Ronaldinho: Brazilec, který si podmanil fotbalový svět

Není snad žádný fanoušek fotbalu, který by neznal Ronaldinha. Tento Brazilec si doslova podmanil fotbalový svět, a i když už svou profesionální kariéru ukončil, fandové na něj do teď rádi vzpomínají. Přinášíme vám životopis tohoto vždy pozitivně naladěného hráče, jemuž po zápase několikrát aplaudovali i fanoušci soupeře.

Fotbalově prorazit měl jeho starší bratr

Ronaldinho, celým jménem Ronaldo de Assis Moreira, se narodil 21. března 1980 v brazilské metropoli Porto Alegre. Fotbalové geny zdědil po svém otci, který hrál za menší klub Esporte Clube Cruzeiro a u toho pracoval v docích. Jeho matka byla zdravotní sestrou.

Ze začátku to vypadalo, že fotbalově prorazí jeho starší bratr Roberto, jenž podepsal smlouvu s Gremiem, díky čemuž rodina dostala od klubu dům v zámožnější čtvrti Porta Alegre. Nicméně o slibnou kariéru Roberta záhy připravilo vážné zranění.

Pozornost se tak začala pozvolna přesouvat na malého Ronalda, jenž ostatní udivoval svou vynikající technikou, i když většinou soupeřil s o mnoho staršími protihráči. Odtud se také vzala jeho slavná přezdívka Ronaldinho. Za jeho jméno byla dosazena koncovka „inho“, což v překladu znamená malý. Je to narážka na to, že v zápasech byl Ronaldinho vždy nejmladší a nejmenší hráč na hřišti.

Třiadvacetigólový zápas měl jediného střelce

Poprvé se o něm širší fotbalová veřejnost začala dozvídat v jeho třinácti letech. Bylo to zejména díky mládežnickému zápasu, ve kterém Ronaldinhův tým vyhrál 23:0. Na tom by nebylo nic zvláštního, takové výsledky občas jsou.

Nicméně unikát to byl v tom, že všechny góly vstřelil právě Ronaldinho. Tato událost pak byla silně medializována. Další individuální úspěch zaznamenal v roce 1997, kdy byl po světovém šampionátu do 17 let označen jako vycházející hvězda světového fotbalu.

Svou profesionální kariéru Ronaldinho nastartoval v Gremiu. Za seniorský tým debutoval v roce 1998 v zápase Copa Libretadores proti Vasco de Gama. Velmi rychle se propracoval mezi opory týmu, o čemž svědčí statistiky z následující sezóny. V ní nastřílel úctyhodných 23 gólů ve 48 zápasech. Není tak divu, že se o mladého brazilského fotbalistu záhy začaly zajímat evropské velkokluby.

Ronaldinho byl blízko přestupu do Premier League

Dlouho to vypadalo, že v roce 2001 přestoupí Ronaldinho do Arsenalu, který si jej vyhlédl. Přestup ale nakonec ztroskotal na pracovním povolení, které Ronaldinho nezískal. Ještě bylo ve hře hostování do skotského St. Mirrenu, ale to také nedopadlo.

Namísto toho podepsal Ronaldinho pětiletý kontrakt s PSG, kam přestoupil za 5 milionů eur. Zde dostal dres s číslem 21. Svůj debut za tento francouzský tým si odbyl 4. srpna 2001 při utkání s Auxerre a svůj první gól vstřelil v říjnu z pokutového kopu proti Lyonu.

Ronaldinho si díky svým dobrým výkonům rychle vydobyl místo v základní sestavě. I přesto jeho první sezóna ve Francii skončila poněkud kontroverzně a to kvůli výrokům trenéra Luise Fernádeze, jenž si v rozhovoru stěžoval na Ronaldinhovu disciplínu. Podle Fernándeze se Brazilec soustředil více na pařížský noční život, než na fotbal a z dovolených v Brazílii se vždy vracel pozdě.

I přes všechny neshody se Ronaldinho vrátil do tréninkového procesu a znovu svou hrou ohromoval fanoušky. V klubu navíc vyfasoval dres s oblíbeným číslem 10. Svými výkony a gólovými příspěvky dotáhl klub do finále francouzského poháru, kde ale PSG nestačilo na Auxerre. V lize se ale PSG příliš nedařilo. Skončilo na 11. místě a nedostalo se tak do žádné evropské soutěže. Kvůli tomu Ronaldinho po sezóně oznámil svůj odchod z klubu.

Ronaldinhova zlatá léta

A tak se do hry vložila Barcelona. V boji o Ronaldinha musela přebít nabídku Manchesteru United a koupila jej za 30 milionů eur. První branku v dresu Barcelony vstřelil Ronaldinho 3. září 2003 do branky Seville a ta také stál za to.

