Adam Průša je český fotbalista hrající a studující v Anglii. Nejtěžší je udělat finální rozhodnutí, říká v obsáhlém rozhovoru

Adam Průša je dvacetiletý český fotbalista hrající a studující v Anglii. Jak se ale kluk z Humpolce dostane na univerzitu v Derby? Jak se dá v Anglii kloubit fotbal se školou a co by vzkázal mladým lidem stojícím před podobným rozhodnutím odejít studovat do zahraničí? To vše se dozvíte v obsáhlém rozhovoru pro magazín Ruik Football.

Pro úplnost se v našem příběhu vrátíme o pět let zpátky, kdy Adam Průša odešel z Humpolce, kde začínal, a zamířil za větším fotbalem do Jihlavy. „Za Jihlavu jsem nastupoval od svých třinácti let formou střídavých startů a o dva roky později jsem tam definitivně přestoupil. Do Vysočiny mě přivedl pan trenér Tvarůžek, který kontaktoval mého tátu, který mě a mou věkovou kategorii vedl po celou dobu mého působení v Humpolci,“ vzpomíná Průša na svůj první přestup.

Na svůj mateřský klub by ale nerad zapomněl. „Rád bych se ještě vrátil k období, které jsem strávil v Humpolci. Vzpomínám na něj moc rád, jelikož se zde vytvořila super parta, bavili jsme se každým momentem a zápasem. Byli jsme výborně vedeni, o čemž svědčí i to, že jsme se jako malý klub pravidelně dostávali na velké turnaje a mohli se rovnat prvoligovým týmům. Dnes často čtu, že se už konečně začíná pracovat s dětmi od útlého věku tak, jak má, ale že ještě chvíli bude trvat, než budeme konkurenceschopní. Tím chci říct, že v našem případě to šlo už tenkrát. Všechny tréninky jsme dělali s míčem u nohy, opravdu všechny. Soupeře jsme díky tomu poráželi pěkným kombinačním fotbalem a po zápase nám častokrát chodili trenéři soupeřů gratulovat, že tohle ještě neviděli. A ačkoliv se pak dále cesty každého ubíraly jiným směrem, tak i přesto jsme v nepravidelném kontaktu s kluky stále.“

Období strávené v Jihlavě už bylo přeci jen o něčem jiném. S přestupem do většího klubu přichází větší profesionalita a každodenní dril. „Přestup do Jihlavy byl rozhodně posun dopředu a jsem za něj rád. Bylo hned znát, že jde o větší klub. Kvalitnější zázemí, každodenní tréninky, větší konkurence a možnost měřit se s prvoligovými týmy každý týden. To mi pomohlo posunout se fotbalově o další kus dopředu. Navíc jsem se začal osamostatňovat na internátu, kde jsem byl po dobu svého středoškolského studia,“ vrací se Adam Průša ke svému působení ve Vysočině.

Všechno ale nebylo skvělé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Průša sice bez problému procházel mládežnickými týmy Jihlavy, avšak start za první tým byl stále v nedohlednu. „Prosadit se do jihlavského áčka byl můj cíl po celou dobu mého působení. Bohužel to ale dospělo do fáze, kdy jsem neměl žádnou vidinu toho, jak dostat šanci stát se členem prvního týmu a nechtěl jsem neustále dokola čekat, že to třeba někdy přijde, nebo zase čekat další půl rok na případné hostování,“ říká smířlivě a záhy dodává, že to neměl vůbec jednoduché ani po studijní stránce.

„Do toho jsem nastoupil na Masarykovu univerzitu v Brně, kde jsem začal dálkově studovat sportovní management. Nechtěl jsem se vzdát možnosti nadále studovat. Ve škole mě to bavilo, pomáhalo mi to vypnout od fotbalu a dozvídat se nové a nové věci. Bohužel v propojení s fotbalem jsem musel zvolit kombinované studium a ani tak to nebylo jednoduché skloubit dohromady. Ve škole jsem byl každý pátek od brzkého rána do večera a jednou za čtrnáct dní byla škola i v sobotu a já tak musel žádat o uvolnění v klubu. Juniorská liga měla hrací dny v neděli a v pondělí, a tak se to částečně zvládat dalo, i když jsem si byl vědom, že tyto vzájemné kompromisy neprospívají jednomu či druhému směru. Myslím si, že se mi to zvládat dohromady celkem dařilo. Sice jsem nedostával samá „áčka“, ale kolem lepšího průměru jsem se pohyboval vždy. Absence na tréninku jsem se snažil nahradit individuálním tréninkem s tátou, který mi dokázal vždy vytvořit skvělé podmínky pro trénink, a který byl a stále je výborným sparingpartnerem. Díky skvělým vztahům se svým mateřským klubem AFC Humpolec a základní školou Hálkova Humpolec, do které jsem chodil, jsem měl k dispozici neomezeně hřiště i tělocvičnu, za což bych jim chtěl i touto cestou také poděkovat,“ uzavírá „českou“ část příběhu Adam Průša.

