Agentovi Júliusovi Bielikovi prorokovali, že skončí na dně Orlické přehrady, nyní organizuje derby Sparta-Slavie v golfu

Július Bielik, bývalý československý reprezentant – účastník světového šampionátu 1990 v Itálii – patřil v 90. letech minulého století k pilířům úspěšného týmu Sparty Praha, získal v rudém dresu sedm titulů. Po skončení kariéry pracoval jako ligový trenér a hráčský agent. Z mysli fanoušků se však poněkud vytratil.

Není to ovšem pravda, stále je ve fotbale aktivní. „Stále pracuju jako mezinárodní manažer, pořád vlastním příslušnou licenci,“ vysvětluje. „Jenom má pozice se trochu změnila. Devatenáct let jsem jako zástupce agentury Footballpro létal po celém světě a uzavíral kontrakty s hráči, teď se víc soustředím na servis okolo nich, pracuju pro agenturu Etminan Brazil. Někdo se musí o ně starat, sledovat jejich výkony, vyhodnocovat je. Je pro obě strany prospěšné, když jsou na očích a někdo jim pomáhá,“ popisuje své aktivity. „Hodně se nyní moje pracovní náplň zklidnila,“ vynáší hlavní přínos této změny.

Jeho zraky se však na českou nejvyšší soutěž neupínají. Alespoň z profesionálního pohledu. „V současné době v Čechách a na Slovensku nemám nikoho,“ přiznává. „Ale sleduju hráče v Chorvatsku, v Rakousku a především na Ukrajině. Do Kyjeva jsem lítal každou chvíli. Měli jsme hráče v klubu FC Obolon-Brovar i jinde. Práce je dost, jen mě není tak vidět jako dříve, když jsem byl sám agentem,“ připomíná.

V roli hráčského agenta přivedl do české ligy i dva brazilské legionáře. „Devatenáct let jsem hledal vhodné typy nejen pro českou a slovenskou ligu. Podařilo se mi přivést do české ligy dva, jedním byl obránce James Dens ve Slavii v letech 2009-2010 a v tom samém období útočník Dalmo v Brně. Ale české kluby se začaly orientovat víc na africké fotbalisty, moc Brazilců u nás moc stále nehraje. Sem tam někdo a nejsou moc viditelní,“ upozorňuje.

Po činnosti, kdy hráče přímo zastupoval, se mu příliš nestýská. „Nyní najezdím za rok okolo 40 tisíc kilometrů, tehdy to bylo mnohonásobně více. A nejen autem, pořád jsem byl v letadle. Dělal jsem si legraci, že ráno snídám v Londýně, obědvám ve Vídni, večeřím v Berlíně. Stíhal jsem, co se dalo, ale tlak byl veliký,“ vzpomíná na náročné roky, které mu braly čas i síly.

Často by se potřeboval doslova rozpůlit. „Měl jsem na Viktorii Žižkov tureckého trenéra, kterého jsem měl odvést do Rakouska, najednou telefon z Bratislavy, že za mým klientem Szilárdem Némethem přijel anglický Fulham. Nemohl jsem se rozpůlit,“ uvádí konkrétní případ. „Přišla léta, potřeboval jsem se zklidnit,“ opakuje.

A také se setkat s nepřízní konkurentů. Asi před deseti lety se v tisku objevila zpráva, že dluží brazilské firmě a jdou po něm vymahači. „Bylo to všechno ušité na mě, vylhané, na zakázku,“ nevynechává toto téma.

„Vyšel článek v deníku Aha, že dlužím a velice drsně mi bylo dokonce prorokováno, že skončím na dně Orlické přehrady… Nehorázné. Potřebovali mě zkompromitovat, abych nebyl tak aktivní. Zprvu jsem se tomu smál, ale moje matka, která zrovna přicestovala do Čech, z toho byla dost špatná,“ myslí i na rodinu.

I on si ve složitém prostředí, kdy dané slovo neplatí a různí vykukové se pokouší každého napálit, nedal pozor a naletěl na podvodníčka. Vlastně podvodnici. „Půjčil jsem jedné kamarádce z Hradce Králové pět milionů, její táta byl bohatý a neměl jsem o navrácení peněz obavy,“ popisuje, jak k tomu došlo. „Nakonec to šlo k soudu, už se z výkonu trestu vrátila, ale má sedmiletou podmínku. Všechno mi ještě nevrátila, jen zčásti, okolo čtyřiceti procent. Dál se uvidí,“ nemá ještě všechny peníze zpátky.

