Historická výhra nad Anglií je důkazem, že se reprezentace pod Šilhavým ubírá správným směrem. Ostuda v přáteláku na tom nic nemění

Den 11.10.2019 se zapíše do české fotbalové historie. Podceňovaní Češi zaskočili hrdou Anglii a výhrou 2:1 šokovali fotbalový svět. Albion v kvalifikaci padl po dlouhých deseti letech! Pro reprezentaci se jedná o třetí skalp Anglie v historii. Ale za neuvěřitelným vítězstvím se skrývá dlouhá práce realizačního týmu a rozhodně se nedá zařadit do ojedinělých zázraků. To je pro reprezentaci momentálně úplně nejdůležitější. A ostudný poločas v přátelském utkání proti Severnímu Irsku na tom nic nemění.

V létě 2016 za podivných okolností odešel trenér Pavel Vrba. EURO se reprezentaci pod jeho vedením vůbec nepovedlo, Češi ve skupině skončili poslední s pouhým bodem na kontě, ale nedá se říct, že by Vrba neodvedl dobrou práci. Reprezentace bavila, dvakrát porazila Nizozemsko a suverénně prošla náročnou kvalifikací.

Po něm nastoupil Karel Jarolím, zkušený kouč, který měl za úkol dlouhodobou koncepční prací zabudovat mladé pušky. Úkol se mu však nepodařilo splnit ani zdaleka. Hra neměla tvář, nebyl vidět žádný posun a Jarolím neustále nenacházel důležitou kostru základní sestavy. Nespokojenost fanoušků postupně narůstala a vyvrcholila po šíleném výkonu v přátelském zápase v Rusku. Prohra 5:1 znamenala odvolání zkušeného trenéra.

Extrémně důležitým momentem pro budoucnost reprezentace bylo angažování Jaroslava Šilhavého. Lepší volba k dispozici nebyla. Pragmatický kouč hned na svém prvním srazu ukázal, že své taktické prvky umí do hráčů dostat velice rychle a výsledky se zlepšily okamžitě. A to si nemohl vybrat náročnější premiéru – derby na Slovensku. I přes velmi krátký čas na přípravu dokázal své svěřence připravit výborně a byla z toho zasloužená výhra 2:1.

Češi poté sice padli na Ukrajině (0:1) a ztratili šanci na postup do elitní skupiny Ligy národů, ale rozhodně nepropadli. Častokrát se však stává, že na prvním srazu po výměně kouče jsou výsledky výborné, ale následně to jde dolů. Hned následující zápasový dvojblok ukázal, že reprezentace pod Šilhavým není další podobný případ.

Češi vyhráli jak v přípravném duelu v Polsku, tak doma v Lize národů nad Slovenskem (oboje 1:0). Lepší start svého angažmá u reprezentace si Šilhavý nemohl přát. Téměř okamžitě si získal fanoušky a nálada okolo národního týmu byla o poznání uvolněnější.

Negativní hlasy se přesto objevily, a to ve velké míře, jelikož Češi absolutně nezvládli první kvalifikační utkání ve Wembley. Až tak silnou vlnu kritiky jsem však vůbec nechápal. Debakl 5:0 rozložení sil na hřišti úplně neodpovídal a duel by se dal zařadit do kolonky “zápas blbec”.

Hráči bůra alespoň částečně odčinili v následujícím “přáteláku” proti Brazílii (prohra 1:3). Uspořádání utkání se v globálu příliš nepovedlo, ale výkon Schicka a spol. nebyl vůbec špatný. V utkání přišly pasáže, kdy Češi předváděli dobrý fotbal, který snesl určité měřítko. Na druhou stranu je potřeba dodat, že Brazilci rozhodně nehráli na sto procent.

Hra se každopádně posouvala sraz od srazu a to neslo výsledky. Ve druhém kvalifikačním duelu Čechy čekalo nevyzpytatelné Bulharsko a i když to nebyla žádná hitparáda, tak výhra 2:1 díky dvěma zásahům Schicka znamenala důležité tři body. Výsledkově se povedl také další ostrý mač proti Černé Hoře. Po zasloužené výhře 3:0 se téměř zapomnělo na potupu ve Wembley.