Adam Průša se po tom všem nakonec rozhodl k životnímu kroku a vydal se studovat do Anglie. Jak k tomuto rozhodnutí dospěl? „O přechodu na univerzitu do Anglie jsem začal přemýšlet na jaře téhož roku. V té době jsem si začal prvně zjišťovat, jaké jsou podmínky pro přijetí na jednotlivých univerzitách, a jelikož jsem se nechtěl vzdát svého prvního roku na Masarykově univerzitě, chtěl jsem také vědět, jestli jsou nějaké možnosti na transfer přímo do druhého ročníku. O Anglii jsem začal přemýšlet z hlediska fungování univerzitních lig a školy dohromady a také samozřejmě kvůli jazyku. V tomto mi po celou dobu pomáhala agentura Unilink, která se specializuje na studium v zahraničí. Já si tak vybral pět univerzit, které mě zaujaly nejvíce a poslal jim motivační dopisy. Nakonec University of Derby a University of Southampton byly jediné univerzity, které mi byly schopny nabídnout přímý transfer do druhého ročníku. To sehrálo v mém konečném rozhodování zásadní roli. V Jihlavě mi v létě končila smlouva a o mém úmyslu jsem informoval již před vypršením kontraktu, proto proběhlo vše bez komplikací. Byl jsem rád, že i po konci smlouvy jsem mohl trénovat s juniorským týmem v Jihlavě a byl jsem brán jako plnohodnotný člen týmu. Dopoledne jsem tak začal chodit na brigádu a odpoledne pak hned jezdil do Jihlavy na tréninky, kde jsem často zůstával do večera, protože jsem si ještě plnil individuální plán od kondičního trenéra. Bylo to náročné, ale rozhodl jsem se pro to a zvládat se to i tak dalo.“

První věcí, se kterou se musel Adam vypořádat byl rozhodně jazyk. I ten se ale přes obtížný začátek dal postupem času hravě zvládnout. „Ačkoliv jsem chodil na střední školu s rozšířenou výukou jazyků a k tomu navíc na soukromé hodiny angličtiny, tak přece jen jsem tam šel s určitými obavami, jak to budu zvládat. Obavy se potvrdily hned na uvítací hodině. Tam po prvních pár větách leadera tohoto modulu jsem si říkal, že to bude docela mazec. Především jednotlivé přízvuky jsou i doteď docela peklo. Ale i díky třem českým spolužákům, kteří mi z počátku v procesu adaptace dost pomohli, jsem měl celkově ze školy i z průběhu hodin dobrý pocit,“ říká Průša o své první překážce v cizí zemi.

Velký rozdíl oproti Česku spatřuje také ve stylu a v pojetí výuky. „Studuji sportovní management, a jelikož jsem první rok studoval v ČR, tak po této zkušenosti mohu říci, že rozdíly v pojetí výuky a celkovém obsahu probírané látky mi přijdou obrovské. Zatímco na Masarykově univerzitě byly předměty, které z mého pohledu s tímto oborem moc nesouvisely a já si občas říkal, jestli jsem se dostavil do správné učebny, v Anglii se vše točí a zabývá právě tímto oborem. Spousty příkladů z praxe, ukázky aplikovatelnosti napříč různými sporty. Kromě toho, každý rok tu student absolvuje určitý počet hodin v praxi. Výhodou je, že si student tohoto oboru nemusí praxi obstarávat sám, ale univerzita mu zařídí praxe v oddělení fotbalového týmu Derby County jako například marketing, ticketing, sponsorship. I přístup samotných učitelů je hodně odlišný. Snaží se mít hodně osobní přístup, pomáhat a být k dispozici pro konzultace, jak jen to jde. Mně osobně vyhovuje tenhle přístup více, ale v tomto ohledu jsem žádné problémy neměl ani v Česku,“ porovnává Průša český a anglický styl výuky.

