Zinédine Zidane: Národní hrdina s jednou velikou kaňkou

Úspěšný hráč i úspěšný trenér ovenčen řadou trofejí, který však v rozhodujícím okamžiku ztratil chladnou hlavu. To je Zinédine Zidane, jedna z nejvýraznějších osobnostní historie fotbalu a Francie. Jeho úchvatný příběh, jenž ještě stále není u svého konce, vám přinášíme na následujících řádcích.

Tvrdé dětství na sídlišti páchnoucím kriminalitou

Zinédine Zidane je pátým potomkem v druhé generaci Alžírských imigrantů. Jeho otec, původem dokonce Berber, utekl ze severu Afriky kvůli občanské válce. Nějakou dobu poté žil v Paříži, než se rozhodl zemi opustit.

Těsně před svým návratem poznal svou nastávající ženu, se kterou se usadil na jihu Francie v Marseille. Jako každá rodina imigrantů měla i ta Zidanova velice těžký život. Neměli příliš peněz, a tak si mohli dovolit bydlení pouze v panelovém bytě na sídlišti na okraji Marseille.

V místě zvaném La Castellane žili po boku ostatních alžírských imigrantů, jenž se často zaplétali s drogami a kriminálem. Matka nepouštěla Zinédina, který už od útlého dětství miloval sport, dále než za hranice místního náměstí, aby ho mohla z okna hlídat.

Právě na Place Tartan se v 80. letech rodila budoucí světová fotbalová hvězda. Při hraní s kamarády na betonu si ho zde všimli i trenéři z amatérských týmů a zanedlouho už byl Zinédine na cestě do AS Cannes, kde si později v sedmnácti letech odbyl svůj debut v Ligue 1.

Zajímavá kariéra se mu rýsovala ale i v judu, které jako dítě také aktivně provozoval. Ani jednoho ze sportů se dlouhou dobu nechtěl vzdát. Když jednoho dne omldlel při fotbalovém zápase, poté co byl vyčerpán z turnaje v judu z minulého dne, muselo přijít rozhodnutí. A bylo správné!

Svět si začíná všímat výjimečného talentu

Po třech letech se Zidane přesunul do Bordeaux, kde získal své první velké angažmá. Vynikal svým perfektním driblinkem, nahrávkou, střelou… Zkrátka vynikal úplně ve všem.

Za první výplatu, kterou dostal, nakoupil dárky rodině, později jim zařídil i ubytovaní mimo strašidelné sídliště. Bordeaux mělo v rukách obrovský talent s velkým srdcem i temperamentem, který si však nemohlo udržet.

Vytáhlého útočníka s přezdívkou Zizou nakonec v roce 1996 ulovil za pouhé tři miliony eur italský Juventus. V té době už měl Zidane za sebou i účast v národním týmu, kde při svém debutu v roce 1994 skóroval už po čtrnácti minutách na hřišti.

Ve svých prvních dvou sezonách v novém týmu zvedl nad hlavu dvakrát italský titul a pohár pro vítěze Ligy mistrů mu v květnu roku 1998 unikl jen o kousíček, když Juventus ve finále přemohl Real Madrid. To nejlepší ale bylo ještě stále před ním.

„Merci, Zizou!“ aneb Zinédine Zidane i celá Francie na výsluní

Jen o pár měsíců později totiž zažil pravděpodobně největší vrchol své kariéry. Na domácím světovém šampionátu dovedl Francii k historicky prvnímu titulu.

Jeho obrovský přehled v záloze, schopnost prostupovat mezi obránci soupeře, rozdávat balon a vytvářet branky byla klíčová pro úspěch francouzského národního celku. To samé se dá říct i o dvou brankách ve finále proti Brazílii.

Během velkolepých oslav na Champs-Élysées byl pak jeho portrét promítnut se slovy Merci, Zizou! (Děkujeme, Zizou!) na Vítězný oblouk. Zidane mohl po celé sezoně slavit ještě jednou, a to když zcela zaslouženě vyhrál svůj první Zlatý míč.

Nejúspěšnější generace francouzského fotbalu s hvězdami jako Desailly, Petit, Vieira, Trezeguet, Henry nebo Deschamps poté zanedlouho zazářila znovu. V roce 2000 zvedal lídr národního týmu Zidane nad hlavu trofej pro vítěze mistrovství Evropy a v ten samý rok se dočkal i druhého Zlatého míče!

Osudový a rekordní přesun do Realu Madrid

Juventusu se výsledkově nedařilo příliš skvěle. Pro Zidana tak byl čas přesunout se dál. Vrcholem pak bylo vypadnutí týmu už v základní skupině Ligy mistrů, čemuž však do značné míry napomohl i Zidane svým osobním trestem za úder hlavou při utkání s Hamburkem.

Dvojnásobného nejlepšího fotbalistu si nemohl pořídit jen tak někdo. Juventus žádal za svůj drahokam hodně. Šťastným kupcem se nakonec stal Real Madrid, jenž za Zidana vyplatil tehdy rekordní částku 77,5 milionů eur.

