Antonín Panenka: Legenda s odkazem přesahujícím daleko do budoucnosti

Pepi Bican, Pavel Nedvěd, František Plánička, Josef Masopust či Petr Čech, ti všichni toho udělali pro český fotbal hrozně moc a budou navždy zapsáni v historii českého fotbalu. Antonín Panenka má však něco, co ostatní nemají. Je po něm totiž pojmenována penalta, díky čemuž bude jeho jméno navždy zapamatováno.

Nechybělo přitom mnoho a jedna z největších českých fotbalových legend ani nebyla na světě. Panenkovým rodičům Bohumilovi a Antonii se první dítě narodilo v roce 1931, poté přivedli na světě ještě jednoho kluka a děvče. Když Antonie v roce 1948 znovu otěhotněla, rozhodovala se, zda si dítě nechá, jelikož neměli jako rodina moc peněz a nevěděli, zda si to mohou dovolit.

„Někdo mámě poradil, ať jde za kartářkou. Ta jí řekla, ať si mě určitě nechá, že budu jednou slavnej,“ vzpomínal později Panenka. Jako dítě vyrůstal v Praze a jak to tehdy bývalo, nepustil míč z očí. Jako capart příliš nevyrostl, ostatní vrstevníci jej převyšovali i o dvě hlavy. Ale malý Tonda měl neuvěřitelné fotbalové nadání.

Při hře v pražských ulicích si jej všiml Ital Amadeo Bernacosi, který na Královských Vinohradech provozoval stánek se zrmrzlinou. Mladý Panenka ho upoutal natolik, že u něj poté dostával pokaždé zmrzlinu zadarmo. V mládeži Bohemians hodně vyčníval, jeho fotbalový talent byl už tehdy zjevný.

Těsně před dvácátými narozeninami tak nastoupil poprvé k ligovému zápasu za Bohemians Praha. Před tím ale půl roku nehrál, poté, co ho trefil míč do oka ani nevěděl, zda bude vůbec ještě hrát. Nakonec musel na operaci.

V sezóně 1968/68 vstřelil svou první ligovou branku, když se trefil do sítě Ostravy. V Bohemians setrval Panenka až do sezóny 1980/81, poté přestoupil do rakouského Rapidu Vídeň. Za Klokany nastoupil do 230 utkání a vstřelil 76 branek.

Podle svých slov nikdy nebyl žádným dříčem, dokonce snad ani nedal žádný gól hlavou. Měl však vytříbenou techniku, uměl kopat jak pravou, tak levou a měl neuvěřitelné fotbalové myšlení. Dokázal tak vymýšlet netradiční řešení, což se mu později v Bělehradě náramně hodilo.

V roce 1973 debutoval v československé reprezentaci. V roce 1976 byl v nominaci na mistrovství Evropy v Jugoslávii. Československá reprezentace zde překvapivě vyhrála zlatou medaili, 20. června roku 1976 v Bělehradě vstoupil Antonín Panenka do historie.

Ve finále proti Západnímu Německu totiž došlo až na pokutové kopy, v prvních třech sériích za Československo proměnili Masný, Nehoda a Ondruš, za SRN se trefili Bonhof, Flohe a Bongartz. Ve čtvrté sérii skóroval Jurkemik, Uli Hoeneß ale minul. K páté rozhodující penaltě se tak chystal Antonín Panenka.

Nervy? Ale kdeže. Panenka se rozběhl, místo rány k tyči balón jen lehce podebral, Sepp Maier skočil do strany a míč tak krásným obloučkem zapadl do sítě.

Panenka byl prvním hráčem, který takový kop někdy zkusil. Nebyla to ale náhodná myšlenka, tento trik už měl delší dobu promyšlený. Podle svých slov tento kop zkoušel alespoň třicetkrát, neproměnil pouze jednou. Věděl, že pokud na něj přijde řada, tak penaltu kopne přesně takhle.

Stal se tak naprosto nesmrtelným. Ve Španělsku se této penaltě začalo přezdívat „panenka“, což se později převzalo i v Anglii. Pokud teď někdo zahraje penaltu dloubáčkem, médii po celém světě se rozezní jméno rodáka z Prahy.

Mezi časté exekutory penalt v panenkovském stylu patří španělský stoper Sergio Ramos. Ten se už takto trefil několikrát, panenkovu penaltu vyzkoušel i Lionel Messi, Zinedine Zidane a spousta dalších fotbalových hvězd.

Ve Španělsku je dokonce po českém fotbalistovi pojmenován fotbalový časopis, který nese stejný název „Panenka“.

Antonín Panenka

• Bohemians Praha 1967-1981
• Rapid Vídeň 1981-1985
• St. Pölten 1985-1987
• Slovan Wien 1987-1989
• ASV Hohenau 1989-1991
• Kleinwiesendorf 1991-1993

• Československo 1973-1982

Úspěchy:

• 1. místo ME 1976
• 3. místo ME 1980
• 1. místo rakouská fotbalová liga 1981/1982
• 1. místo rakouská fotbalová liga 1982/1983

Zdroj: Wikipedia, Pamět Národa