Proč se českým klubům nedaří v Evropě? Černý čtvrtek potvrdil sestupný trend

Není to tak dávno, kdy v Evropě měly české kluby vzhledem k výkonnosti tuzemské soutěže početné zastoupení. Avšak poslední roky spíše potvrzují sestupný trend a úbytek týmů z české kotliny v základních skupinách. Byl černý čtvrtek, kdy vypadla ve třetím kole kvalifikace o Evropskou ligu Mladá Boleslav, Plzeň a Sparta, nastaveným zrcadlem? 

Ještě včera večer (17. srpna) po vyřazení třech výše zmíněných celků z Evropských pohárů se začaly na sportovních portálech objevovat důvody, proč české kluby ve třetím předkole vypadly.

Prvním takovým důvodem byla zmíněná nadstavba. Pravdou je, že tato loňská novinka nepřitáhla k televizím více diváků a efekt byl akorát, že hráči měli kratší dovolenou, trenéři kratší dobu na přípravu a přibylo zápasů. Takový Jablonec se musel během krátké doby porvat s přestavbou celého týmu a dost pravděpodobně to stálo za jeho vyřazením z bojů o Evropu. 

Kádr omladili také v Plzni, což trenér Vrba rád novinářům připomíná a i zde lze hledat nějakou rovnici mezi krátkou dobou na přípravu, regeneraci hráčů po sezóně a následné vypadnutí z Evropy. 

Konkurenční Sparta se zas potýkala se změnou trenéra a stabilizací mužstva. Od začátku sezóny jde vidět, že tým okolo trenéra Jílka si nese sebou stále břímě od dob působení italského stratéga a to v obraně, která je pořád děravá. I tady lze svalit vinu na krátkou dobu přípravy. 

I přesto musíme problémy hledat někde jinde a nevymlouvat se na velkou porci zápasů. Vždyť se tu deset let volalo po větší porci a když už ta porce tady je, tak se vymlouváme na unavenost hráčů. Na začátku sezóny. 

Českým týmům chybí hráči s individuálními schopnostmi ze zahraničí

Při pohledu na utkání mezi Spartou a Trabzonsporem neuniklo nejednomu fanouškovi, že tahouny na straně českého zástupce byli zahraniční osobnosti.

Když opomenu výkon Hložka, který ve svých sedmnácti letech hraje fantasticky, nejvíc vidět byl opět Kanga, v odvětě se blýskl parádně Nita, Srdjan Plavšič schytal několik ran lokty a stejně patřil k nejlepším na hřišti. A co měli tihle hráči společného? V takto důležitém zápase ukázali, že jsou kvalitou o několik levelů výš, než jejich čeští spoluhráči. 

Mladá Boleslav v utkání s FCSB zase postrádala zahraničního hráče Nikolaje Komličenka, který se dost pravděpodobně vidí už v jiné štaci ve službách velkého klubu. A na hře dopředu to šlo strašně znát. Boleslavi nepomohl ani Mešanović, který se hecne možná na Spartu, ale vstřelený hattrick nepotvrdí následujícím a o dost v důležitějším zápase. 

V sestavě Plzně šel hodně vidět Kayamba. I ten svým způsobem vyčníval nad některými spoluhráči, a tak také potvrdil, že i jako zahraniční hráč je pro český klub s ambicemi hrát evropské poháry nepostradatelný. Konečně se také rozjíždí po vážném zranění český útočník Krmenčík, ale to je spíše výjimka potvrzující pravidlo a těžko najdeme mezi českými hroťáky někoho jemu podobného. 

Individuální schopnosti tedy české kluby musí hledat u zahraničních hráčů a to i přesto, že naši odborníci na fotbal říkají něco jiného nebo se za každou cenu ve snaze být důležití snaží kvality zahraničních hráčů snižovat. Sparta za internacionalizaci pod Italem to pořádně schytala. V odstupu pár let ale v zápasech Sparty jde vidět, že ti, co udržují ještě pořád nějakou kvalitu v kádru, jsou cizinci. 

Doba, kdy na postup do základní skupiny Evropské ligy nebo do Ligy mistrů stačilo trochu toho štěstíčka a po tuzemsku bojovné týmové pojetí hry, je ta tam. Česká soutěž pro zvýšení kvality potřebuje zahraniční individuality, kteří dokážou proti týmům složených z hráčů z celého světa rozhodovat zápasy. 

Svým způsobem lze chápat, že si chceme ten fotbal dělat tak nějak po svém, tak trochu po Česku. Ale ujíždí nám vlak a možná je nejvyšší čas si přiznat, že hráče jako byli Nedvěd, Rosický, Šmicer, Poborský, v Česku teď jen tak nenajdeme. Za hranicemi bychom ale mohli. 

Zlaté české ručičky. Fotbal si děláme tak nějak po našem

Dalším problémem je naše specifické prostředí. Ať už se zavede jakákoli inovace, je z toho chaos. Nevím, proč si nemůžeme brát osvědčené mechanismy ze zahraničí a věci jednoduše převzít. Nebo proč nemůžeme usilovat o soutěž, kde bude vše fungovat tak, jako tomu je jinde. 

Prvním příkladem může být VAR. Tenhle kočkopes zavedený do ligy, kde jednou videorozhodčí o zápase rozhoduje a podruhé zase ne, to je šílenost. K vidění jsou tak zápasy, kde se píská doslova každá maličkost a pak jsou zápasy, kde tým vyhraje po třech sporných standardních situacích. 

Jak se podobné věci otočí proti vám, o tom může nyní povídat Plzeň. Postup je stál gól z přímáku, který vznikl kvůli přihranému pádu hráče Antverp. Přitom Západočeši díky podobně předvedeným leteckým dnům vytěžili nejeden bod ze zápasů ve Fortuna lize. Docela karma, nemyslíte? 

X dalších důvodu bychom našli během pár minut. Avšak tyhle tři zástupné problémy jsou zrcadlem českého fotbalu. Je to odraz toho, jak pak dokážou konkurovat tuzemské celky těm zahraničním. A já bych byl rád, kdyby se ten odraz v zrcadle začal alespoň trochu měnit.

Včerejší černý čtvrtek byl velkým varováním pro českou kopanou. K vidění je sestupný trend, který dokážou zastavit jen bafuňáři na svazech a manažeři fotbalových klubů u nás. A tihle všichni by měli začít především u sebe. Když bych si vypůjčil hlášku Horníka z policejních odposlechů, je na čase dělat fotbal pro lidi a ne pro sebe.

Tedy, pokud chtějí pomýšlet na hojnou účast v pohárové Evropě v příštích letech. Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy.