Art Ross Trophy 1981-2001 aneb Dominance Gretzkyho Lemieuxe a Jágra

Art Ross Trophy se uděluje v NHL pro vítěze kanadského bodování za největší počet bodů na konci sezony. Přes dvě dekády ale tuto prestižní trofej brali jen tři velikáni světového hokeje – Wayne Gretzky, Mario Lemieux a Jaromír Jágr.

Art Ross Trophy

Tato trofej se každoročně uděluje hráči, co má na konci sezony nejvíce bodů – tzv. kanadské bodování, kdy se sčítá počet branek a asistencí v základní části. Tato trofej byla poprvé udělena až v sezoně 1947/48, a to Elmeru Lachovi z Montrealu Canadiens, jenž nasbíral 61 bodů v 60 utkáních.

Nikdy v NHL nenastala taková dominance tří hokejistů, kteří dokázali vyhrávat bodování ligy od samého počátku 80. let až do počátku milénia. Tato dominance trvala neuvěřitelných 21 sezon a trofej pro vítěze bodování brali pouze Wayne Gretzky, Mario Lemieux a Jaromír Jágr.

Wayne Gretzky (1981, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 90, 91 a 94)

‚‚The Great One“, legenda jménem Wayne Gretzky dominoval na ledě ihned po svém vstupu do NHL. Bodování vyhrál hned v sedmi sezonách po sobě (1980/81 – 1986/87). V těchto sedmi sezonách nashromáždil neuvěřitelný počet 1 356 bodů. Dosahoval tedy průměrně skoro dvou set bodů v sezoně.

Je doposud jediným hokejistou, který tuto hranici dokázal v NHL pokořit. A podařilo se mu to dokonce čtyřikrát! Jeho kralování na dvě sezony přerušil ‚‚korunní princ“ Mario Lemieux. Na konci ‚‚zlatých osmdesátek“ tedy našel sobě rovného konkurenta.

Na začátku devadesátých let Gretzky opanoval bodování ve dvou sezonách v řadě. Samozřejmě nástupem nového desetiletý jeho produktivita klesala, divoké přestřelky už nebyli samozřejmostí. Přesto v sezoně 1990/1991, kdy bodování vyhrál již po deváté, nashromáždil skvělých 163 bodů. Už z něj však nebyl střelec, ale sbíral body především za nahrávky.

Poslední desáté vítězství zaznamenal v sezoně 1993/94, kdy vyhrál bodování se 130 body. Poté již předal kralování jiným personám světového hokeje. Perličkou je, že hned při vstupu do NHL v sezoně 1979/80 měl stejně bodů jako Marcel Dionne – 137. Ovšem pro Dionna rozhodl větší počet vstřelených branek.

Mario Lemieux (1988, 89, 92, 93, 96 a 97)

‚‚Tučňák“ tělem i duší. Ihned po nástupu do NHL potvrzoval, že z něj bude hvězda ligy. Hned ve své čtvrté sezoně dokázal přerušit sedmileté kralování Gretzkyho. V sezoně 1987/88 nashromáždil skvělých 168 bodů.

O sezonu později šel ještě dál. Doslova bodově explodoval. Zaznamenal 199 bodů, ovšem vinou bolavých zad, které ho provázely celou kariéru, metu ‚‚nesmrtelnosti“ nepřekonal. Každopádně se jedná o pátý nejlepší výkon všech dob.

Mario Lemieux v kariéře dosáhl na 1 723 bodů. Nikdy však za celou kariéru nesehrál prakticky kompletní sezonu. Téměř celou kariéru jej limitovala zranění, jako například bolavá záda či dokonce rakovina. Přesto se nikdy nevzdával a vždy se vrátil ještě silnější.

V NHL dosáhl téměř průměru dvou bodů na zápas, a to nesehrál ani tisícovku utkání. Přesto pokořil metu 1 700 bodů. Za kariéru musel z nejrůznějších důvodů vynechat více než 600 utkání, což je 7 plnohodnotných sezon. Jen ‚‚bůh“ ví, kde by byl, kdyby mohl odehrát stejný počet utkání jako Wayne Gretzky. Možná by rekordy držel právě Lemieux.

