To, že mě táta trénoval, vnímám jako dvousečné, říká v otevřeném rozhovoru Filip Hašek

Dvaadvacetiletý šikovný záložník Filip Hašek uzavírá pomyslný fotbalový trojlístek úspěšné fotbalové rodiny Hašků, která je v tuzemské soutěži velmi oblíbeným tématem spousty diskuzí. Připravili jsme si pro vás rozhovor s nejmladším následovníkem z rodiny Haškových, který momentálně nastupuje v barvách pražské Dukly. 

V kolika letech jste začal oficiálně hrát fotbal a kde?

Fotbal jsem začal hrát v pěti letech a začal jsem v Rakousku, jelikož táta byl profesionální fotbalista a hrál za Austrii Vídeň.

Avšak po roce a půl táta přestoupil do Sturm Graz, kde jsem pokračoval ve svém fotbalovém vývoji, ale jenom půl roku a poté jsme se díky tátovi přesunuli do Ruska, konkrétně do Dynama Moskva.

Takže už od mladí máte zahraniční zkušenosti a evropské angažmá ve svém životopisu?

Ano přesně tak. Už od počátku svojí fotbalové kariéry jsem si zkusil zahraniční angažmá a musím říct, že zejména v Rusku to bylo velmi specifické.

Čím to bylo specifické?

Bylo mi kolem sedmi let a už v tomto věku jsme měli 4x týdně dvouhodinový trénink a z toho byl vždycky 30 minut čistého času strečink, což oproti českému zvyku je velmi netradiční, nebo v té době alespoň bylo.

Poté jste se vrátili do Česka?

Ano přesně tak. Vrátili jsme se do Liberce, odkud jako rodina pocházíme a já začal hrát za Liberec.

A tam už taková tréninková příprava a intenzita nebyla?

V Liberci jsme trénovali 2 až 3x týdně, takže paradoxně místo toho, abych se posouval a měl tréninky čím dal tím častěji a intenzivněji, tak jsem šel jakoby o krok dolů, obrazně řečeno.

Takže jste se po návratu do Česka na trénincích nudil?

Já jsem v té době ještě hrál závodně tenis a spousty doplňkových sportů, takže jsem se nenudil.

Prožil jste úspěšné působení v mládeži jak na Spartě, tak i v reprezentacích, kde jste procházel všemi reprezentačními výběry, představte se nám, jakým jste typem hráče?

Zkusím tedy kousek správné sebereflexe.

Sebereflexe je ten nejlepší způsob, tak pojďte do toho.

Myslím si, že jsem rychlý a dynamický hráč šikovný na míči, který má dobrý přehled a jsem dobře kondičně vybaven, takže jsem schopen naběhat za zápas 12 kilometrů.

Naopak nejsem výborný obránce a nejsem rozhodně soubojový typem, a tudíž nevyhledávám ani hlavičkové souboje, takže jsem typ hráče, kterému vyhovuje kombinační hra po zemi, mám dobrý náběh za obranu vč. správného načasování a celkovou ochotu nabíhat.

Což asi splňujete požadavky vašeho trenéra Romana Skuhravého, který si Vás vybral.

Trenér Skuhravý si mě vybral do svého stylu hry, protože chce hrát nějakou hrou na Dukle a mně to velmi vyhovuje, sice jsem v týmu krátce, ale zvykám si, učím se a myslím si, že to bude čím dál tím lepší a lepší.

Kdybyste měl nyní říct, kdo Vás první napadne, komu se podle Vás nejvíce herně podobáte ze světového měřítka?

Mě se líbí Španěl Isco, ale neřekl bych, že jsem stejným typem. On je takový hráč, který není až tak ochotný zabíhat za obranu jako já, ale i tak je to perfektní fotbalista a chtěl bych být tak dobrý na míči jako je on. Dále má výborný přehled a střelu, takže se mi na něj líbí dívat, má výborný pohyb, takže bych se mu chtěl v budoucnu v některých atributech podobat.

Po úspěšném působení u mládeže přišel nejspíše zásadní krok pro všechny fotbalisty, a to posun do dospělého fotbalu, jaké to bylo?

Já odcházel po velmi úspěšně sezóně ve sparťanském dorostu, kde jsme dokázali zvítězit v dorostenecké lize s rozdílem 30 bodů a já dal z pozice středního záložníka 16 branek, což bylo velmi pěkné číslo. Spousty spoluhráčům tento rok udělal celou kariéru a dnes hrají v evropských zemích či se minimálně vepsali do povědomí jako třeba i náš trenér David Holoubek, který tento ročník trénoval a vedl.

