hráč se do nich ve velkém fotbale dostává v omezeném množství.

V malém fotbalu, když nedáte branku, daleko rychleji lze vytvořit novou gólovou situaci, i toto může částečně povzbuzovat a příznivě působit na tvorbu situací v klasickém fotbalu. Ale hlavně platí, že ve fotbalu např. jako útočník se do gólové situace dostanete daleko méně častokrát a proto s tím, co pro vás tým vytvoří, musíte velmi dobře zpracovat a snažit se úspěšně zakončovat, dávat góly a ze všech možných i méně výhodných pozic získat pro svůj tým maximum, hrát a vyhrát.

Ještě jedna otázka Jindro, prosím, týká se tvého hraní malého fotbalu a také třeba trénování dětí. Kdybys dostal příležitost hrát profesionální soutěž, jak bys to vše časově a energeticky řešil a zvládal?

Přesně tak, na tréninku a v zápase chci vždy nechat úplně všechno, takže skloubení s malým fotbalem budu vždy řešit individuálně, podle svého týdenního vytížení, podle aktuální únavy a jistého pocitu, že mám dostatek energie. Ale malý fotbal hrát chci, posiluje mě. I trénink dětí je docela vyčerpávající, ale zároveň mě nabíjí. V případě, že bych postoupil do ligy, vše bych upravil tak, abych mohl dát fotbalu opět úplně a beze zbytku všechno. To je jasné a tak bych to chtěl a udělal bych to.

Děkujeme ti za rozhovor a příjemnou strávenou chvíli a také pozdravujeme tvou rodinu a přítelkyni.

Rozhovor s Jindrou Novotným vedl Průša Adam BA, CEO 121 ELITE Sports