„S hráči akademie se snažíme pracovat tak, aby to měli v dorosteneckém věku snazší,“ říká trenér devatenáctky Suchopárek

Jan Suchopárek, nynější kouč reprezentace do 19 let, se přijel podívat na finální den Akademie Cupu 2019, jenž se odehrával v Olomouci. I díky tomu se mohl pro Ruik Football rozpovídat o aktuální situaci naší mládeže, největších talentech svého výběru, o Slavii Praha či o tom, co schází naší seniorské reprezentaci oproti kvalitnějším týmům.

Z jaké pozice jste se přijel podívat na Akademie Cup? Přijel jste se jako trenér podívat na nové naděje?

Spíše se zorientovat trošku v nižších ročnících. Jsem trenérem české devatenáctky, ale asi od nové sezony přebírám osmnáctku. Samozřejmě je to ale zajímavé i z pohledu akademií, vzrůstu těch hráčů. Jak se snaží hrát kombinačně, individuálně.

V poslední době navíc máme úbytek levonohých hráčů, takže pozorujeme, jestli je tam nějaký posun. Aspoň v poslední době ty nejlepší týmy mají levonohé hráče v poměrně velkém zastoupení. Samozřejmě nebudeme hledat levonohé hráče na úkor kvality, ale je potřeba i v tomto směru nějak zapracovat.

S devatenáctkou, kterou jste již nakousl, jste se kvalifikoval úspěšně na Euro. Jaké jsou ambice na šampionátu?

Víceméně los byl pro nás přívětivý. Máme ambice postoupit ze skupiny, ale nebude to jednoduché. Sice ve skupině nemáme týmy jako Španělsko či Portugalsko, ale určitě naši soupeři mají velkou sílu a mají zajímavé hráče.

Norové třeba měli čtyři hráče na mistrovství světa dvacítek. Těžko předvídat, jestli ti hráči dojedou na červencový turnaj nebo ne, ale určitě chceme udělat co nejlepší dojem a co nejlepší výsledek. Postup ze skupiny by byl dobrý.

Koho považujete za nejvíce talentovaného hráče v devatenáctce?

Je těžké říct jednoho hráče. Jeden hráč totiž tým nedělá v této věkové kategorii. Ale jsou tam hráči jako Matěj Kovář, který je v Manchesteru United, či čerstvý vítěz Primavery David Heidenreich. To jsou asi největší talenti.

Nesmíme však zapomenout třeba na Pavla Šulce a Ondru Pachlopníka, kteří oba hrají druhou ligu pravidelně za dospělé. Myslím si, že je tam několik hráčů, kteří mají předpoklady se uplatnit v dospělém fotbale a věřím, že jim následující turnaj v Arménii k tomu pomůže.

Když bychom šli níže než je devatenáctka, máme nějakého extra talentovaného hráče?

Určitě Adam Hložek, o kterém se teď hodně mluví prakticky dennodenně. Na jednu stranu je to dobře, na druhou stranu si musíme dát pozor, aby tu váhu svého talentu a slávy unesl, jako se to stalo jiným talentům. Věřím ale, že je na tom Adam fotbalově i mimo fotbal inteligenčně velice dobře a že se mu to nestane a prosadí se. V šestnácti letech hrát za jednadvacítku? To je takový extrém. Snad jen Václav Kadlec měl svého času takový posun.

Co by jemu a hráčům jako on prospělo nejvíce? Je lepší hrát v českém týmu jako Sparta v základu, nebo jít do zahraničí a být na střídačce?

Je to individuální, ale určitě ti hráči musí hrát. V mém výběru jsou kluci, kteří šli cestou přes zahraničí, ale i hráči, kteří byli v dorostenecké kategorii ještě u nás, třeba Matěj Kovář dříve na Slovácku, který coby starší dorostenec přestoupil do Manchesteru United.

Adam Hložek je na druhou stranu stále v České republice. Každý hráč má svůj přirozený vývoj a je třeba na to dávat pozor. Někdy se vývoj hráče dá uspíšit, jindy ne.

Vidíme, že dnešní mládež má k dispozici obrovské možnosti v podobě obrovských mezinárodních turnajů, případně přijíždějí i týmy ze zahraničí jako sem na Akademie Cup přijeli Glasgow Rangers. Jak byste to porovnal s vaší generací?

Je těžké to porovnávat. Nicméně kluby, které tu můžeme dnes vídat, měly dříve třeba zákaz do Československa vůbec jezdit. Je to neporovnatelné, na druhou stranu život byl jiný, zábava byla jiná než to mají dnešní současníci. Ale určitě je dobré tu konfrontaci vnímat a vidět to. Navíc dnes se tady střetávají prakticky nejlepší hráči do patnácti let, kteří by se měli ukazovat ve Spartě, Slavii, Slovácku či akademiích.