A vyplatilo se! Hned ve své první sezoně za Bílý balet se Zidane konečně dočkal vítězství v Lize mistrů. Jak už bylo zvykem, ve finálový večer hrál jednu z hlavních rolí a jeho legendární volej nakonec rozhodl o výhře 2:1 nad Leverkusenem.

Dres Realu Madrid pak oblékal až do roku 2006, kdy ukončil kariéru. Ve 227 utkáních vstřelil 49 branek a zapsal i více než 60 asistencí. Kromě ušaté trofeje zvedl nad hlavu i dvakrát španělský pohár a v roce 2003 i španělský titul.

Záchrana národního týmu na poslední chvíli

Po konci sezony ve Španělsku v roce 2006 ale stála před Zidanem ještě jedna poslední hráčská výzva. Francouzský národní tým nedokázal navázat na úspěchy z přelomu tisíciletí a začal rychle upadat.

Po neúspěších z následných mistrovství světa i Evropy, po kterých Zidane ukončil reprezentační kariéru, měl v kvalifikaci na světový šampionát roku 2006 velké problémy. Kouči Raymondovi Domenechovi se ale podařilo přemluvit Zidana k návratu a národní celek najednou ožil jako fénix z popela.

Tehdy čtyřiatřicetiletý Zidane jako kapitán dokázal strhnout celý tým, zachránit zpackanou kvalifikaci a probojovat se až na závěrečný turnaj do Německa. Tím krasojízda znovuzrozené Francie však neskončila a tým se i přes všechny pochyby dostal až do samotného finále.

Památné finále bylo Zidanovým posledním zápasem v kariéře. Celý svět byl napjatý. Dokáže se Zidane rozloučit s trofejí pro světové šampióny? To by byl příběh jako z pohádky! Život je však často nevyzpytatelný.

„Ne tohle ne, Zinédine! Ne po tom všem, co jsi dokázal!“

Po devadesáti minutách bylo utkání s Itálií nerozhodné. Na Zidanovu penaltu zahranou ve stylu „Panenka“ odpověděl přesnou hlavičkou Materazzi. Strhující utkání šlo do prodloužení.

Píše se 110. minuta. Oba střelci gólů se mimo hru dostávají do slovní potyčky, která vyvrcholí naprostým zkratem francouzského kapitána. Zidane hlavou udeří Materazziho do hrudě a vidí červenou kartu. „Ne tohle ne, Zinédine! Ne po tom všem. co jsi dokázal!“ znělo z úst francouzského komentátora. Francie o několik minut později prohrává na penalty.

Hráčská kariéra Zidana tak skončila červenou kartou a velkým fotbalovým neštěstím pro celou Francii. Mnoho fanoušků mu jeho zkrat stále ještě neodpustilo.

Celkově to byla jeho 14. červená karta. Zidane se nechal slyšet, že ke dvanácti z nich byl vyprovokován soupeřem. Jeho temperament, který ho nejednou dostal do problémů, se zkrátka nedal zapřít.

Z výborného hráče výborným trenérem

Tragický závěr mistrovství světa však naštěstí nebyl definitivním koncem Zidana v profesionálním fotbalu. O několik let později se totiž začala chystat pro Francouze nová životní etapa v Realu Madrid.

Na konci roku 2010 byl na žádost tehdejšího trenéra týmu, José Mourinha, obsazen do role speciálního poradce. Později byl jmenován sportovním ředitel a v roce 2013 se stal asistentem Carla Ancelottiho. Následující rok pak dostal novou funkci asistenta trenéra u B-týmu.

Až v lednu roku 2016 konečně přišla jeho velká chvíle. Po odvolání kouče Beníteze byl Zidane jmenován hlavním trenérem A-týmu Realu Madrid. Při svém debutu na lavičce slavil výhru 5:0 nad Deportivem, která předznamenala jeho působení v nové roli.

Netrvalo dlouho a přišla i první trofej, a to rovnou ta nejcennější. Už v květnu mohl nad hlavu pozvednout podruhé v životě ušatou trofej pro vítěze Ligy mistrů, tentokrát jako trenér. Tento úspěch pak zopakoval s týmem ještě v dalších dvou sezonách, a zapsal se tak do historie soutěže zlatým písmem.

V roce 2017 vytvořil nový rekord země v počtu zápasů bez prohry a také ovládl i španělskou ligu. Celkově za svého působení v roli trenéra nasbíral více trofejí než proher. Během pouhých tří sezon dosáhl úspěchů, o kterých se každému trenérovi pouze zdá.

Po třetím vyhraném finále Ligy mistrů ale nečekaně z funkce rezignoval. Podle jeho slov potřeboval klub změnu. Proměna Realu Madrid v čele s odchodem Ronalda se však příliš nepovedla. Po velice špatném období se tak nakonec Zidane vrátil v březnu roku 2019 zpět na lavičku věhlasného madridského celku.