Z hlediska mého posunu do mužského fotbalu byl problém s postavou a celkově, to povědomí, že na dospělý fotbal nejsem fyzicky a tělesně připraven, mi bylo doporučeno, ať jdu ještě na rok do juniorky a počkám si ještě jednu sezónu, na čemž se shodli všichni, kdo se kolem mě motal.

Nicméně, první kroky do dospělého fotbalu vedly přes Vlašim, kde se Vám dařilo. Jaké bylo vstoupit mezi ten dospělý fotbal?

Ano, přesně tak, protože tehdy trénoval Vlašim můj táta Martin Hašek, který mi věřil a vzal si mě do druholigové Vlašimi na zkoušku a řekl všem, že mi věří a že, když na to mít nebudu, tak mě pošle zpátky do juniorky.

Jak zkouška ve Vlašimi probíhala?

Já přišel do Vlašimi na zkoušku, kde v té době byl ještě bratr, ale bohužel jsme stihli odehrát spolu jenom jeden zápas v Příbrami, protože Martin pak odešel do Bohemians za panem Koubkem, takže i to mi celkem dost pomohlo, protože bratrovo pozice se pro mě uvolnila, takže jsem naskočil místo bratra i přesto, že jsem to měl velmi těžké díky lidem, protože byl na mě velký tlak díky tátovi na lavičce.

Byla to těžší situace, ale já se i přesto adaptoval rychle a v první sezóně jsem dal pět branek a připsal si 10 asistencí, takže se mi to celkem povedlo a celkově jsem přesvědčil i ty lidi, kteří mi nejdříve nevěřili.

 Poté přišlo hostování v Budějovicích, kde jste ve třinácti zápasech dal 4 branky, to není špatná statistika na záložníka. Předpokládám, že angažmá v Budějovicích musíte brát jako povedené angažmá a další krok ve vaší fotbalové kariéře?

Do Budějovic si mě vybral pan Horejš, který mi velmi věřil a byl to příjemný pocit, ale bohužel se nám jako týmu nedařilo, protože cílem byl postup a ten se nepodařil, takže to očekávání jako tým jsme nenaplnili, ale mně se celkem dařilo, což není špatný z osobního hlediska, ale z toho týmového pohledu jsem byl zklamaný, protože jsem věřil, že budeme hrát o postup.

Ale celkově, když to nyní hodnotím, tak to byla velká fotbalová, ale i životní zkušenost, protože jsem poprvé ve 20 letech bydlel sám a staral jsem se o všechno sám, takže to zpětně hodnotím jako velmi dobrou zkušenost nejenom po fotbalové stránce.

Pak už přišel přestup do Bohemians, kde jste se potkal s tátou, ale i svým bratrem?

Ano přesně tak. Když to hodnotím zpětně, tak to byl už od začátku problém, protože v jednom týmu působil táta, bratr a já, což nedělalo dobrotu.

Byl to problém? V čem?

Tak o Bohemians se ví, že i díky historii, kde vlastní fanoušci velmi mnoho pomohli právě v setrvání toho klubu na nejvyšší úrovni mají nyní velmi silný hlas v rozhodování, takže to nějaká část osazenstva brala negativně z pohledu toho, že si pan trenér bere do týmu své syny, že už tam má jednoho, že to stačí a takové řeči kolem, čemuž se člověk nevyhne.

Což jste asi i po předchozí zkušenosti očekával a již to pro Vás nebylo překvapením, protože jste si poradil s začátkem na výtečnou.

Na začátku to byla velmi podobná situace jako ve Vlašimi, kdy tehdy odešel bratr na přestup sem do Bohemians a tím se uvolnilo místo pro mě a na Bohemians to bylo tak, že bratr se v přípravném zápase zranil a šel na operaci s kolenem a díky tomu jsem naskočil na jeho pozici, takže jsem začal od prvního kola hrát a řekl bych, že jsem se zápas od zápasu zlepšoval, a také jsem se cítil jak psychicky, tak fyzicky velmi dobře.

Dle mého pohledu se Vám začátek velmi povedl. Měl jste velmi dobrá čísla z hlediska vysokého počtu driblinku a nejčastěji faulujícího hráče. Jaký to byl posun do nejvyšší soutěže?

