Marc Bartra: Zápas Barcelony s Borussií Dortmund bude pro mě výjimečný

Pro stopera aktuálně ve službách Realu Betis Marca Bartru bude dnešní souboj mezi Barcelonou a Borussiou Dortmund unikátním. Za oba týmy totiž hrál a tak se pro portál prvně jmenovaného, jenž je jeho mateřským, rozhodl popsat své pocity v otevřeném dopise, jehož přepis vám přinášíme níže.

„Úterní zápas mezi Borussií Dortmund a Barcou bude pro mě velice speciálním. To je způsob jak začít Ligu mistrů! A Vestfálský stadion je úžasným stánkem, kde jsem zažil úchvatné časy a kde Dortmund – což je tým, jemuž díky tomu všemu, co jsem tam zažil, velmi fandím – poprvé vyzve v rámci Ligy mistrů tým, do něhož jsem vstoupil jako dítě a odešel jako muž: Barcu.

Zápas si budu užívat ze své pohovky v Seville, kde si nyní užívám svůj fotbal v tak skvělém klubu, jakým je Betis. I před televizí bude nemožné si nevzpomenout na všechny ty okamžiky, které jsem zažil v Barce a Dortmundu.

Jako kdyby byla včera si pamatuji na cestu, kterou jsem prošel, abych se stal tím, kým jsem. Když jsem začínal v Barce, bylo mi 8 let a žil jsem v Sant Jaume dels Domenys. Zpočátku bylo těžké cestovat z Barcelony do této obce a pak ještě z ní k nám domů. Každý den jsem musel absolvovat tuto cestu s mým bratrem Ericem a trvala přes hodinu.

Pak jsem jednoho dne dostal šancí přestěhovat se do La Masie.

Oběť v podobě opuštění domu byla těžká, ale nosit dres Barcy a bojovat na hřišti namísto chození na ulici, jako jsem to dělával, bylo něco, co mě velmi vzrušovalo.

Měl jsem to štěstí, že jsem prošel všemi věkovými kategoriemi s trenéry, na které budu vždy vzpomínat a kteří mi strašně pomohli, jako Sergio Lobera, Fran Sánchez, Rodolfo Borrell, Alex García, Albert Capellas, Albert Benaiges a Pimi (Francisco Javier García Pimienta, současný kouč Barcelony B, pozn. přek.). A měl jsem to štěstí, že jsem se dostal do prvního týmu – říkám štěstí, protože to byl sen. Reprezentovat Barcu ale znamenalo i zodpovědnost.

Vzpomínám na roky plné očekávání, které byly zároveň těžké kvůli konkurenci na postech. Věděl jsem, že musím ze sebe vydat to vůbec nejlepší, jelikož na zkoušky přijížděly děti z celého světa. Jakákoliv chyba mohla znamenat, že to všechno zahodíte pryč. Díky spoustě práce a podpoře od mých rodičů a lidí jsem se každou etapou dostal dál.

Pamatuji si na jeden okamžik, na který nikdy nezapomenu.

Byl jsem tehdy v týmu do osmnácti let, když nám Rodolfo Borrell řekl, že nám je 16 let a fotbal je pořád jen koníčkem. Byli jsme si však vědomi, že se může stát i naší profesí. Byl to proslov, na který si vždy vzpomenu, protože právě tehdy jsem si uvědomil, že pokud budu dělat věci správně, můj sen stát se profesionálem může vyjít.

Stejně tak nezapomenu na to, když jsem do Barcy přišel jako dítě a s postupem času, se vším tím tlakem spojeným s pobytem v nejlepším mládežnickém systému na světě a spojení tréninků se zkouškami ve škole, si začnete uvědomovat, že dozráváte a posilujete si charakter.

