Atlético Madrid, Evropská liga nebo zlínské jaro aneb Příběh Fastavu Zlín ve 21. století

Stabilní dlouholetý sponzor, 2. liga, šťastný postup mezi elitu, vítězství českého poháru i historická, leč neúspěšná účast v Evropské lize. To vše a mnohem více potkalo v 21. století východomoravský celek FC Fastav Zlín, jehož příběh vám nyní poodkryjeme.

Vyprávění nemůže začít jindy než v roce 2001, kdy ševci vstoupili do šesté sezony v druhé nejvyšší fotbalové lize, tehdy pod názvem FK Zlín. A jestli v předchozích letech ukazovali, že rozhodně patří do nejvyšších pater soutěže, v ročníku 2001/02 patřil mančaft Bohumila Páníka, respektive Františka Komňackého mezi hlavní aspiranty na postup.

Tým bez zjevného tahouna, za nějž se v třiceti zápasech prosadilo neuvěřitelných 18 hráčů, přičemž nejlepší střelec Michal Hlavňovský nastřílel „pouze” osm branek, nakonec také dokázal očekávání naplnit.

Vyhrál 18 zápasů, prohrál pouze dvakrát a s 64 body na kontě tak bez problémů skončil druhý těsně za Českými Budějovicemi. Mimochodem celých 12 bodů za Zlínem se tehdy umístila Mladá Boleslav a až čtvrtá skončila Viktoria Plzeň.

Dlouholetý generální partner

Pro klub z Baťova města znamenal postup mezi českou fotbalovou elitu velký zlom, a to nejen po sportovní, ale taktéž ekonomické stránce. Výrazně se totiž zvýšil zájem sponzorů a na řadu dalších let našel i generálního partnera.

Tím se stala jedna z vůbec největších firem sídlících v širokém okolí – Tescoma, podle níž se klub také přejmenoval na FC Tescoma Zlín. Navíc podle zákulisních zdrojů tento sponzor nepumpoval do fotbalu vůbec malé částky.

A tak se hned v prvních dvou ročnících mezi elitou mohli ševci radovat z překvapivě dobrých výsledků, když se pod vedením Vlastislava Marečka (po němž je dnes ve Zlíně nazván tréninkový areál) umístili v obou případech sedmí.

Právě toto umístění vedlo k účasti v letní mezinárodní soutěži Pohár Intertoto, určené pro nejlepší evropské celky, jež se nedostaly do Ligy mistrů ani Poháru UEFA, přičemž vítězové postoupili do předkola právě Poháru UEFA (předchůdce dnešní Evropské ligy).

Zlíňané tak teprve podruhé ve své historii okusili atmosféru mezinárodních soutěžních utkání. A že se jim v nich dařilo! V roce 2004, tedy při své první účasti v této soutěži, dokázali přejít přes finské Millokoski i belgické Westerlo až do 3. kola, v němž přišel nejpamátnější dvojzápas v historii klubu, a nejspíše největší soupeř, s nímž se ševci kdy potkali.

Vyrovnaný souboj s Atléticem Madrid

Na stadion Letná totiž dorazilo slavné Atlético Madrid, za nějž hrál mimo jiné jistý Diego Simeone. Před naprosto vyprodanými tribunami se ale zlínským zázrak nepovedl a po krásném výkonu přišla porážka 2:4.

Vzápětí ale přišla odveta, která je dodnes považována za největší zápas v historii celého klubu. Východomoravská družina Vlastimila Paličky totiž přijela na slavný stánek Vicente Calderóna a svým výkonem šokovala.

Už jedenáct minut po úvodním hvizdu šla totiž zásluhou Vladimíra Malára do vedení, a když španělský velkoklub nedokázal proměnit několik vyložených šancí, vystřelil Zlínu v 70. minutě šanci na postup Zdeněk Kroča.

Hosté byli rázem na koni. K postupu jim chyběl už jen gól a opařené Atlético, pro nějž měl být zápas pouhou formalitou, začalo v obavě z vyřazení pouze betonovat a odkopávat balony.

Přestože se utkání dohrálo v poměru 0:2 a zlínští kvůli pravidlu o venkovních gólech nepostoupili, vysloužili si potlesk dokonce i od domácích příznivců, kteří naopak své hráče vypískali a zasypali zapalovači, jak vzpomínal tehdejší kapitán Jaroslav Švach.