Jenže ihned na dalším srazu se ukázalo, jak rychle se zapomíná na předchozí výsledky. Češi prohráli 2:1 v Kosovu a opět schytali kritiku. Kouči Šilhavému se tvrdě vyčítalo malé nasazení hráčů, nepovolání mladých talentů a čitelná ofenziva. Dokonce se diskutovalo, že se reprezentace vrací zpátky do období pod Jarolímem a Šilhavého aura vyprchala.

Tak velkou kritiku jsem opět nechápal. Šilhavý odváděl úžasnou práci a s týmem, který přebíral ve velmi špatném stavu, udělal téměř zázraky. Za krátkou dobu byla vidět jasná kostra, povedlo se mu vybudovat pevnou defenzivu a jedinou výtkou může být nestabilní ofenziva. Ovšem vše se sraz od srazu posouvalo směrem dopředu a i když se zápas v Kosovu nepovedl, zdaleka tak špatné to rozhodně nebylo.

Zlepšení nastalo okamžitě. Pod velkým tlakem hrající Češi v Černé Hoře ubojovali výhru 2:0. Hra nebyla nikterak oslnivá a každý musel spatřit velké rezervy, ale Šilhavý své svěřence výborně nachystal na standardky, což rozhodlo. Černohorci měli problémy téměř při každé z nich a nakonec po rohu dvakrát inkasovali.

Standardní situace se ukázaly jako velká zbraň také proti Anglii. Hosté se sice rychle ujali vedení po proměněné penaltě Kanea, ale Brabec po skvěle zahraném rohu brzy srovnal. Následně Češi předvedli suverénně nejlepší poločas za poslední roky.

Ve hře byla znát dlouhá Šilhavého práce. Angličané se vůbec nedokázali dostat do domácí defenzivy a měli problémy v kombinaci ve středu hřiště, protože Češi jim aktivní hrou nedali prostor. Vysoko napadali, chodili do soubojů a svědomitě získávali odražené balony.

Parádní představení předvedli také směrem dopředu. Díky skvělé podpoře od slávistických beků hosty přehrávali po křídlech, vůbec se nebáli kombinovat a i pod tlakem neztráceli balony. Druhý poločas již byl slabší, ale stále šlo o úžasný fotbal. Angličané zvýšili obrátky a vytvořili si zajímavé šance, Českou reprezentaci naštěstí zachránil sebevědomý gólman Vaclík. A pak přišla životní chvíle pro hrdinu Zdeňka Ondráška…

Zřejmě více než výsledek je důležitý herní projev, díky kterému Šilhavého svěřenci slavný Albion dokonce přehráli. Asi tak si zkušený kouč představoval, že se bude reprezentace pod jeho vedením prezentovat. Možná ani nečekal, že se mu to povede tak rychle. To jednoznačně ukazuje na fakt, že se reprezentace vydává správným směrem.

A nic na tom nemění ostudný první poločas v “přáteláku” proti Severnímu Irsku. Šilhavý chtěl vyzkoušet nové hráče, a tak udělal deset změn, ale vůbec se mu to nevyplatilo. Irové v první půli díky šílenému českému výkonu zvítězili 3:0 a Hušbauer a spol. se probrali až po čtyřnásobném poločasovém střídání. Stíhací jízda se málem povedla, Darida s Králem snížili na rozdíl jediné branky, hosté si však výhru utéct nenechali.

Mluví se o ostudě, ale já bych to nikomu výrazněji nevyčítal. Šilhavý chtěl zkusit všechny hráče a udělat si obrázek o jejich budoucím přínosu, a to se mu povedlo. Někteří zaujali a mohli by být výraznými tvářemi v budoucnu, někteří propadli, a tak to budou mít složitější. Prohrávat 0:3 o půli na jednu stranu ostuda je, na tu druhou bych řekl, že “přátelák” svůj smysl splnil.