Fotbalová reprezentace
Karel Poborský: Rodák z Třeboně, kterého vyslal do světa nezapomenutelný oblouček
Rychlonohý záložník Karel Poborský, který oplýval mnoha fotbalovými dovednostmi a dlouhou dobu i bujnou kšticí se stal jednou z hlavních hvězd poslední úspěšné generace reprezentace České republiky. Na následujících řádcích vám přinášíme jeho pozoruhodný životopis.
Kvůli malému vzrůstu byl jako starší žák nepotřebný
Příběh Karla Poborského se začal psát v březnu roku 1972 v asi čtyřtisícové jihočeské Třeboni. Už od mala miloval fotbal, ke kterému byl veden jeho otcem. Jak říká i jeho matka – Karel se snad narodil s míčem přilepeným u nohy.
Talent i disciplína mu v žádném případě nechyběly. Jediným problémem byl jeho menší vzrůst. V Českých Budějovicích kvůli tomu musel jako starší žák skončit a vrátit se do Třeboně.
Šéftrenér mládeže Jiří Kotrba ale viděl v Poborském obrovský talent a už po několika měsících si ho vyžádal do dorostu v Českých Budějovicích zpět. Své soupeře sice nepřekonával fyzicky, avšak vyčníval vytříbenou technikou a hbitostí.
Trenér Kotrba později přešel do Prahy trénovat tehdy prvoligové družstvo Viktorie Žižkov a svého oblíbence si samozřejmě okamžitě vyžádal. Pro Karla Poborského to byla ale jen přestupní stanice. Hned další rok totiž přešel do Slavie, kde pod vedením legendárního Františka Cipra pomohl v sezoně 1995/96 sešívaným k prvnímu titulu po pětačtyřiceti letech.
Slavii se dařilo i na evropské scéně v Poháru UEFA, kde dokráčeli až do semifinále, ovšem Poborského i celou republikou ještě hlavní vrchol sezony čekal.
Osudový oblouček proti Portugalsku
Česká reprezentace pod vedením Dušana Uhrina odjela na EURO 1996 do kolébky fotbalu, Anglie, jako absolutní outsider. Sázky na její vítězství byly ze všech nejnižší. Tomu, že by to mělo být jinak nenasvědčoval ani výsledek prvního zápasu s Německem. To ale ještě nikdo netušil, že se oba týmy setkají znovu, a to rovnou ve finále!
Následná výhra nad Itálií a dramatická především remíza s Ruskem stačila na postup do čtvrtfinále, kde číhalo silné Portugalsko. Právě tento zápas znamenal zásadní zlom v kariéře Karla Poborského.
Utkání pojaly oba celky spíše defenzivně. Útočníci nedostávali ani na jedné straně příliš prostoru a chvílemi to vypadalo, že snad týmy chtějí vsadit až na penaltovou loterii.
V 53. minutě ale přišel onen velký a nezapomenutelný moment vlasatého krajního záložníka s číslem „8“. Karel Poborský si sběhl pro balon na střed hřiště, kde se ocitl v obležení hned několika protihráčů. Míč se několikrát pro Poborského šťastně poodrážel, ale problém s přesilou obránců přetrvával.
Kromě hbitých nohou ovšem oplýval i hbitými nápady, a když zaregistroval, že brankář Baia nestojí přikovaný na lajně, dloubl z úctyhodné vzdálenosti do míče tak šikovně, že poslal nároďák do semifinále a sám sebe do Manchesteru United.
Brány finále, jež nakonec dopadlo šťastněji pro Němce, se České reprezentaci otevřely po dramatickém penaltovém rozstřelu symbolicky na Old Trafford. Ještě před samotným vyvrcholením celého turnaje k Poborskému na hotel zavítal Sir Alex Ferguson, který mu sdělil, že by ho rád na slavném stadionu v Manchesteru chtěl vidět hrát častěji.
O místo v sestavě se pral s Beckhamem i Cryuffem
Angličtí fanoušci se měli na co těšit. Poborský figuroval i v All-Stars týmu mistrovství, kde bylo pod jeho jménem napsáno: „Je skvělý driblér vnášející paniku do soupeřovy obrany a střelec jednoho z nejkrásnějších gólů šampionátu.“
Z jeho umění ale nakonec příliš mnoho neviděli. Na jeho pozici byla totiž veliká konkurence. Přes Davida Beckhama se prostě do základní jedenáctky špatně dostává. O místo navíc soupeřil i Jordi Cryuff.
V dresu Red Devils za 18 měsíců naskočil jen do 45 utkání, v nichž vstřelil 5 branek. Fanoušci na něj však rádi vzpomínají, a to nejen kvůli jeho vizáži (mimochodem hřívu musel na pokyn trenéra trochu zkrotit právě v Manchesteru). Od ostatních hráčů z lavičky se lišil tím, že šel s radostí hrát i za rezervní tým, zatímco pro jiné to bylo „nedůstojné“.
I přes prvotní šok z naprosto jiného prostředí si to zde oblíbil i sám Poborský. Vítězství v lize bylo navíc více než příjemným bonusem. Nedostatek herního vytížení byl ale samozřejmě obrovskou překážkou, a tak byl na řadě přesun. Kouč Ferguson mu našel hned několik angažmá v Anglii, Poborský se však nakonec rozhodl pro Portugalsko.
Miláček portugalských fanoušků
V roce 1996 možná portugalský fotbalový národ rozesmutněl, ale už v prosinci roku 1997 jsem přišel rozdávat radost, a to hlavně příznivcům Benfiky Lisabon. Ta za něj musela do Anglie poslat v přepočtu asi 170 milionů korun.
