Bělanov Oděsu miluje, oranžová revoluce byl podvod placený západem, říká Tomáš Matějček

Jako fotbalista hrál obránce Tomáš Matějček za čtyři pražské prvoligové kluby. Jako trenér poznal ve švýcarském FC Will osobně ukrajinského hrdinu Igora Bělanova, který získal v roce 1986 Zlatý míč, a tvrdí, že oranžová revoluce v Kyjevě byl podvod placený západem.

Znáte Igora Bělanova, který vystupuje v ukrajinských ozbrojených složkách proti ruskému agresorovi, z působení ve švýcarském FC Will v roce 2004. Projevoval se jako velký vlastenec?

On hlavně miloval svou rodnou Oděsu. Žil ve Švýcarsku, ale mluvil stále o ní. Když vypukla válka, napadlo mě, že bych se s ním spojil. Ale zatím k tomu nedošlo. Ani nevím, jestli je v Oděse. Nějaké projevy nacionalismu jsem však u něj nepozoroval. V té době byl hlavně sportovec. Ani se moc nerozlišovalo, kdo odkud pochází, všichni se narodili v Sovětském svazu.

Bylo mu třiačtyřicet let. Dalo se rozpoznat, jaký to býval fotbalista?

Měl to v sobě. Když jsme hráli na tréninku a připojil se k nám, byl pořád nejlepší, góly dávat uměl. Udržoval si kondici, dokázal utéct i o hodně mladším protihráčům. Fotbalové umění se nezapomíná. Mezi fanoušky byl nesmírně oblíbený.

To si jako prezident klubu šel s vámi zakopat?

Igora do funkce prezidenta švýcarského klubu nastrčili majitelé, protože to byla fotbalová persona. Byli to Ukrajinci, sídlili v Barceloně, kde měli baráky. Snažili se získávat evropské kluby, vlastnili ukrajinskou Poltavu.

Jednu dobu také podporovali Opavu, zajímali se i o Slovan Bratislava, ale neuspěli, i když to vypadalo, že je to skoro hotové. Měli i klub v Brazílii. Domnívám se, že jedním z nich byl Alexey Borovikov, který měl hodně firem i v Česku, ale důkazy na to nemám.

V čem podnikali?

To netuším. Jako všichni podnikatelé z bývalého Sovětského svazu. Nikdo nevěděl, co dělají, ale měli peníze. A hodně. Když už jsme u těch ukrajinských legend, víte, koho jsem ve funkci trenéra ve Willu vystřídal?

To nevím. Prozradíte to?

Alexandra Zavarova, který s Igorem tvořil útočný pár v Dynamu Kyjev, na mistrovství světa 1986 v Mexiku i na mistrovství Evropy 1988 v Německu, kde získal sovětský tým stříbro. Na chvíli jsme spolupracovali a také on nic ze svého umění nezapomněl. Uvolnil mi pak místo na lavičce a vrátil se do Francie, než v Kazachstánu převzal tým Astany.

Za té doby zažíval FC Will nejlepší období v historii včetně vítězství v domácím poháru. Ale u této slávy jste už nebyl. Proč, co se stalo?

Musel jsem odejít, protože jsem neměl příslušné trenérské oprávnění. Švýcaři neuznávali trenérské diplomy dosažené v České republice, já tím nezískal pracovní povolení. Pak na základě nařízení FIFA se musela dělat rektifikace licencí. Ještě jsem zažil semifinále, pak jsem šel pryč. Do Švýcarska měl přijít i Leoš Kalvoda, ale měl stejné problémy, tak z toho sešlo.

Já myslel, že v roce 2004 už podobná opatření proti cizincům nebyla.

Švýcaři jsou hodně nafoukaní. Opovrhují i Němci, natož Čechy nebo Ukrajinci. Přestože Ukrajinci všechno platili, nemohli domácí vydýchat, že klub vlastní někdo z východní Evropy a dokonce mají sportovní úspěchy.

V novinách majitele hrozně pomlouvali. Víte co dělali? Vybírali vstupné na zápasy, ale tržené peníze si ponechali. Přitom v novinách se pořád probíralo, jací jsou Ukrajinci grázlové. Chovali se k nim jako prasata. Nedivím se, že pak klub prodali.

V roce 2004 probíhala na Ukrajině oranžová revoluce, kterou politologové chápou jako vymanění se z ruského vlivu a přechod k západoevropské demokracii. Chápal jste tedy víc, co se v Kyjevě děje?

Já u toho dokonce osobně byl! Přátelil jsem se s jednou Ukrajinkou, chtěl jsem jí pomoci s vízy, jeli jsme do Kyjeva. A demonstrace na Majdanu jsem prožil. Byl to všechno podvod řízený ze Západu.

Jak tomu mám rozumět?

Odklon od Ruska byl cílený, šly prachy ze Západu, aby vyhrál prezidentské volby Viktor Juščenko. Když došlo k protestům proti výsledkům a demonstranti mydlili do policajtů, bylo to jak na otrokářské lodi. Buben udával rytmus, kdy se bude mlátit. Přitom žádný krám v okolí nebyl rozbitý. Násilí bez střepů, to k sobě přece nejde. Pak jsem to říkal Otovi Černému z České televize. Oťas, chceš vědět, jak to ve skutečnosti bylo? Budu ti to líčit. Odpověděl mi, že o to zájem není.

Zajímavou fotbalovou kariéru jste měl i vy, hrál jste ve čtyřech pražských prvoligových klubech: ve Slavii, Spartě, Bohemians i Dukle. Ke kterému máte nejlepší vztah?

Odmalička jsem byl sparťan, začínal kopat ligu ve Slavii, ale největší vztah mám k Bohemce, kde jsem zažil nejlepší léta, byl v šestadvaceti v největším laufu a byl povolán i do nároďáku. Ale pak se provalila aféra s černými fondy (únor 1987) a mně jako ostatním sebrali na tři roky pas a honili nás po soudech.

Přitom černé fondy, tedy utajené peníze, měly i ostatní kluby, akorát se tam zachovali chytřeji a choulostivé doklady spálili. V Bohemce byli v tomto ohledu neschopní. Mně pak dali zadarmo do Sparty.

S ní jste slavil dva československé tituly, to nebyla přece špatná štace. Nemýlím se?

Zahrál jsem si i Pohár mistrů proti Spartaku Moskva. Jenže pak jsem měl autohavárii, usnul jsem za volantem, podruhé jsem se vlastně narodil. Měl jsem prodloužit smlouvu, nic z ale toho nebylo.