Berbrova cesta k moci – díl 2. Vykonávači zla a nejvyšší krytí

Nechal si říkat Náčelník, Taťka, klaněli se mu lidé mnohem vzdělanější, chytřejší, kteří ve fotbale dosáhli na vysoké mety a proslavili ho po celém světě. Čím si Roman Berbr, osoba nepříliš vyspělého intelektu, hulvátského chování bez sociálních vazeb, která neměla skutečné kamarády, takové výsadní postavení vydobyla? Ve třídílném rozboru nabízíme aspoň mírné vysvětlení. Lépe řečeno jakými prostředky se k moci dostal a jak si ji udržoval.

Kdo ovládá nejnižší spolkové složky – v případě fotbalové asociace okresy, kraje a kluby – může si dělat, co chce. K takovému poznání Roman Berbr došel. Na rozdíl od svého ideologického vzoru Vlastimila Košťála, který si všemi prostředky často hodně odsouzeníhodnými získával delegáty těchto subjektů na svou stranu jen při volbách, se rozhodl vytvořit stálou síť ochotných přisluhovačů.

A našel k tomu ideální skupinu – bývalé rozhodčí. Dobře se v ní pohyboval, neboť sám do ní patřil. Věděl, že většina z nich – ne všichni, i mezi nimi se našli slušní lidé – je ochotná k jakékoli špinavosti, zradám, přeběhům. Na hřišti a po skončení kariéry i v zákulisí.

Postupně je dosadil do řídících pozic na okresy a na kraje a pomocí nich ovlivňoval veškeré dění. Na hřišti – každý klub chce uspět, někdo chce postoupit, jiný se bojí sestupu – i při spolkové činnosti.

Tři procenta členské základny

Fotbalový spolek se chlubí obrovskou základnou čítající několik stovek tisíc členů. Hlásí se k nim hráči, trenéři, členové realizačních týmů, funkcionáři i samostatní příznivci nejrozšířenějšího sportu na světě. A také rozhodčí. Aktivní i bývalí.

Tato skupina tvoří v členské základně necelá tři procenta, při valných hromadách na všech úrovních, na nichž se vedení spolku podílí, mají však jako delegáti okolo devadesáti procent hlasů. To se síla, která se nedá odvalit, pakliže se s ní dobře pracuje.

A to Berbr uměl. Letitou trpělivou prací si dosadil na okresy i kraje své oddané lidi, čímž se postupně dostal až do nejvyšších pater fotbalové asociace. Komu dal podporu, stal se nejvyšším mužem FAČR.

Ivanu Haškovi, přestože o to nestál a dokonce to i odmítal, Miroslavu Peltovi, přestože prohlašoval, že Berbra bude hlídat a neumožní mu jeho praktiky a o několik nepříliš vydařených kroků se i pokusil, až po Martina Malíka, který byl jen ubohá loutka v jeho spádech.

Přímo úděsné zářezy se děly na hřišti. Když se zástupci některých klubů vzedmuly v opozici, vysílal na ně ´trestná komanda ´, která ničila sportovní úsilí. Vymyšlené penalty, vyloučení, vysoké pokuty za nedostatečnou pořadatelskou službu. Nástrojů se našlo hodně, ve vynalézavosti se meze nekladla. Nikdo neodolal.

Vše se vlastně dělo legálně, rozhodčí je přece na hřišti pánem. Sporné momenty? Vždy se naskytnou a záleží na posouzení. To, co je vysloveně zakotveno v pravidlech se dá ohnout určitým směrem.

Likvidovat a ničit

K těmto účelům měl Berbr vycvičený a výkonný sbor vykonavatelů. Ne všichni rozhodčí jsou darebáci, to by bylo hodně smutné, ale ti, co nechtěli těmto praktikám sloužit, byli postupně vytlačeni. Špatná hodnocení jim neumožnila postupovat do vyšších soutěží, mnozí znechucení raději skončili sami. Zůstalo jen ´zdravé´ jádro připravené kdykoli splnit zadání.

A za to získávali výhody. Postup do profesionálních soutěží, kde mnohatisícové výplaty jsou v souladu s řády, následně i na mezinárodní listinu. A pískat zápasy UEFA je velké terno – pětihvězdičkové hotely, vysoké diety, následně řádné odměny ve valutovém převodu.

Bohužel není náhodou, že mnoho z těchto pokřivených charakterů byli (a jsou) v civilním povolání policisté. Společensky uznávaná profese, která má v popisu morální odkaz a heslo ´pomáhat a chránit´. Ve fotbale však bylo zcela popřeno. Naopak příslušníci policejního sboru byli neoddanější a nejvýkonnější vykonávači zvůle.

Například hodně provařený Zdeněk Vaňkát, jenž tvrdě trestal jihočeský klub Malše-Roudná za to, že v roce 2013 dal nominát na funkci předsedy FAČR právničce Markétě Haindlové proti Bebrově koni Miroslavu Peltovi. Divizní duel v Rokycanech podle toho vypadal. Dodnes se to utkání považuje za neskutečný zářez hostů.

A Vaňkát ve své oddanosti šel mnohem dále. Na dotaz, zda jemu, jako příslušníkovi sboru, jenž má dohlížet na zákonnost občanů, nevadí Berbrova spojitost s StB, odpověděl, že minulost nehodnotí. Přitom Berbr má údajně doma vylepené nejodpornější monstra komunistického režimu Stalina a Gottwalda.

Jakápak minulost, když se otevřeně stále k nelidskému režimu hlásí? A policista tento rozpor nerozpozná? Přitom zákon mu přímo ukládá, aby osoby podporující hnutí s rasistickým či totalitním podtextem ztotožňoval a umožňoval jejich postih. Nyní Vaňkát zastává význačnou fotbalovou pozici v ústeckém kraji.

Pod Berbrovým dohledem se cítili nedotknutelní. Robert Hájek ztratil důvěru ve svém jihomoravském kraji, oddaný Berbrův patolízal Michal Blaschke, předseda pardubického kraje a člen výkonného výboru, jeho bydliště šikovně přesídlil do východních Čech a Hájek mohl v devastující činnosti pokračovat.

Ochrana na nejvyšších místech?

Spolehnutí na policisty, kteří se vzepřeli svému občanskému poslání, se náramně vyplácelo. Když skončili s aktivní kariérou, přesouvali se do vysokých oborových či dokonce státních pozic a mohli ´Taťku´ před zákonným postihem dobře krýt. Na každého něco věděl, alespoň to si zřejmě myslel.

V kontaktu byl Berbr s mnoha lidmi na vysokých postech, i když není veřejně známé v jakém. Ostatně nemuseli a zřejmě ani neměli nic společného. Sám dnes už bývalý vládce českého fotbalu se však mohl alespoň domnívat v jejich případnou podporu. Zdá se však, že marně.

„Průměrný brankář, průměrný rozhodčí, průměrný politik,“ tak charakterizoval člověk, jenž znal velice dobře Marcela Chládka od jeho prvních fotbalových krůčků.

Velice zdatně si počínal i v politickém prostředí. Senátor za ČSSD, v letech 2014-2015 dokonce ministr Školství, mládeže a tělovýchovy, výrazné brebendy nabíral i z fotbalových pramenů.

A podobných spojení by se dalo vyjmenovat mnoho…

Berbr to věděl a i možná proto si připadal – logicky – nepostižitelný. O to bylo pro něj víc zničující, když byl nyní lapen a posazen za mříže.

Odkaz na první díl: Berbrova cesta k moci – díl 1. Odkaz kariérního komunisty

Zdroj: irozhlas.cz, idnes.cz