Slávistická stopa v Barceloně? Veleúspěšný trenér i jediný Čech v dresu Blaugranas

Slavii Praha čeká tuto středu zápas desetiletí, v rámci Ligy mistrů odehraje tým Jindřicha Trpišovského velice obtížný duel. Do Edenu totiž zavítá věhlasná Barcelona. V tomto článku se zaměříme na československou, ale zejména slávistickou stopu v katalánském celku. A sešívaní mohou být na své předchůdce pyšní.

Jediným, čistě československým občanem, respektive hráči narozeném na území Čech, který kdy hájil dres katalánského klubu, je Jiří Hanke. Rodák z Horních Bučic začínal s fotbalem v Rakovníku a Olomouci. Hvězdou se stal ale až ve Slavii Praha, s níž získal jeden ligový titul a její barvy hájil až do roku 1950. Poté se mu podařilo opustit komunistické Československo.

O László Kubalovi, který část své kariéry spojil také s Československem, si můžete přečíst na tomto odkazu.

Dalším Hankovým působištěm se stala daleká Kolumbie. Ve slavném celku CD Milionaros si zahrál i s Alfredem di Stéfanem. Už po roce se ale vrátil zpět do Evropy, konkrétně do klubu RC Lens, poté dostal laso z Barcelony, ale nepředbíhejme.

V silné konkurenci Barcelony se levý záložník prosazoval pozvolna, svůj debut s Gironou ale ozdobil vstřelenou brankou. V úvodní sezoně 1952/1953 vsítil pět branek a pomohl k zisku deblu. Hankemu byla následně smlouva prodloužena o další dva roky. 

Konec v Barceloně přišel po sezoně 1956/1957, ve které odehrál Jiří Hanke pouze pět zápasů. Za katalánský celek naskočil celkem do 57 utkání. Poté se přestěhoval do nedalekého CD Condal, ze kterého po krátké době zamířil do švýcarského Bielu, ve kterém v roce 1958 ukončil aktivní kariéru.

Nacistickým i komunistickým režimem těžce zkoušený ofenzivně laděný obránce či levý záložník už nikdy dres Slavie, klubu svého srdce, již nikdy nenavlékl. Hanke zemřel v roce 2006 ve švýcarském Lausanne ve věku 81 let.

Kdo byl mužem, který Hankeho do Barcelony přivedl? Dlouholetá opora sešívaných a toho času trenér Katalánců Ferdinand Daučík. Budoucí vynikající obránce a neméně úspěšný manažer se narodil v roce 1910 v Ipolyságu (v současnosti Šahy, pozn. redakce) na území dnešního Slovenska.

S fotbalem začínal Daučík v Komárnu, ovšem do dospělého fotbalu se dostal až v dresu 1. ČsŠK Bratislava (dnes Slovan Bratislava, pozn. redakce), kde strávil léta 1928-1933. Následoval přesun do Slavie Praha, za kterou nastupoval téměř jednu dekádu. V sešívaném dresu nastoupil do 231 zápasů a své konto si připsal tři tituly.

Po konci hráčské kariéry v roce 1942 se Daučík vydal na trenérskou štaci. Během trénování, které vykonával 35 let, vystřídal na dvě desítky klubů a národních týmů. Za všechny zmiňme alespoň ŠK Brastislava, Real Betis, Atlético Madrid, Athletic Bilbao či Československo. Nejvydařenější angažmá ale zažil právě v Barceloně, do které přišel v roce 1950.

Katalánský velkoklub vedl po dobu čtyř let, během kterých získal devět trofejí. Od té doby překonal Daučíka pouze Johan Cruyff (11 trofejí) a Pep Guardiola (14 trofejí).

Vše ale mohlo býti jinak a trofeje mohl vyhrávat na lavičce Realu Madrid. Po útěku z komunistického Československa se o Daučíka a Kubalu klub z hlavního města Španělska zajímal. Uprchlí hráči a trenéři z komunistického bloku totiž v Itálii vytvořili tým Hungaria.

Ovšem tehdejší šéf Realu Santiago Barnabeu odmítl Kubalův požadavek, aby se Daučík, jeho švagr, stal trenérem týmu. Oba tak stěhovali do konkurenční Barcelony, která na podmínku kývla. Daučík si pak v roce 1952 přivedl do Barcelony svého krajana Hankeho.

Daučík zemřel v roce 1986 ve věku 76 let ve španělské Alcalá de Henares. Poslední dva kluby, které vedl, byly v letech 1976-1977 Sant Andreu a Moscardó.

Všechny články z rubriky Historické okénko naleznete na tomto odkazu.