Slyšet ten hukot na Bazalech bylo něco výjimečného, vzpomíná první cizinec v historii Baníku Ostrava

Slezskoostravský klub nikdy nepatřil mezi tradiční destinaci cizinců. Zatímco už v devadesátých letech nastupovali za prvoligové mužstva cizinci jako Argentinec Lazzaro Luini, Rus Vladimir Tatarčuk nebo Zimbabwan Kennedy Chihuri, na Bazalech si vždy trenéři vystačili pouze s českým kádrem, doplněným o slovenské hráče. A i těch napočítáme po rozdělení republiky na prstech jedné ruky.

„Pokud měl do týmu přijít někdo z větší dálky než z Petřkovic, tak to bylo skoro nepřijatelné,“ zavzpomínal s nadsázkou Verner Lička při svém působení na trenérské lavičce v červnu 2010. „Teď tu máme třeba kluky z Prahy a jde to,“ dodal.

První akvizici mimo české a slovenské luhy a háje přivedl do Baníku kouč Karel Večeřa v červnu 2008. Tehdy osmnáctiletý Srb Miroslav Markovič přestoupil z druholigového slovinského NK Krka.

„Rozhodlo pro něj nejen to, že jsme potřebovali ještě do kádru útočníka, ale také fakt, že se mi jeví jako velice komplexní hráč,“ řekl o něm Večeřa po přestupu. „O tom, že jsem první cizinec v Baníku jsem se dozvěděl hned po tom, co jsem podepsal smlouvu na Bazalech,“ říká dnes Markovič.

Srbský útočník se však výrazněji prosadit nedokázal. Problémem byla i jazyková bariéra. „Nejvíc si pamatuju na pomoc pana Ličky a jeho syna Maria, který byl tehdy se mnou v týmu a jako jeden z mála uměl anglicky,“ vzpomíná.

Debutoval až v osmém ligovém kole a přes Václava Svěrkoše, ani Davida Střihavku mu pšenka nekvetla. Po Svěrkošově rekordním odchodu do francouzského Sochaux sice Markovičovi svítala naděje, do skvělé formy se však rozehrál Róbert Zeher a srbský útočník si tak za celou sezónu připsal pouhých 154 minut. „Je škoda, že jsem svoji šanci nevyužil líp, ale byl jsem hodně mladý a bez zkušeností,“ dodává.

Baník skončil v ročníku 2008/09 až na deváté pozici, což vedlo k odvolání trenéra Večeři. Nový kouč Miroslav Koubek s Markovičem nepočítal a ten proto sbíral zápasové zkušenosti na hostováních ve druhé lize – konkrétně v Čáslavi, Vlašimi a Viktorii Žižkov.

Po úspěšném druholigovém angažmá na Žižkově, kde ve 27 utkáních vstřelil 17 branek, pražský klub aktivoval jeho opci a Srb se již do Ostravy nevrátil.

Po odchodu z Baníku dnes třicetiletý útočník působil nejen v Dukle, Budějovicích, Liberci nebo Bohemians, ale připsal si také prvoligové starty v Řecku, Rusku nebo naposledy v Maroku. Na Ostravu přesto nezanevřel.

„Bylo mi ctí a dodnes jsem rád, že Baník byl mým prvním klubem v Česku. Slyšet ten hukot na Bazalech bylo něco výjimečného,“ vzpomíná s odstupem času. „Pan Večeřa je skvělým člověkem a dobrým trenérem a obrovsky mi pomohlo i to, že jsem hrál s legendami, jako jsou Galásek, Bolf, Svěrkoš nebo Otepka.“