Zápasy se rozhodují ve vápnech, Slavii chybí zabiják! Duel s Dortmundem to jednoznačně ukázal

Fotbalisté pražské Slavie sehráli s Borussií Dortmund vyrovnanou a vyčerpávající partii. Červenobílí dokázali s vestfálským celkem držet krok prakticky ve všech směrech. Tedy až na koncovku. Ta v podání svěřenců Jindřicha Trpišovského nebyla ideální. Své šance totiž promarnili a znovu se tak ukázalo, kde je dlouhodobě tlačí bota.

Fotbal se hraje na góly. To je pravidlo dávno známé. Když žádný nevstřelíte, tak vyhrát nemůžete. A přesně tento problém trápil fotbalisty Slavie v utkání s Dortmundem.

Totální fotbal Jindřicha Trpišovského, založený na vysokém napadání, velkém množství naběhaných kilometrů, agresivitě a bojovnosti, nadělal Borussii četné problémy.

Málokdy se stává, že jsou černo-žlutí zatlačeni na vlastní polovinu a bojí se o výsledek. Do této situace je však Pražané dostali. Golové příležitosti byly, šance také!

Jak je tedy možné, že Slavia nevstřelila jedinou branku? Odpověď je do očí bijící. Utkání a vyrovnané duely se rozhodují ve vápnech a přesně tam mají červenobílí obtíže! Ani ne tak v obranném, ale spíše v tom útočném.

Musíme uznat, že Dortmund v této disciplíně nebyl také bůhvíjak zdatný, přesto si ve vápnech vedl lépe než klub z Vršovic. Proč se ale Slavii v blízkosti branky nedaří?

Jedním z důvodů může být absence zabijáka. Gólové mašiny, ostrostřelce. Tito hráči dokáží být v podobných zápasech pro svá mužstva klíčoví, někdy až „životně” důležití!

Ve Slavii byla dlouhou dobu tato pozice obsazena Milanem Škodou. Ten už však není nejmladší a jeho výkonnost s narůstajícím věkem slábne. Na českou ligu ještě s přehledem stačí, ale ruku na srdce, srovnávat utkání s Dortmundem se zápasem s Českými Budějovicemi, to je jako porovnávat slona se surikatou.

Ve středečním utkání Ligy mistrů na pozici devítky nastoupil jiný forvard, Stanislav Tecl. Tedy rychlostně i technicky dobře vybavený útočník. Nevedl si špatně, přesto je na něm stále znát ta nerozehranost po dlouhodobém zranění.

Další variantou je Peter Olayinka. Kdo však sleduje český fotbal a pražskou Slavii, tak ví, že rodákovi z Nigérie to více svědčí na křídle. Nemá totiž rozený instinkt zabijáka. Na levé straně zálohy však hraje pravidelně velmi dobře, to mu nemůžeme upřít.

Ofenziva a situace ve vápně však nejsou pouze o jedné postavě. Vypomáhat musí i jiní hráči. Do těchto pozic se často dostávají křídla, což jsme mohli vidět při samostatném úniku Lukáše Masopusta, který si vylámal zuby na Bürkim.

Ano, na druhé straně se do totožných příležitostí dostal Jadon Sancho, hráč světového formátu, který také neproměnil. Přesto by slávisté měli zůstat sebestřední a soustředit se jen a jen na sebe. Kolikrát jim totiž ve finální fázi scházela přesnost a správné vyhodnocení.

Nebuďme však pouze negativní a kritičtí. Je třeba i pochválit! Slavia si vypracovala několik zajímavých šancí proti solidní defenzivě Dortmundu. Otázkou zůstává, jak bude vedení tento problém, týkající se ofenzivy, řešit. Pokud by se ho podařilo odstranit, posunula by se Slavia o level výše a stala se tak ještě o trochu více konkurenceschopnějším týmem na evropské scéně než je nyní.