Musím podotknout, že oproti druhé lize je to velký rozdíl v rychlosti a lepší technický připravenosti všech týmů, ale osobně si myslím, že přestože to byl můj první rok v lize, tak se mi celkem dařilo. To že jsem měl driblinky a byl jsem často faulovaný, to je pravda, protože já se s míčem rád pomazlím a také rád dribluji, věřím si na míči, když je důvěra, a s tím asi souvisí to, že jsem byl nejčastěji faulovaný hráč, protože česká je liga je na evropské poměry jedna z těch tvrdších a ti hráči se neostýchají vás kopnout.

Pak jste šel na zkušenou za hranice, konkrétně na půlroční hostování do Ružomberku, Proč jste šel hostovat?

Ono to hodně souvisí, že jsem měl dlouhodobě nespecifikovaný svalový problém, který nejspíše pak přešel v chronickou záležitost a i přesto, že jsem tátovi a všem v klubu říkal, že mě to trápí, tak mi bylo odpovězeno, že musím, protože jsme měli velmi rozsáhlou marodku a potřeboval mě a tehdy jsem dohrál sezónu ve velkých bolestech a bylo to velmi složitý, protože jsem to měl v hlavě a nebylo to jednoduché.

Poté přišla zimní pauza, kde jsem věřil, že se dám dohromady, ale na začátku přípravy se mi tento problém zase ozval a vlekl se až do jara, kde postupně bolest začala ustávat, takže jaro nebylo ideální a s tím souvisí to, že jsem šel hostovat, protože jsem nehrál a nebyla úplně dobrá nálada v klubu díky výsledkům a tím pádem se kritika vnášela na mého otce, a to, že jsem tam byl i já, nikomu nepomáhalo, takže i proto mě nejspíše Bohemians pro klid všech poslala na hostování na Slovensko.

Jak jste hodnotil hostování do Ružomberka?

Já jsem upřímně úplně do Ružomberka nechtěl, ale Bohemians to potřebovala a já jim vyšel vstříc.

Jaká je slovenská soutěž oproti té české? Jsou nějaké herní rozdíly?

Rozdíl oproti české lize určitě je. Týmy mají horší organizaci, tolik se tam neběhá, řekl bych, že na Slovensku jsou dobré individuality, ale celkově ten dojem je takový, že na Slovensku je úroveň nižší než v Česku. Hra je pomalejší a takticky je liga určitě slabší.

A nyní jste na Dukle zpět v Praze, kde jste chytl začátek velmi dobře. Předpokládám, že je vše na dobré cestě?

Důležitým článkem je, že si mě přivedl trenér, který mě má dlouhodobě v hledáčku. V minulosti mě chtěl už do Opavy, ale Sparta už byla domluvena s Bohemians.

Pro mě je velmi důležité, když mi trenér věří a pan Skuhravý mi velmi věří, často se mnou mluví o všem, takže mi dává velkou péči což je všeobecně pro hráče velmi důležité, protože já jsem na Slovensku zažil, když jsem tam přišel jako posila opačný přístup.

Co tím máte na mysli?

Přijel jsem do Ružomberku a trenér se mě zeptal, co hraji za post. Vůbec nevěděl, kdo jsem, co hraji a jak hraji, takže velmi absurdní situace, což jsem si myslel, že v profesionálním fotbale se nemůže stát.

Co jste mu na to odpověděl?

Řekl jsem mu, že hraji středního záložníka nebo podhrot, ale on mě začal stavět na kraj zálohy s tím, že mi zakazoval chodit na střed, takže to bylo něco šíleného.

Jak se nyní cítíte v Dukle?

Zatím jsem odehrál pár zápasů, ale cítím a věřím, že je to zápas od zápasu lepší a určitě je to začátek cesty.

Ve hře je ještě spousty věcí, které je potřeba zlepšit jako poziční hra, práce s prostorem a spousty věcí na kterých se dá stále pracovat, ale ještě se do toho potřebuji dostat, protože jsem předtím dlouho nehrál a nemám zápasové vytížení, takže už jsem se cítil i lépe, takže vím, že to není můj strop, takže věřím, že se to bude ještě posouvat

Jaký tým se vám líbí herně? A proč právě on?

Momentálně je pro mě nejlepší týmem Manchester City.