Nejvíce speciální moment pro mě jsem bez pochyby zažil na Vicente Calderónu. Byl to únor 2009 a Barca hrála venku s Atlétikem Madrid. Já jsem byl v nominaci. V poločase se na mě otočil Pep a řekl: ‚Marcu, připrav se na druhou půli, určitě se dostaneš na plac.‘ Nemohl jsem tomu uvěřit. Je to okamžik, na který nedokážete přestat myslet po tom všem, co jste museli udělat, abyste se sem dostali. Splní se mi sen debutovat za tým, který jste podporoval celý svůj život, s vašimi hrdiny a na takovém stadionu. Rozcvičili jsem se, aniž bych si to všechno uvědomil a nastoupil jsem za Jeffréna. A víte co? Hrál jsem pravého obránce a bránil hvězdy jako Forlána či Kuna Agüera. Úžasné Nedokážete si představit, jak vzrušující to bylo. Tehdy jsem si uvědomil, že jsem připraven udělat ten skok.

Pod Pepem jsem hodně cestoval s áčkem a ačkoliv jsem moc nehrál, naučil jsem se hodně. Hlavně to, jak profíci žijí a já jsem měl obě uši nastražené a poslouchal je, jak si povídali. Zároveň jsem hleděl na Puyiho, Andrése, Geriho, Víctora, Sergia, Xaviho, Lea … to všechno byly klubové legendy, mí hrdinové a všichni prošli stejným procesem jako já!

Ještě před tím jsem ale zažil nejlepší fotbalové roky v béčku s Luisem Enriquem. Byly to dva úchvatné roky, kde jsem vybojovali postup do druhé ligy a rok na to skončili nejvýše v dějinách rezervního týmu – třetí. Tito mi dal permanentní pozici v prvním týmu a i když to byl kvůli jeho nemoci obtížný rok, dal mi spoustu rad. Pod Tatou jsem odehrál nejvíce minut v áčku a začal jsem se cítit důležitý. Je škoda, že kvůli dvěma zápasům jsme nevyhráli ligu nebo pohár.

Dalším momentem, na který nikdy nezapomenu, byl triumf v Lize mistrů v Berlíně. Byla to má druhá štace v Barce s Luchem a v tom roce jsme vyhráli všechno. V tom okamžiku si uvědomíte, že jste se zapsal do historie jako součást týmu, která vyhrála evropský pohár. Má dobrá forma v Barce mě dostala do národního týmu, kde mě Del Bosque povolal, čímž se mi splnil další cíl – obzvláště když jsem mohl rok po zisku treblu odcestovat na Euro do Francie.

Po čtyřech letech v prvním týmu byla konkurence velmi silná. Geri a Masche byli velmi silní a já nehrál tak pravidelně, jak jsem si přál. Pak přišla šance v Borussii Dortmund. Uvědomil jsem si, že pokud si chci i nadále užívat fotbal, potřebuji najít nové výzvy a tehdejší trenér Thomas Tuchel mi zavolal a přesvědčil mě k přestupu. Byla to nová výzva a chtěl jsem zkusit nové věci.

Opustit klub, v němž jste strávili celý život, není snadné a hlavně když musíte s sebou vzít celou rodinu. Od prvního okamžiku jsem se tam ale cítil milován.

V tomto ohledu jsem obzvláště vděčný mé ženě Melisse za to, jak mi pomohla a jak se přizpůsobila. Žila v hodně městech a naštěstí mluvila spousty jazyků. A Gala. Ach Gala! Chudák malá. Bývalo velmi chladno a někdy jí na školním hřišti tekl soplík. Ale starali jsme se o ní dobře. Zimy byly v Německu velice chladné a dny velmi krátké, čili rozpisy a termíny se musely také trochu pozměnit, jelikož bylo tak málo denního světla.

Co se fotbalu týče, pokud nejste jeho součástí, je velmi těžké ocenit, jak speciálním je pro Němce tento sport. Více než sport je to pocit. Zápasové dny jsou pro ně posvátné a zajímají se o fotbal skoro jako o náboženství. Stačí se podívat na stadiony v Bundeslize. Všechny plné! V jakýkoliv den a jakýkoliv čas. Mezi fanoušky a týmem existuje velmi silné pouto a cítím se opravdu poctěn, že jsem byl dalším v Borussii. Ty dva roky pro mě znamenaly hodně. Bylo to jako dělat magisterské studium a to ve všech ohledech – jak ve fotbale, tak v životě.