Poté, co se zbavil dvou protihráčů, vyslal ze třiceti metrů ránu, která po odrazu od břevna skončila za zády brankáře. Ve své první sezóně nasázel 15 gólů, ale je nutno podotknout, že část sezóny vynechal kvůli zranění. Proto se to dá hodnotit jako výborný počin. Barcelona i s jeho přispěním dokráčela v lize na konečné druhé místo.

V dalším ročníku oslavil s Barcelonou ligový titul a začal sbírat individuální ocenění jak na běžícím pásu jako například titul nejlepšího hráče podle asociace FIFA, jenž obhájil i o rok později. Španělský klub si tak jeho služby chtěl pojistit a nabídl mu devítileté prodloužení smlouvy za královských podmínek. Tu ale odmítl podepsat a místo toho se domluvil s Barcelonou na dvouletém prodloužení kontraktu, které navíc obsahovalo, pro ostatní týmy, přijatelnou výstupní klauzuli.

Dalším významným úspěchem pro Ronaldinha byl zisk Zlatého míče za rok 2005, čímž potvrdil svou individuální dominanci před ostatními fotbalisty. Tím také nastartoval svou nejpovedenější sezónu v kariéře.

S Barcelonou získal nejen ligový titul, ale také s ní oslavil double po výhře 2:1 nad Arsenalem ve finále Ligy mistrů. Barcelona opanovala tuto milionářskou soutěž poprvé po dlouhých 14 letech. Ronaldinho úspěšnou sezónu 2005/2006 ukončil s 26 góly, což je jeho nejlepší skóre v kariéře.

V novém klubu na dno a zpět na vrchol

V červenci 2008 se Brazilec rozhodl vyzkoušet novou výzvu a přestoupil do AC Milán. Zde oblékal dres s číslem 80, jelikož jeho oblíbené číslo už měla klubová legenda Clarence Seedorf. Ronaldinho začal ve svém novém angažmá dobře, velmi rychle vstřelil svůj premiérový gól, navíc do sítě městského rivala Interu. Bohužel svou výkonnost si dlouho neudržel.

Během sezóny zápasil s horší fyzickou kondicí, což zapříčinil jeho bouřlivý noční život a malá motivace v tréninku. Proto se postupem času také změnila Ronaldinhova role na střídajícího hráče, to ale rozhodně nebyla pozice, kvůli které jej z Barcelony milánský klub kupoval.

O svých kvalitách všechny kritiky přesvědčil v sezóně následující. V ní byl Ronaldinho tahounem AC Milán a mluvilo se, že znovu našel formu z předchozích let. K tomu mu možná pomohl i nový impulz v podobě změny formace nového trenéra Leonarda, v níž Ronaldinho nastupoval na levém křídle. Svou výkonnost si udržel a na konci sezóny byl navíc vyhlášen hráčem s nejvíce asistencemi v Serii A.

Návrat do Brazílie

Proto také fanoušky AC Milán zaskočil jeho odchod do Flamenga. Překvapení to byl i pro celý fotbalový svět, který počítal s tím, že pokud Ronaldinho odejde, vrátí se do Gremia, kde s kariérou začínal. Za Gremio si už ale nikdy nezahrál. Při představení ve Flamengu jej vítalo přes 20 tisíc fanoušků. V klubu ale dlouho nevydržel. Ani ne po roce a půl rozvázal s klubem smlouvu z toho důvodu, že mu přes čtyři měsíce nevyplácel peníze.

Pouhé čtyři dny po odchodu z Flamenga se Ronaldinho připojil k Atléticu Mineiru, kde podepsal půlroční smlouvu. A také tady se mu vedlo dobře. Atlético Mineiro skončilo druhé v lize, Ronaldinho byl navíc vyhlášen nejlepším hráčem soutěže. Díky umístění v lize postoupil klub do poháru Copa Libertadores, jenž v následující sezóně opanoval. Rok 2013 navíc pro Ronaldinha skončil ziskem další individuální trofeje a to vyhlášením nejlepším jihoamerickým hráčem, kde skončil na prvním místě před Neymarem a Maxi Rodríguezem.

Nová výzva v Mexiku

V červenci 2014 se dohodl s klubem na rozvázání smlouvy, k jejíž prodloužení došlo na začátku téhož roku. Další destinací pro Ronaldinha bylo Mexiko, konkrétně Querétaro. I zde se těšil velké oblibě, s klubem navíc ve své první sezóně hned došel do finále ligy, kde však podlehli Santosu Laguna. Svou krátkou misi v Mexiku ukončil po roce a vrátil se do rodné Brazílie do klubu Fluminense.

Ve Fluminense Ronaldinho ukončil svou kariéru, avšak ne tak, jak by si takový hráč zasloužil. Brazilec hrál pod velkým tlakem a za jeho horší výkony se na něj strhla velká kritika z řad fanoušků. I proto také s klubem předčasně rozvázal smlouvu a fotbal úplně přestal hrát. Svou kariéru pak oficiálně ukončil na začátku roku 2018.