Jaká fotbalová soutěž se Vám nejvíce líbí?

Pro mě je nejlepší a vysněná soutěž španělská liga.

Máte nějaký sportovní vzor?

Mně se líbí herně Isco, ale že by to byl můj vzor, to říct nemohu. Já se snažím najít spíše svou cestu.

Myslím si, že každý si musí najít svou cestu, protože to nejde pouze kopírovat.

 Cristiano Ronaldo nebo Lionel Messi?

Obrovsky respektuji oba. Oba jsou totiž neskuteční, ale také jsou oba dva velmi odlišní hráči, takže já je nerad srovnávám, protože jsou velmi specifičtí. Leo je od pána boha obrovský talent, na míči je neskutečný.

Cristiano Ronaldo je hráč, který si jde neskutečně za svým. Má to podle mě více vydřené a je velmi komplexní hráč, ale Leo má více vytříbenější atributy, který potřebuje ke své hře.

Takže bych neřekl ani jednoho, protože oba velmi respektuji a každý má své nenahraditelné atributy.

A ten třetí?

Ohromným hráčem je Virgin van Dijk, protože takhle rychlostně a silově vybaveného obránce si nepamatuji.

Ani nevím, kdo naposled ho obešel, takže ohromně respektuji a obdivuji jeho, aby to nebylo pouze o ofenzivních hráčích.

Jak koukáte na mentální koučink a mentoring fotbalistů? Snažíte se taky nějakým způsobem se neustále posouvat? Pokud ano, tak jakým?

Já osobně jsem se s mentálním koučinkem nesetkal, ale nechci to nějak hanit, protože si myslím, že spousty klukům to v kariéře pomohlo, ale i třeba uškodilo, takže je to spíše takové subjektivní. Názor mám na to takový, že Vám to musí celkově sednout, je to o chemii.

A Váš osobní rozvoj mimo fotbalové hřiště?

Já se snažím mimo fotbalové prostředí rozvíjet i lidsky, protože se snažím mít jiné zájmy, než je fotbal, ale celkově můj největší rozvoj od raného věku je ten, že mám doma tátu, s kterým rozebíráme všechno, takže to je ta největší pomoc, ale nesmím zapomenout na celou rodinu, která je nám podporou a vším co potřebujeme.

Jste z fotbalové rodiny, kde Váš otec velmi často byl i vaším trenérem, ale na trávníku jsi měl možnost se potkat i s tvým bratrem. Jaké to je?

To, že mě táta trénoval vnímám, že je to dvousečné. Upřímně nebýt táty, tak jsem se do Vlašimi nedostal, ale nebylo to o tom, že mi chtěl pomoct, ale on věřil, že mu pomůžu, protože on nikdy nebyl, že by mě nějak protěžoval, protože když mohl tak dával hráčům jasně najevo, že mě neprotěžuje a měl naopak ke mně ostřejší přístup než k celému týmu, což je podle mě dobře.

 Ale díky jeho šanci musím přiznat, že jsem se stal respektovaným hráčem ve druhé lize, protože mi dal šanci. A takto to bylo i v Bohemians, kde nikdo jiný z první ligy neměl zájem kromě Bohemians, kde byl můj táta, ale on mým herním vlastnostem věří, čehož si já samozřejmě vážím.

Takže v tom ohledu, že si mě táta vybral do týmu, je velmi pozitivní, ale obrovská nevýhoda je to ve všem ostatním, z hlediska protekce, tlaku, diváků a vnímání spoluhráčů, kde prostě někde vzadu v podvědomí to je, že to prostě úplně není v pořádku.

Čehož si nyní vážím v Dukle, že tady opravdu jsem sám za sebe bez rodiny a ten tlak v tomhle je takový přirozenější a příjemnější, protože se nemusím nikomu podmaňovat, což je komfortnější pocit, protože mám i díky tomuhle klid a jsem za to rád.

A co se týče mého bratra, tak to jsou krásné vzpomínky na zápasy, kde jsem měl tu možnost hrát po jeho boku, protože se mi s ním hraje opravdu krásně, protože on je velmi běhavý, když potřebujete, tak on vás zaskočí ve vaší pozici, umí vám dobře nahrát, umí si najít dobře prostor. Mně to s ním vždy prostě sedělo, protože je velmi kvalitní hráč a přeji mu úspěšnou a dlouho fotbalovou kariéru.