Investice se vyplatila. Poborský opět ukazoval, proč se stal na Euru jednou z největších evropských hvězd. Během svého dva a půl rok dlouhého angažmá dal sice jenom 16 branek, ale jeho hra nikdy nespočívala v gólové produktivitě.
V Portugalsku fanoušky bavil a v roce 1999 byl dokonce zvolen nejoblíbenějším hráčem ligy. V lednu 2001 se s nimi ovšem rozloučil a vydal se na další evropskou štaci. Jeho novým klubem se stalo Lazio Řím. S přestupem i adaptací mu tentokrát pomáhal hlavně krajan Pavel Nedvěd.
Ani v Itálii nakonec nevydržel dlouho. Další změna přišla už po roce půl. Ve třiceti letech, dalo by se říci na vrcholu sil, se rozhodl nečekaně vrátit zpět do rodné vlasti. Hlavním důvodem byla údajně rodina, navíc se Lazio začalo potýkat s ekonomickými problémy.
Proslulá „esemeska“ od Křetínského
Návrat do České republiky neznamenal návrat do Slavie. Poborský si vybral v tu dobu silnější Spartu, což mu je pochopitelně částí příznivců Slavie vyčítáno. Neřadí se však mezi ty největší „zrádce“.
Pro Spartu, a vlastně i pro celou ligu, to byla velká posila. Poborský se mohl klidně ještě několik let prohánět po nejlepších evropských trávnících, ale on přišel lákat diváky na fotbal na Letnou.
Byl to tahoun týmu a dovedl Spartu ke dvěma titulům – v roce 2003 a 2005. V době, kdy se do Sparty vraceli hvězdní hráči, se jí dařilo poměrně dobře i na evropské scéně.
Zlomovým bodem ve spojení Sparta – Poborský byl návrat Jaroslava Hřebíka na lavičku. Mezi hráčem a trenérem panovaly neshody, které vyústily i v rozhodnutí Poborského vzdát se kapitánské pásky. Na adresu kouče poté vyslal do světa nehezké vyjádření a na problém bylo zaděláno.
Sparťanský šéf Křetínský se dlouho nad pokračováním kauzy nezamýšlel a poslal Poborskému SMS zprávu, že je vyřazen z kádru. Za tento nešťastný způsob sdělení se později hráči omluvil, každopádně výsledek byl stejný. Po následných jednáních se nakonec obě strany rozešly relativně v dobrém.
V rudém dresu tak nastoupil do 86 zápasů a vstřelil 25 branek, než se ve třiatřiceti letech vrátil zpět do svého rodného kraje. Konkrétně do Dynama Českých Budějovic, kde se znovu setkal s trenérem Ciprem, a zároveň byl spolumajitelem klubu.
Jedna z největších postav české reprezentace
Ani vyřazení z kádru Sparty ale neznamenalo, že by Poborský chyběl v nominaci na Mistrovství světa 2006. I díky tomu, že se mu vyhýbala vážná zranění, byl rodák z Třeboně stálicí v národním výběru. Nevynechal žádný velký turnaj a nastoupil téměř do všech utkání, co mohl.
V historických tabulkách je tak za Petrem Čechem na druhém místě v počtu startů v reprezentaci. Celkově nastoupil do 118 utkání, v nichž dal pouze 8 branek. O to byly však krásnější a důležitější.
Svoji derniéru si odbyl právě na Mistrovství světa roku 2006 v Německu v posledním zápase základní skupiny s Itálií.
Do reprezentace se zanedlouho vrátil a to na funkcionářském postu. V roce 2007 se stal technickým vedoucím reprezentace. Jeho zkušenost ovšem nebyla vůbec příjemná a v roce 2009 rezignoval. Dle jeho slov byl stavěn na úroveň masérů a kustodů a na chod v týmu neměl vůbec žádný vliv.
Poté dostal místo ve výkonném výboru Českomoravského fotbalového svazu a v roce 2011 se stal předsedou nově vzniklé České asociace fotbalových hráčů. Vzhledem ke svým povinnostem v Českých Budějovicích se nakonec vzdal i této funkce. Zároveň se začal věnovat i podnikatelské činnosti.
Od smrti ho dělil jen jeden den!
Někteří zahraniční fotbaloví fanoušci by nyní Karla Poborského možná jen těžko poznali. Mohutnou hřívu už dávno shodil, nosí brýle a vousy, zpod elegantního oblečení mu koukají tetování. Občas ho můžeme vidět v televizi v roli experta.
Právě po jednom přenosu, konkrétně finále Mistrovství Evropy 2016, se ovšem necítil vůbec dobře. V nemocnici ho další den hospitalizovali ve vážném stavu. V několika rozhovorech se svěřil, že kdyby do ní ten den nepřišel, pravděpodobně už by mezi námi nebyl.
Lymská borelióza a zánět mozkových blan byly totiž už ve velmi pokročilém stádiu. Poborskému ochrnul obličej. Z vážného stavu se zotavoval dlouho, složitě, ale hlavně úspěšně!
Kromě drobných problémů s pamětí nemá žádné jiné následky. Nyní přiznává, že mu tento zážitek změnil pohled na svět.
-
Fotbalpřed 3 dny
O Spartu v Lize mistrů není zájem? Lístky na Atlético jdou do volného prodeje. Moc drahé, hlásí fanoušci
-
Hokejpřed 3 dny
Finská média žasnou nad Nečasem: Carolině se ho nepovedlo zbavit a on je teď nejlepší v týmu. Navíc překonal rekord
-
Chance Ligapřed 1 dnem
Dva hvězdní mladíci na odchodu ze Slavie? Zájem o ně jeví jiný ligový klub
-
Chance Ligapřed 2 dny
Všichni mi říkali, že je starý a tlustý, nepodepisuj ho. Radu od angažování útočníka odrazovali, nyní se mu odvděčuje góly