Blog: Ekonomická krize v extralize by mohla hráčům přinést konec blahobytu

Celosvětová krize způsobena virovým onemocněním bude mít bezesporu ničivé následky. Celý svět se najednou přesvědčil, jak hluboko může mít člověk do kapsy během několika málo týdnů. Pro život se zkrátka musí obětovat vše. A je dost možné, že se to dotkne opravdu všech, včetně sportovního byznysu. Mezi nejdiskutovanější témata v hokejovém prostředí patří uzavření extraligy a finanční redukce. Dnes se podíváme právě na finanční problémy, spojeny s placením hráčů, kterých se pandemie koronaviru dotkne rovněž.

Majitelům extraligových klubů v tuto chvíli o život ještě (zatím) nejde. A tak řeší tu patrně druhou nejdůležitější stránku života – peníze.

Někteří majitelé možná trochu předběhli samotné řešení, když některým hráčům na startu těchto problémů rozdali výpovědi.

V první řadě musíme hokejovému bohu aspoň částečně poděkovat, že mohla extraliga dokončit na okruhu jménem Základní část, všech dva a padesát kol. Kdyby nastala podobná situace na začátku nebo v polovině sezóny, troufnu si tvrdit, že by to mělo daleko destruktivnější následky.

I tak je jasné, že to na českou hokejovou extraligu bude mít razantní dopad. Čeká nás bezesporu zajímavý proces. Ať už bude snaha jakákoliv, dostat se na úroveň standardního rozpočtu bude takřka nemožné. Bude se škrtat! Kde nejvíc?

Provoz arén (především těch moderních) stojí nemalé peníze. Tam se kluby omezovat příliš nemůžou. Ať už udělají jakýkoliv krok, musí se snažit udržet úroveň ligy stále co nejvýš, aby mohla zase vzkvétat i po finanční stránce. Ani příjmy ze vstupného českou ligu tak vydatně neživí, jako je tomu v NHL. Razantní zvýšení cen vstupenek by zase pravděpodobně znamenalo citelný odliv fanoušků z ochozů. Mnoho mezer extraliga k finanční redukci nemá. Někde přecejen – platy hráčů.

Je to jedno z nejčastěji diskutovaných témat v celém sportovním světě. V době rychlého ekonomického růstu šly nahoru taky platy sportovců, v některých případech až do astronomických výšin. Pravda, česká nejvyšší hokejová liga nepatří mezi nejbohatší podniky světa. A čísla platů hráčů u nás nikdy světlo veřejného světa nespatřila. Přesto, tu a tam se něco šeptne v hospodě u piva. Dá se říct, že na tolik dostatečně, abychom si v této kolonce udělali aspoň přibližnou představu.

V porovnání s hasiči, záchranáři, horníky či výškovými pracovníky je jasné, že férovost jde trochu stranou. Je fakt, že vrcholový sportovec své profesi obětoval celý život, včetně dětství. Museli si spoustu věci odříct. Přesto ten poměr zůstává stále diametrálně nespravedlivý. Tím víc, když vyzdvihneme lékaře, kteří kroutí v těchto dnech nejnáročnější šichtu svého života. Možná nám současná krize pomůže tuto finanční nerovnovážnost napravit. Koneckonců, tento virus nám dává k zamyšlení spoustu dalších věcí, ty už však patří do jiné rubriky.

I méně bystřejší určitě pochopili, že jedním z hlavních kroků, při řešení tohoto problému, muže být redukce příjmů hokejového profesionála. Někteří experti hovoří až o 50% platu. Rovnoměrným dílem u všech to ale řešit nejde. Nejlépe vydělávající hráči v extralize mohou mít podle neoficiálních informací okolo 600 – 700 tisíc za měsíc, zatímco základní plat extraligového nováčka muže být třeba “jen” na třiceti tisících.