Určitě je dobré, že ti kluci můžou vidět takhle Glasgow Rangers. To se těm klukům jen tak nepoštěstí a myslím si, že pro ty hráče je to taková třešnička na dortu za tu práci, kterou celý školní rok odváděli. Je to určitě velice pozitivní.

Dříve jste trénoval i na klubové úrovni, kdy jste býval asistentem, teď jste však trenér devatenáctky. Jak vnímáte rozdíl mezi reprezentací a klubem?

Ta práce reprezentačního trenéra spočívá spíše v tom, že ty hráče sleduje, komunikuje s trenéry. Je to taková manažerská práce. Hráče nemáte dennodenně v rukách. Na klubové úrovni můžete s hráči řešit okamžitě a jejich vývoj vidíte daleko rychleji při té každodenní práci.

Jaká je aktuální úroveň celé naší mládeže, která dorůstá do profesionální úrovně? Kde bychom mohli být v horizontu 5-10 let?

Máme tu dva aspekty. Prvním jsou výsledky, druhým je rozvoj hráčů a vytváření možnosti, aby se nám prosadily individuality. Snažíme se to skloubit, ale ne vždy to jde. Myslím si, že v poslední době se nám to výsledkově daří, což vidíme na účasti sedmnáctky a devatenáctky na mistrovství Evropy.

Co se týká rozvoje těch hráčů, také se to zlepšuje po technické stránce. Snažíme se na tom pracovat, ale stále ještě máme nedostatky při práci mimo hřiště. Je zde hodně práce. Musíme shánět nejen hráče, ale hlavně lidi, kteří budou u těch týmů, vytvářet zázemí a dohlížet na správný rozvoj hráčů.

Na druhou stranu si nemyslím, že by bylo ideální, kdyby to byla jen otázka trenérů a těch lidí, ale hlavně těch hráčů. Aby to vnímali a aby se snažili tomu dát mimo hřiště víc a vnímali to i z mimo fotbalového hlediska. Tím myslím nejen školu, která je základ, ale i regeneraci, správný odpočinek, stravování. Právě na tomhle pracují s hráči akademie a snaží se s těmi hráči pracovat tak, aby to měli v dorosteneckém věku jednodušší.

Když se přesuneme k nejvyššímu úrovni fotbalu u nás, čemu podle vás vděčí Slavia za tuto výbornou sezonu a situaci, která je v klubu na české poměry nadstandardně dobrá?

Pro mě je to tím náročným a dynamickým stylem fotbalu, ale na druhou stranu i díky fotbalovosti a snahy hrát fotbal kombinačně. Je to nastavení správného trendu, který pomohl Slavii prosadit se v Evropě.

Dnes na klubové i reprezentační úrovni musíte mít individuální hráče, kteří se umí prosadit, ale také pracanty, kteří odvádí kvantum černé práce a hrát hodně náročně. Aktuálně je fotbal hodně o rychlosti, dynamice. To Slavia měla a tím předčila ostatní týmy.

Jak hodnotíte příchody a celkově přestupovou politiku Slavie?

Myslím si, že Slavie dělá systémové změny. Přišli dva hráči, tři odešli do Jablonce. Vše by to mělo směřovat k tomu, aby ti hráči hráli a měli možnost se rozvíjet herně, a ti, co nehrají, aby šli na hostování, a pak se mohli za rok vrátit zpět.

Co se týče nějaké systémovosti, tak Slavia udělala obrovský skok dopředu, což bylo vidět na kvalitě kádru. Když uvedu příklad, tak středová řada se hodně měnila v průběhu sezony a bylo zde několik hráčů, co třeba na začátku sezony příliš nehráli, ale pak v závěru to byli klíčoví hráči.

Když vidíte hru Slavie, je tam nějaký herní prvek, který se snažíte aplikovat u devatenáctky, aby to v sobě hráči měli už od mladších ročníků?

Samozřejmě tu náročnost hráčů, hrát v neustálém pohybu, napadat, aktivní presink po ztrátě míče. Tyhle věci se snažíme hráčům vštěpit, ale je to těžké, protože všichni hráči na to nejsou ze svých klubů zvyklí a nejsou na to zvyklí, tudíž na to nedokáží úplně navázat. Ale myslím si, že ty prvky v naší hře jsou, kvalitu však musíme nadále zlepšovat. Je to i na klubech, aby hráče rozvíjely nejen kolektivně, ale i individuálně a mluvili s nimi.

Co se týká seniorské reprezentace, jak ji hodnotíte? V čem jsou její slabiny a největší přednosti?

Chybí nám zkušenost hráčů, kteří jsou v top klubech. Tam je hendikep. Teď se ale podařilo to mužstvo relativně konsolidovat a je vytvořené z mladých hráčů, u nichž věřím, že před sebou mají slibnou kariéru. Musí ale hrát v klubech, ve kterých jsou. Problém v českých klubech asi není, ale v zahraničí je spousta hráčů, kteří nastupují nepravidelně nebo nehrají skoro vůbec. Je potřeba, aby ti hráči hráli.