Okénko minulosti: Nejen v zahraničí se najdou popletenci, v Česku sedí i ve výkonném výboru

Výkon Slavie Praha proti Barceloně oceňuje celá Evropa, červenobílí si vydobyli uznání. Už by se nemělo stávat, že si ji budou plést se Spartou, jak se to přihodilo například marketingovému oddělení slavné Chelsea FC, když na jaře v Evropské lize nabízelo lístky na Spartu, přestože proti týmu hrál její největší rival. Ale takové přehmaty nejsou výsadou jen zahraničních ignorantů, provázejí i českou fotbalovou historii.

Snad nejotřesnější případ, který ani v toku času nelze jen tak ospravedlnit, se váže ke květnu 2008, kdy na přátelský přípravný zápas přijeli do Prahy reprezentanti Litvy. Nebo Lotyšska? Tyhle pobaltské země se mnohdy pletou, hlavním důvodem je nejspíš anglický název, který české občany dosti mate: Latvia=Lotyšsko, Lithuania=Litva.

Šlo ovšem o mezistátní zápas, oficiální střetnutí na nejvyšší státní úrovni, předpokládalo se, že odpovědní lidé k němu přistoupí s nejvyšší diplomatickou obezřetností. Nestalo se.

Nejprve nastal poprask v tiskovém středisku, kam byl přinesen program, který připravilo oddělení komunikace FAČR. Na titulní straně litevské novináře vítala státní vlajka Lotyšska a dozvěděli se, že jejich hlavním městem je Riga, nikoli Vilnius. Zděšení vystřídala okamžitá akce, za kterou by se nemusela stydět zásahová jednotka. Program byl neprodleně stažen.

Největší ostuda však teprve měla přijít při slavnostním nástupu. Hosté se chytili za ramena a čekali na svou státní hymnu. Brzy se však pustili a jejich výrazy nesly stopy značné nevole: slyšeli tóny lotyšské hymny.

Přitom hlasatel na stadionu v Edenu měl připravenou správnou nahrávku, špatnou mu vnutil pracovník fotbalové asociace Miroslav Liba, nyní člen výkonného výboru.

Po této velice trapné a těžko vysvětlitelné blamáži odstoupil z pozice ředitele oddělení komunikace Václav Tichý, Liba žádnou osobní odpovědnost funkčně nepřijal. Dokonce povýšil, nyní je statutárním zástupcem orgánu.

Kritizovat nedostatky o povědomí o českém fotbale zahraničních pracovníků, či se jim dokonce vysmívat, je poněkud ubohé. A slávisté jsou přesvědčeni, že po výkonech ve skupině smrti Ligy mistrů jejich tým se Spartou už jen tak někdo nezamění.