Bydlet nad hospodou, sám si vařit.. Hráči z Premier League na hostováních v nižších ligách

Více než stovka hostování, kde alespoň na jedné straně figuruje anglický klub, byla uzavřena v lednovém přestupovém termínu. Statisticky to odpovídá téměř polovině všech přestupů. Jak si hráči, především angličtí mladíci putující za větším vytížením do nižších ligových soutěží, vedou? S čím se musí potýkat?

Celkem 16 z 24 hráčů na soupisce anglického národního týmu z poslední nominace započalo svou cestu na samotný vrchol na hostováních. Jmenovitě se zde bavíme například o Jordanu Pickfordovi, Kylu Walkerovi či Harrym Kanovi. Destinacemi jim byly Darlington, Northampton či Leyton Orient. Co musí mladíci z akademií slavných klubů Premier League řešit v podmínkách mnohem skromnějších? Jsou vůbec svými domovskými kluby sledováni, monitorováni a kontrolováni?

Andros Townsend ví, o čem vypráví. „Jsem mistrem v putování po hostování,“ říká nyní již s úsměvem. Byť je mu teprve 27 let, ve své kariéře profesionálního fotbalisty si již vyzkoušel působení pod 18 různými manažery. Z Tottenhamu, jehož byl kmenovým hráčem (nyní již má za sebou přestup do Crystal Palace, ze kterého na hostování putovat nemusí), byl často odesílán k rozehrání do nižších soutěží. Postupně hrál za Yeovil, Leyton Orient, MK Dons, Ipswich, Watford, Millwall, Leeds a Birmingham. Zpočátku se velmi divil, jaké rozdílné podmínky oproti akademii Spurs jinde panují.

„V Yeovilu jsme s Jonathanem Obikou bydleli nad hospodou, navíc nám vůbec nechutnalo jídlo, tak jsme si pořídili elektrický vařič a vařili si na pokoji. Když nad tím tak přemítám, asi to nebylo vůbec legální. Nakoupili jsme si v supermarketu a večer si sami vařili, co nám chutnalo a hlavně, na co jsme byli zvyklí z akademie. Byli jsme naučení, co musíme sníst, aby naše tělo dobře regenerovalo a bylo připraveno na výkon,“ sděluje pobaveně Townsend.

Ne že by se všechna hostování jak hráči samotnému, tak Tottenhamu vyplatila, ale Townsend podotýká: „Hostování ze mě vytvořila psychicky odolnějšího člověka. Hráčům to kolikrát prospěje v jejich jak fotbalovém, tak i osobnostním vývoji. Dnes častěji hrají nevyužívání fotbalisté za rezervní tým – v něm si ale s hráči, kteří bojují, aby finančně utáhli nájem a získali další smlouvu, nezahrají. Nevědí, čeho si mohou vážit.“

Jak si kluby z Premier League udržují přehled o hráčích na hostování? Musí na to vyčlenit tým zaměstnanců, zvlášť při počtu hráčů, kteří jsou umístěni na rozehrání do nižších soutěží. Hovořit by o tom mohl bývalý dvojnásobný mistr ligy s Manchesterem City, Joleon Lescott. Citizens mají po Anglii „rozházených“ skoro 20 hráčů a právě on je jedním z členů City, kteří se o ně starají a monitorují jejich situaci.

„Hrál jsem na hodně úrovních fotbalu, byl zraněný, v zahraničí, zkušeností mám plno. Mladým hráčům se je snažím předat a radím jim, jak se o sebe postarat,“ říká. Lescottova práce spočívá částečně i v psychologické podpoře – hráčům vysvětluje, jak těžké je se dostat do „A“ týmu vedeného Guardiolou. Pomáhá jim však i s hledáním ubytování, má přehled o tom, jak si ve svých dočasných klubech vedou. „Ne každý se prosadí v Manchesteru City, ale snažíme se je připravit na jejich budoucí kariéry ve světě profesionálního fotbalu, ať už to bude v jakémkoliv týmu.“

Snad se to Lescottovi a ostatním bude dařit a nebude docházet k případům typu Fenin, pokud zůstaneme v našem malém českém rybníčku.