Pokud byl Mario zdravý, byl více než rovnoměrných soupeřem Gretzkyho. Další dvě prvenství si schoval do první poloviny devadesátých let, když opanoval sezony 1991/92 a 1992/93. Zejména čtvrté prvenství v roce 1993 ukazuje, o jak geniálního hráče se jednalo.

Lemieux v této sezoně vynechal téměř čtvrtinu sezony, hned 21 hráčů přitom pokořilo sto bodovou hranici. Je to navíc poslední sezona, co dala opravdu vzpomenout na ofenzivní 80. léta. Pro vítězství si šel celou sezonu v životní sezoně Američan Pat Lafontaine, jenž nevynechal jediné utkání a zaznamenal životních 148 bodů. Mario však i přesto, že vynechal plných 24 utkání, tak mocným finišem dosáhl na nevídaných 160 bodů!

Celou následující sezonu musel vynechat pro nepříjemnou diagnózu. Jednalo se o rakovinu lymfatických uzlin. O sezonu později však nejen, že zákeřnou nemoc porazil, ale v sezonách 1995/96 a 1996/97 znovu dominoval celé NHL. Poté ukončil kariéru, aby se o 3 a půl roku později vrátil zpět na led.

Jaromír Jágr (1995, 98, 99, 00 a 01)

Jaromír Jágr vlétl do NHL v sezoně 1990/91 a ta mu postupem času začala říkat ‚‚Mariův učeň“. Zpočátku se v nejtěžší hokejové lize světa rozkoukával. Ale zejména v play off ukazoval, že roste nová hvězda. Bodově se zlepšoval rok po roce.

A z Jágra vedle Lemieuxe opravdu vyrostla hvězda první velikosti. Poprvé vyhrál bodování ligy v sezoně 1994/95, která byla ovlivněna výlukou. V Pittsburghu se navíc jednalo o první sezonu po 10 letech, kdy v týmu nebyl Mario. O to větší tlak byl v týmu Penguins kladen na Rona Francise a právě Jágra.

Ten se s tím nicméně popasoval po svém, prakticky celá zkrácená sezona byla jeden velký dostih o vítěze bodování mezi Kanaďanem Ericem Lindrosem a českou stále ještě hrající legendou. Na konci sezony měli oba dva hráči stejný počet bodů. Jágrovi hrálo do karet, že Lindros zmeškal dvě utkání a díky tomu, že měl více vstřelených branek, tak při rovnosti bodů (70) bral svou první Art Ross Trophy.

Následující dvě sezony se musel i samotný Jágr sklonit před uměním Lemieuxe. A to i když si o sezonu později připsal rekordních 149 bodů, tak to bylo prostě málo, jelikož jeho kolega jich nasbíral 161. Poté, co Lemieux odešel do zaslouženého hokejového důchodu, byl ‚‚trůn“ pro vítěze bodování volný.

Jágr poté ovládl 4 ročníky v řadě. Mezi sezonami 1997/98 – 2000/01 neměl v NHL konkurenci, když postupně získal 102, 127, 96 a 121 bodů. Nejvíce zajímavé je jeho čtvrté prvenství v sezoně 1999/2000.

Připomínalo tak trochu Mariovo vítězství z roku 1993. V této sezoně NHL nikdo nepokořil ani hranici sta bodů. Český hráč vinou zranění musel vynechat 19 utkání a přesto s 96 body kraloval bodování.

A téměř ikonické je Jágrovo poslední páté vítězství v bodování v sezoně 2000/01. Až do prosince této sezony se pohyboval někde kolem 20. místa, ovšem v období vánoc se zrodila senzace v podobě návratu na led Maria Lemieuxe, jenž už byl v té době hrajícím majitelem Penguins.

Ačkoliv na ledě nesehrál ostrý zápas přes 3 a půl roku, chemie mezi Jágrem a Lemieuxem fungovala ihned od prvního utkání. Český útočník najednou bral opět body po hrstech a ve finiši sezony s notnou dávkou pomoci svého ‚‚učitele“ udolal Joe Sakica.

Zdroj: NHL, Wikipedia