Přitom rozjel docela slušnou dráhu trenéra, usedl dokonce na lavičku v první lize. „První angažmá v nejvyšší české soutěži jsem získal ve Viktorii Žižkov v ročníku 1997/1998, pak mě nalákal Jablonec,“ sděluje. „Ale Míra Pelta (šéf Jablonce) odešel ze Sparty, tehdejší šéf Pavel Marek, zástupce firmy Nikon, po devátém kole přišel za mnou s návrhem rozvázání smlouvy. Být někde, kde vás nechtějí, to nejde. Půl roku jsem seděl doma na zadku, žádná nabídka nepřišla,“ připomíná si složité období.

Převtělil se v hráčského agenta. „Přišel za mnou nynější kolega Pavel Zíka, zda bych nedoprovázel kapitána slovenské reprezentace Štefana Vargu do anglického Boltonu, který o něj projevil zájem. Nakonec se upsal Sunderlandu,“ připomíná první akci.

„Na celý transfer jsem dohlížel. Čuchnul jsem si k práci agenta, nikdo mě neodvolával, zlákalo mě to. Rozjelo se to, zastupovali jsme skoro všechny Slováky, dařilo se nám. Na Slovensku moc agentů nepůsobilo, jenom Juraj Vengloš, Karol Csontó začínal u mě. Nebyl důvod se vracet k trenéřině,“ tvrdí.

Profesionální licenci ovšem pořád má, může tedy převzít Spartu nebo Slavii. „Musel bych ji trochu oprášit, ale to by nebyl problém,“ podotýká. „Kdybych však nastoupil ke klubu či na svaz, musel bych se vzdát práce agenta, šlo by o střet zájmů,“ je si vědom, že by jinak porušil předpisy FIFA.

Ve Spartě se v poslední době střídali trenéři, většinou bez valných výsledků, velice rychle. Na bývalého hráče si však vedení klubu nevzpomnělo. „Nevzpomněli si na mnoho jiných bývalých výborných hráčů a později trenérů,“ nehledí však na sebe. „Z naší generace pro ni nikdo nedělá. Slavia se chová ke svým legendám mnohem vstřícněji. A já se nikam navíc vnucovat nebudu,“ má svou hrdost.

Hektický život se odrazil i na jeho zdraví. „V lednu jsem se vzbudil, dal si kafe, zapálil cigaretu. Jak jsem potáhl, tak mě začalo pálit na prsou, jako by se mi měly roztrhnout plíce. Hned jsem cigáro típl a řekl to dceři. Věděla, oč jde, má střední zdravotnickou školu. Zavolala mi rychlou, v autě mi stříkly nitráky, odvezli mě na Bulovku. Tam mi řekli, že mám začínající infarkt a šel hned na zákrok, dělali mi katetrizaci,“ ocitl se ve stavu pacienta.

Pohodu a kondici mu vrátil velký fanda konkurenční Slavie. „Dostal mě do rukou MUDr. Roman Surovčík a oznámil mi, jestli mi nevadí, že mě bude operovat slávista. Má dokonce kluka Jakuba, brankáře, ve slávistické mládeži. Byl však výborný, profesionál, teď mám trubky vyčištěné,“ pochvaluje si jeho péči. Ta však nekončí, zakázal mu kouřit. „Ale občas si cigaretu dám,“ přiznává nízkou vůli. „Pálil jsem dvacku denně, teď mnohem méně, ale nešlukuju, jen tak tahám, vysloveně společenský kouř. Věřím, že to časem odbourám úplně,“ říká odhodlaně.

Jako fotbalista jste zažil mnoho derby se Slavií, teď je organizujete v golfu. „V roce 2016 jsem si šel s Pepou Chovancem zahrát na Černý Most. Probírali jsme všechno možné, najednou Pepa ukazuje – hele negolfisti jdou. Kouknu a vidím Radka Bejbla a Petra Mikolandu. Radek se ozval, že si to rozdáme, ať se ukáže,“ přibližuje, jak vše vznikalo.

„Dal jsem tomu nějaký řád, máme čtyři turnaje. Jsou smíšené týmy, přidali se i nějací sponzoři, Sparta přispívá pravidelně, letos se přidala i Slavia. Chodí si zahrát i Tonda Panenka, Láďa Vízek nebo Přemek Bičovský. My sčítáme jen výsledky devíti hráčů Sparty a devíti slávistů,“ založil tradici dalšího derby. V golfu.