Pojďme se ale vrátit zpět k fotbalu. Průša po zahájení studia v Derby začal nastupovat za univerzitní tým. Díky angažmá v Jihlavě měl cestu do týmu výrazně zjednodušenou. „Jelikož jsem doložil fotbalové CV, které obsahovalo předešlé zkušenosti a bylo nejspíše zajímavé, tak jsem byl přímo pozván na trénink prvního univerzitního týmu, ve kterém jsem nakonec i zůstal (univerzita má 5 výkonnostních týmů). Za tuto možnost jsem byl velmi vděčný, protože hrát za první univerzitní tým byla moje priorita. I z hlediska toho, že se rozřazovacích testů na novou sezónu do jednotlivých týmů během dvou dní zúčastnilo kolem 250 kluků, jsem byl rád, že jsem se tomu vyhnul a mohl rovnou začít trénovat s prvním týmem.“

Hodně lidí také určitě zajímá, jaká je vlastně kvalita anglické univerzitní ligy. Podle Průši by se dala přirovnat k české, dnes už zaniklé, juniorské lize. „Úroveň univerzitní ligy bych přirovnal k úrovni juniorské ligy. Především k těm zápasům, kde to týmy hrály s hráči podobné věkové kategorie a neposílaly hrát hráče starší 23 let. Většina univerzitních týmů má ve svém kádru hráče od 19 do 23 let, což je v tomto případě velmi podobné. Navíc každý tým má ve svém středu dvě až tři velmi dobré individuality, na kterých stojí kvalita hry daného týmu. U nás se tento rok podařilo dát dohromady opravdu silný tým. Vyhráli jsme svou ligu (2. nejvyšší univerzitní liga), ale bohužel v navazujícím play-off se nám nepodařil finálový zápas. Byl to jediný zápas, který jsme za celou sezónu prohráli. Bohužel to však rozhodlo o tom, že jsme do Univerzitní Premier League tento rok nepostoupili. Proto je jasné, že naším cílem pro příští rok je postoupit, avšak i z tohoto pohledu se dá předpokládat, že to bude složitější, protože ostatní týmy budou daleko důslednější a připravenější,“ říká odhodlaně Průša o cílech pro příští sezónu.

Ve své první sezóně v univerzitní lize Adam Průša rozhodně zaujal, jelikož si jej vytáhl Mickleover, kam také záhy přestoupil. „Na mém přestupu do Mickleoveru měl velký podíl John Mcgrath, který je trenérem na univerzitě a zároveň trenérem v Mickleoveru. Byl jsem potěšený a poctěný, když hráč s takto bohatou a skvělou profesionální kariérou mi nabídl možnost připojit se k jeho týmu. Vše se událo velmi rychle, a tak již 17. 11. 2018, dva měsíce po příletu, jsem nastoupil v základní sestavě do svého prvního soutěžního zápasu mezi dospělými proti týmu South Shields, který měl ve svém kádru hráče, kteří byli alespoň po nějakou část jejich kariéry bráni jako profíci napříč Premier League až po ostatní profesionální ligy v Anglii. Navíc na tento zápas přišlo velmi pěkných 1750 diváků, což můj pocit z tohoto prvního startu ještě umocnilo. Mimo jiné tato liga je tu brána jako poloprofesionální a nachází se dvě soutěže pod první profesionálně branou anglickou soutěží. Většina týmů v této soutěži má ve svém středu hráče s bohatými zkušenostmi z profesionálních klubů v Anglii k tomu doplněné mladými hráči z akademií převážně týmů z 3. nebo 4. ligy, proto kvalita této soutěže v porovnání s univerzitní ligou je o level až dva výše.“

Určitě je i mezi vámi čtenáři pár lidí, kteří přemýšlejí nad studiem, nebo delším odcestováním do zahraničí. Určitě to stojí za to, Adam svého rozhodnutí rozhodně nelituje. „Z mého pohledu bylo rozhodně nejtěžší udělat finální rozhodnutí. Říct si to finální „ano, jdu do toho“ a opustit prozatím všechno, co jsem tady měl. Přitom nemůžu říct, že to, co jsem měl, bylo špatné. Úspěšně jsem zvládl první ročník na vysoké škole, mohl jsem zůstat v Jihlavě a hrát dál, třeba by se něco změnilo, třeba… Na to přesně už jsem ale dál nechtěl čekat. Chtěl jsem zkusit novou výzvu, a proto jsem se nakonec takhle rozhodl. Za tu dobu jsem potkal spoustu dalších lidí, ať už z Česka, nebo z ostatních zemí, pro které to bylo ,stejně jako pro mě, něco úplně nového. Každý, kdo se pro tento krok rozhodl, má můj obdiv, protože to opravdu není jednoduché se nakonec pro takovou změnu rozhodnout. Kromě toho, dopředu nelze předpokládat, co dalšího se může přihodit, na koho narazíte, kdo a čím vás může obohatit, ať už to je v mém případě IOS developer z Kambodži ze stejné koleje, belgický DJ ze stejného bytu anebo okouzlující herečka o patro níž,“ uzavírá Adam Průša rozhovor pro Ruik Football.