The Invincibles aneb Arsenal oslavil zisk ligového titulu na půdě Tottenhamu

Psala se sezóna 2003/2004. Sezóna, kdy Arsenal nepoznal hořkost porážky. Sezóna, na kterou žádný z fanoušků Gunners nikdy nezapomene, už jen proto, že jejich miláčci hráli domácí utkání na slavném Highbury. 26 vítězství, 12 remíz a žádná prohra! Právem si za tento úctyhodný počin svěřenci Arséna Wengera získali přezdívku The Invincibles. Arsenal se tehdy mohl pyšnit hráči jako Thierry Henry, Denis Bergkamp, Patrick Vieira či Robert Pires. Jak to vše před 15 lety bylo?

Hráči severolondýnského klubu tehdy do sezóny vstoupili famózně. Úvodní čtyři zápasy vyhráli se skórem 10:2. Už úvod tedy napověděl, že Gunners budou velmi silní. Následně ale přišly dvě remízy, s Portsmouthem a Manchesterem United. Především nerozhodný výsledek na Old Trafford by se dal považovat za klíčový.

Běžel nastavený čas druhého poločase a hlavní rozhodčí nařídil pokutový kop pro Red Devils. Míč si vzal Ruud van Nistelrooy, který však míč napálil pouze do břevna. I díky tomu skončil velký šlágr bezbrankovou remízou, ze které měli pochopitelně větší radost hosté z Londýna.

Dále následovala důležitá vítězství 2:1 nad Liverpoolem i Chelsea. Po devíti kolech byl Arsenal stále první, a to bez jediné porážky, přičemž měl za sebou utkání se všemi kandidáty na titul, tedy Chelsea, Liverpoolem i Manchesterem United.

Ve dvanáctém kole Gunners uspěli i v severolondýnském derby s Tottenhamem. I když se Wengerovým svěřencům utkání po fotbalové stránce příliš nepovedlo, tak i přesto zápas po brankách Pirese a Ljungberga otočili a zvítězili 2:1. Na čele tabulky si tedy udrželi jednobodový náskok na druhou Chelsea.

První polovinu sezóny Gunners uzavřeli vítězstvím 1:0 na St. Mary´s Stadium, kde své domácí zápasy hrál Southampton. Utkání rozhodla jediná branka, a to ze 35. minuty. Po krásné průnikové přihrávce Henryho se prosadil jeho kolega z francouzské reprezentace Pires.

Ve 26. kole na Arsenal čekala odveta s Chelsea. Blues se dostali do vedení 1:0, a to už v první minutě. Gólem se prezentoval Eidur Gudjohnsen. Po čtvrt hodině hry ale bylo srovnáno. O vyrovnávající trefu se postaral kapitán Vieira. O šest minut později už byli Wengerovi hoši ve vedení 2:1. Po rohovém kopu se totiž prosadil Edu, který Arsenalu zařídil další vítězství.

Arsenalu se ani na druhý pokus nepodařilo porazit Fergusonův Manchester United, s nímž pouze remízoval 1:1. To ho však nemuselo nějak zvlášť mrzet, protože v dalším kole se Gunners radovali v přestřelce s Liverpoolem z vítězství 4:2. Domácí výhra s Reds tak Arsenal výrazně přiblížilo k zisku ligového titulu.

Nádherná sezóna přinesla Arsenalu ten nejlepší možný závěr, který jen přijít mohl. Přišlo 35. kolo, v němž se Arsenal utkal na White Hart Line s Tottenhamem. Utkání skončilo remízou 2:2, Chelsea ale prohrála s Newcastelem 1:2, což Gunners zajistilo zisk titulu. A kde jinde by chtěl každý fanoušek Arsenalu oslavit zisk titulu, než na půdě úhlavního rivala, tedy Tottenhamu?

Sezónu bez jediné porážky Arsenal ukončil 15. 4. 2004 domácím vítězstvím 2:1 nad Leicesterem. Gunners se po závěrečném kole pyšnili ziskem 90 bodů a skórem 73:26. Thierry Henry navíc získal zlatou kopačku za nejlepšího střelce, francouzský snajpr v ligové sezóně 2003/2004 nasázel 30 gólů. Série bez jediné ligové porážky se zastavila až na čísle 49, což je naprosto neuvěřitelné!