Jens Lehmann, bouřlivák, jenž svým stylem nenechal nejednoho fanouška i trenéra chladnými

Můžete ho milovat, můžete ho nenávidět. To ale nic nemění na tom, že Jens Lehmann patřil mezi jedny z nejlepších gólmanů svého času. Německý brankář vyhrál velké množství trofejí, ať už klubových či individuálních a zapsal se nesmazatelným podpisem do velké knihy fotbalových legend. Mnoho fotbalových expertů ho považuje za nadprůměrného, ale podle nich nepatří mezi takové legendy, jako jsou Peter Schmeichel či Oliver Kahn. O tom by se ale daly vést spory.

Jens Lehmann se narodil 10. listopadu 1969, svojí kariéru započal v Schalke 04, jehož dres oblékal téměř deset let. Jeho začátky ale byly těžké, jelikož mezi třemi tyčemi nebyl tak jistý, jak by se od budoucí jedničky očekávalo. Postupem času si však tuto pozici vybojoval a stal se z něj jeden z nejtvrdších brankářů své doby.

Známý byl zejména díky jeho nezlomné povaze. Jako by celá jedna generace německých brankářů byla nastavena na stejný režim, jenž nejlépe vystihoval bouřlivák Oliver Kahn. Oproti gólmanovi Bayernu Mnichov však Lehmann vypadal jako beránek. V Bundeslize se mu v dresu Schalke povedlo dokonce vstřelit dvě branky.

V roce 1998 se vydal na první zahraniční štaci. Přestup do AC Milán se ale vůbec nepovedl, za Rossoneri odchytal pouhopouhých šest zápasů. Po pouhém půlroce se Lehmann vrátil zpět do Bundesligy. Ovšem fanouškům Schalke se s jeho návratem značně přitížilo. Tehdy děvetadvacetiletý gólman totiž přestoupil do Borussie Dortmund.

Za úhlavního rivala Königsblauen odchytal Jens Lehmann 179 zápasů a v sezóně 2001/2002 získal s Dortmundem bundesligový titul. Daleko slavnější časy ale na německého brankáře ještě čekaly. Ve svých třiatřiceti letech zkusil Lehmann druhé zahraniční angažmá. Tentokráte v anglické Premier League.

Dne 25. června 2003 oznámil Lehmanův příchod londýnský Arsenal. V celku Arsena Wengera měl nahradit o šest let staršího Davida Seamana. A pokud pozorně sledujete historii anglické kopané, víte, jak úchvatný ligový ročník Gunners čekal. V sezóně Invincibles odchytal Jens Lehmann všech 38 zápasů. Na konci premiérové sezóny na Ostrovech odchytal rodák z Essenu celkem 54 utkání.

Lehmann byl známý zejména svým herním stylem. Často jsme ho vídali mimo velké vápno, jak se snaží zastavit akce protihráčů a zachytit balón. Mnohdy to ale vedlo k chybám, ze kterých mohl soupeř snadno vstřelit branku.

Mezi dvě nejznámější patří chyba v zápase na White Hart Lane, kde v 90. minutě namazal Robbiemu Keanovi, který uzavřel na konečných 2.2. Přesto Arsenal získal ligový titul na stadionu nenáviděného rivala. Druhou povedenou akcičkou byl faul na Samuela Eto´a ve finále Ligy mistrů, po němž dostal červenou kartu a Gunners zápas nakonec prohráli 1:2.

V sezóně 2004/2005 už ale nebyl německý gólman volbou číslo jedna. Více prostoru dostával Manuel Almunia. Přes časté chyby španělského brankáře se ale mezi tři tyče navrátil. V letním přestupovém období proběhlo v médiích několik spekulací o tom, kdo by měl Lehmana na severu Londýna nahradit.

Šestatřicetiletý gólman si však post jedničky udržel a svou světovou třídu předvedl zejména ve finále FA Cupu proti Manchesteru United, kdy několika důležitými zákroky přispěl k remíze 0:0 a ukázal, že v poziční hře patří mezi top brankáře světa. V následných pokutových kopech chytil penaltu Paulu Scholesovi a rozhodl a triumfu 5:4.

V následující sezóně 2005/2006 se Lehmanovi podařilo dosáhnout 100. zápasu za Arsenal. V této sezóně byl klíčovým hráčem, svými zákroky pomohl proklestit cestu až do finále Ligy mistrů. V milionářské soutěži vytvořil nový rekord – nejvíce čistých kont v řadě, jeho neprůstřelnost trvala 853 minut.

Přesto se v onom ročníku Ligy mistrů zapsal do historie i nelichotivou statistikou, byl prvním gólmanem, který byl ve finále vyloučen. A to za již už zmiňovaný faul na barcelonského Eto´a. I přes tento zkrat byl Jens Lehmann vyhlášen brankářem sezóny Ligy mistrů 2005/2006.

Začátkem června 2008 oznámil Lehmann přestup do VfB Stuttgart na jednu sezónu. V bundesligovém celku později oznámil jednoleté prodloužení smlouvy a oznámil, že po konci sezóny ukončí profesionální kariéru. Avšak brankářská krize v Arsenalu nasměrovala Lehmanna zpět na Emirates Stadium.

Arsenalu se totiž zranili hned tři brankáři – Szczesny, Fabianski a Mannone. Arséne Wenger se tak rozhodl angažovat německého veterána. Ovšem nakonec nebyl spokojen s jeho výkony v tréninku, a tak Lehmann zasáhl pouze do jednoho utkání, kdy Arsenal porazil 3:1 Blackpool. Jens Lehmann se tak stal nejstarším hráčem Gunners, který zasáhl do zápasu Premier League.

Po konci sezóny 2010/2011 už Jens Lehmann ve svých jednačtyřiceti letech ukončil kariéru. Za Arsenal nastoupil do 200 zápasů a udržel 80 čistých kont. Na sever Londýna se však Lehmann vrátil znovu, od sezóny 2017/2018 dělal asistenta manažera u A-týmu. Ovšem s nástupem Unaie Emeryho byl z klubu odejit. V lednu 2019 Lehmann působí jako asistent v bundesligovém Augsburgu.