Druhá, už daleko méně slavnější účast v Poháru Intertoto, přišla ještě o rok později. Ševci si tehdy poradili s běloruským celkem Grodno, ve druhém kole ale nedokázali přejít přes belgický Gent a na dalších 12 let tak byli bez účasti v pohárové Evropě.

Bez Marečka to nepůjde

Po odchodu kouče Marečka do Teplic v roce 2004 se začaly výsledky celého týmu postupně zhoršovat, a přes krátký vzestup v sezoně 2007/08 (8. místo) přišel hned rok na to velmi nepovedený ročník, zakončený sestupem z 15. místa.

Tato událost znamenala, zcela pochopitelně, další velký zlom, a to i ve finančním zázemí klubu. Tescoma totiž své působení z pozice generálního partnera ohraničila právě působením v nejvyšší české soutěži a po sestupu pokračovala pouze jako minoritní sponzor.

Přesto se majiteli Zdeňku Červenkovi podařilo z ekonomického hlediska zajistit následující sezony, a to zejména díky prodeji několika klíčových hráčů. Mezi nimi byl i jistý obránce mladý talentovaný obránce Ondřej Čelůstka, jehož přestup do Slavie za zhruba 13 milionů korun je dodnes zapsán v historii Zlína jako nejdražší.

Díky udržení finanční stability se mohli ševci hned v následující sezoně pokusit o návrat do tehdejší Gambrinus ligy, skončili ale až třetí, a tak nastalo ve Zlíně velmi náročné čtyřleté období, během nějž se klub plácal hluboko ve středu 2. ligy.

Páníkova úspěšná éra a „legendární” zlínské jaro

Zvrat přišel až s příchodem kouče Bohumila Páníka, který odstartoval dosud nejúspěšnější éru v historii klubu. Mužstvo, již pod názvem FC Fastav Zlín, dovedl v sezoně 2014/15 až na třetí místo ve Fotbalové národní lize, odkud mu mezi elitu pomohla štěstěna. Druhý Varnsdorf totiž postup do nejvyšší soutěže odmítnul.

A tak se ševci mohli postarat o nejlepší vstup nováčka do nejvyšší ligy, který si zkazili v pro Zlín tradičně hrozivé jarní části. Ostatně mezi fanoušky je „zlínské jaro” už dávno zažitý termín.

Že skutečně platí, se potvrdilo hned v následujícím ročníku. Mužstvo kolem Jeana-Davida Beauguela, Vukadina Vukadinoviče, Ibrahima Traorého či Jakuba Jugase dokázalo na podzim neskutečným způsobem prohánět i ty největší favority a přezimovalo na bravurním čtvrtém místě.

Díky paralele s neuvěřitelnou titulovou sezonou Leicesteru se dokonce Paníkově družině začalo přezdívat Zlíncester. Jaro ale veškeré myšlenky na umístění v top 5 zhatilo a nakonec ševci se štěstím uhráli alespoň šesté místo.

I tak se ale jednalo o nejlepší umístění v novodobé historii klubu, který skvělou sezonu potvrdil i v českém poháru. V něm dokázal vyřadit Spartu i Slavii, aby v moravskoslezské finále (navíc hraném v Olomouci) porazil díky brance Bartolomea i Opavu a nakonec se díky triumfu radoval z postupu do základní skupiny Evropské ligy.

Před ní se vedení Zlína rozhodlo řádně posílit svůj kádr, a tak přišli třeba Petr Jiráček, Lukáš Železník, Ubong Ekpai, Adnan Džafič či Lukáš Bartošák. K úspěchu to ale nevedlo, tým dokázal v evropské soutěži uhrát pouze dvě remízy – s Kodaní a Tiraspolem, ostatní zápasy, včetně obou proti Lokomotivu Moskva, prohrál.

Žádná sláva to přitom nebyla ani v lize, pouhých 33 bodů stačilo až na 10. místo. Od té doby jde mužstvo zase dolů. Za poslední roky se ve Zlíně dlouhodoběji neuchytil žádný trenér, kádr častěji rotuje.

Suma sumárum to ševci v posledním ročníku 2020/21 dotáhli až na nejhorší umístění v první lize od svého postupu, tedy 14. místo. V sezoně 2021/22 jsou dokonce přímo pasováni mezi favority na sestup.

Zdroje: Fastav Zlín, Wikipedia, CS fotbal, iDnes