Jako první si vzpomínám na to, že jazyk byl tím nejtěžším. Němčina není snadná, ale každý týden jsem chodil na lekce. Zpočátku jsem se chtěl hlavně naučit slovíčka a výrazy spojené s fotbalem. Chtěl jsem rozumět Thomasovi a mým spoluhráčům a díky nim jsem si vybojoval důležité místo v úvodní jedenáctce.

Rovněž děkuji Mariovi Götzemu a Gonzalovi Castrovi! Byli to úžasní parťáci. Od prvního dne mi pomáhali zapadnou do týmu. Mario je velmi dobrý naslouchač a ačkoliv se trápíte s jazykem, vždy se snaží pomoci. A totéž Marco (Reus, pozn. přek.). Je to kapitán, týmová ikona a skvělá osoba. Není vůbec namyšlený a hodně mi pomohl s adaptací.

Když mluvím o Dortmundu, je nemožné nemyslet na ten krásný stadion. Signal Iduna Park je magický a atmosféra úžasná. Pro soupeře je velmi těžké zde hrát. Někdy jsme prohrávali 1:0 a v rozmezí deseti minut jsme vyrovnali a otočili na 2:1, aniž bychom věděli jak. Fanoušci jsou hned za vámi a přenášejí úžasnou sílu. Trávník skoro jakoby se třásl a pomáhají vám procházet zápasy.

Proti tomu bude Barca a bude potřebovat vyvážit tu atmosféru talentem. Proto se na tento zápas bude hodně dobře dívat.

Můj první rok byl po profesní stránce velmi dobrý a po tom všem, čím jsme si prošli, jsme vyhráli německý pohár. Hodně jsem v tom roce vyzrál jako fotbalista i jako člověk. Vždy budu vděčný za to, jak se ke mě chovali příznivci i spoluhráči se vší tou láskou, které se mi dostalo po tom incidentu, co se přihodil a o němž všechno víte. Cítil jsem se velmi milován.

Mimochodem v tom finále poháru, v němž jsme zvítězili, s námi hrál Ousmane Dembélé. Tak skvělý hráč! Měl skvělou sezonu a dal několik velmi důležitých gólů, včetně toho ve finále s Eintrachtem, které skončilo 2:1.

Před tím, než šel do Barcy, jsme sdíleli šatnu a vždy se mě ptal na věci kolem klubu, díval se na fotky na Instagramu a chtěl vědět, jací jsou hráči. Když přišla nabídka z Barcy, řekl jsem mu, že jako spoluhráč chci, aby zůstal v Dortmundu, ale pokud by odešel do Barcy, mohl by díky svému talentu a tomu, jak by se tam o něj starali, uspět.

Ačkoliv jsem nyní v Betisu, což je historický klub se spoustou pocitů a vášní, kde jsem opravdu poctěný být jeho součástí a u vzrůstu, pořád se snažím sledovat zápasy Dortmundu a Barcy. V tomto ohledu nejsou fanoušci Betisu se svým stadionem příliš daleko tomu, co jsem zažil v Dortmundu a na Camp Nou. Nikdy nepřestanou s povzbuzováním a tlačí vás celý zápas. Říkám si, proč nesnít o dobytí velké trofeje s Betisem, jak se mi to povedlo v Dortmundu a Barce. Loni jsme byli velmi blízko vítězství v poháru a já doufám, že něco vyhrajeme.

V úterý to bude u sledování trochu divné. Bude zápas to mezi dvěma týmy, kde jsem cítil velkou lásku a mám v obou přátele. Jo a mimochodem, ještě před losem jsem na WhatsAppu se spoluhráči známými a kamarády tipoval, že na sebe Dortmund a Barca narazí ve skupině. Měl jsem pravdu.

Vidím dva týmy v dobré formě, ačkoliv stále jsme na začátku. Myslím si, že to bude skvělá fotbalová podívaná.

Zápas si užiji hodně a nechť vyhraje ten lepší.

Marc Bartra“