Při redukci 50% by mohl být jeho růst v kariéře negativně poznamenán. Ať už hokejisté hrdinové jsou nebo ne, měli by být patřičně motivováni. A to i finančně. Pokud je hokejista profesionál, věnuje se svému řemeslu na plný úvazek. A pokud máme být spravedliví v horních patrech platových podmínek, které se zdají být přehnaně vysoké, musíme být spravedliví i dole. Vypracovat se mezi extraligovou elitu není to samé, jako zvládnout běžný pracovní pohovor na pozici údržbáře.

Tak či tak, po nějakém smysluplném “narovnání”, se těch 50% jeví jako přijatelná cesta. Možná ne tolik pro samotné hráče, ale to už se dá trochu pochopit. Hokejista má sice větší příjem, než běžně pracující občan. Na druhou stranu však má vyšší hypotéku a další náklady. Ty jsou většinou nastavené podle výši příjmu a smlouvy ve svém klubu.

Někteří odborníci zase ale zmiňují, že to pro udržení vysoké kvality soutěže není ta správná cesta, protože to podpoří hráče k odchodu do zahraničních lig za lepšími penězi. Otázkou ale zůstává, jestli skutečně budou mít bezprostředně po krizi okolní evropské soutěže na to, aby dotovaly cizince. Švédsko, Finsko, Německo, Švýcarsko – to všechno jsou soutěže, které budou řešit podobné problémy. Třebaže byly do dnes na vyšší úrovni, než česká extraliga.

Ve finále není vůbec jisté, že ty dopady budou tak drastické. Bude záležet na tom, kdy v zemi skončí nastavená omezení a jestli bude možné nový extraligový ročník začít v plánovaném termínu. Nicméně ekonomické problémy kluby hlásí, to žádným tajemstvím není. Otázka je, jak vážné v tuto chvíli skutečně jsou.

Ono těch 50% taky může být pouze jako dočasné řešení krizové situace. Takovým způsobem se rozhodli řešit už situaci ve Zlíně, kde na tuhle dohodu hráči přistoupili. Podobně se zachovali i tahouni libereckých bílých tygrů. Dohoda je taková, že platová redukce bude trvat do odvolání. Co bude dál, si nikdo zatím představit nedokáže.

Některé kluby už prohlásily, že o podobných krocích s hráči jednají. A pak jsou tady i ty, které hodlají podepsané smlouvy dodržet do posledního dne. Vše pochopitelně v závislosti na finanční stabilitě klubu.

Jestli je někdo ve svých krocích opravdu razantní, je to Hradecký Mountfield. Ten na začátek svých problému propustil hned pět hráčů základní sestavy. Žádný jiný klub v těchto chvílích nemá v plánu takový manévr kopírovat.

Bez nějakého omezení to prostě nepůjde. Možná bude někdo muset vytáhnout jedno ze tří aut v garáži, aby zredukoval výdaje, ale s tím se přece dá pořad nějak seriózně žít. Všude kolem posloucháme, že si bude třeba v následující krizi trochu utáhnout opasky. Bylo by nespravedlivé, kdyby se tomu sportovci vyhnuli. A to říkám i jako vášnivý sportovní fanoušek.

Na druhou stranu, jak se říká – všechno zlé je k něčemu dobré. Tyhle těžké chvíle třeba pomohou tomu, aby se hokej hrál zase o kousek víc pro radost, než pro peníze. I rodiče dětem dneska říkají: “Když budeš sportovec, budeš vydělávat hodně peněz!”. Místo toho, aby jím řekli, že kouzlo vrcholového sportovce spočívá v popularitě, jít společnosti příkladem a především dělat to, co člověka opravdu baví. A dostávat ještě za to peníze!

Rovnoměrně by mělo samozřejmě dojít k redukci platů celoplošně, v celém hokejovém prostředí. To se týče i trenérů, manažerů, masérů nebo nejvýše postavených lídrů, včetně vedení ČSLH. Ti by teď měli jít hráčům a klubům příkladem. Hledat řešení a třeba nastavit nová pravidla. Dopisy s doporučeným řešením situace jim teď totiž k ničemu nepomůžou.