Sparťanská telenovela věčných návratů aneb Vítej Bořku

Na Spartě se schyluje k dalšímu ze série věčných návratů. Bořek Dočkal ukončil smlouvu v Číně a nic už nebrání tomu, aby tu novou podepsal opět na Letné.

Na sparťanských fórech to vře nadšením, v kancelářích letenského stadiónu bouchá šampaňské. Vytoužená posila, a vlastně jediná na které se bez výjimky shodnou fanoušci s vedením napříč všemi řadami, míří po téměř dvou letech zpět do Sparty, do prostředí, které tak dobře zná. Posílen dalšími zahraničními zkušenostmi, zejména hostováním v americké MLS, je připraven posílit tápající letenský klub.

Což o to, posila je to jako hrom. Že mu to stále kope dokázal v reprezentačních zápasech pod trenérem Šilhavým. V hrudi stále tepe sparťanské srdce, absolvoval dobrovolně se Spartou i zimní přípravu, takže splňuje všechno, co si nový sportovní ředitel předsevzal při výběru hráčů pro klub. Tedy soustředit se pouze na hráče, kteří mají nejenom kvalitu, ale i zájem za Spartu kopat. Což Bořek jistě naplňuje. A finančně tým z Letné také tratit nebude. Dočkal odcházel do Číny za zhruba 234 miliónů korun a zpět se vrátí za „všimné“ 33 miliónů kaček. Tak kde je problém? Proč mi to nějak vrtá hlavou?

Především, zatím žádný návrat bývalých plejerů na Letnou nebylo žádné velké terno. Už nikdy to jaksi nebylo ono. Snad vyjma Řepky. Ale ten, co uhrál na hřišti, zase poztrácel charakterově. A z dalších si vzpomeňme na Patrika Bergra, nebo čerstvě na Tomáše Rosického. Ani taková megastar nebyla schopna zahrát za Spartu to co dříve. Ať už to bylo z jakýchkoli příčin. Takže návrat tisící…

Co já vím už kolikátý bude výjimkou? Doufejme, nic jiného nám nezbude. Ono totiž ani tolik nejde o Dočkala. Ten si svoje uhraje, tomu věřím. Jenže jeho přínos bude posuzován z hlediska úspěchu celé Sparty. A tady je ten háček. Sparta musí. Prostě musí zachránit sezónu. Tedy nejlépe vyhrát pohár a v lize se umístit na třetím místě za nedostižnou Plzní a Slávií. A tím pádem zachránit zadek trenéru Ščasnému. Právě ten nejvíce spoléhá na Dočkala jako na hráče, který mu vytrhne trn z paty. A vůbec mu nebude přitom vadit obětovat třeba Kangu, ale s největší pravděpodobností Sáčka.

Jenže to by nebyla Sparta Spartou. Místo nějaké dlouhodobější strategie a koncepce, se všechno opět podřídí okamžitému „úspěchu“ (rozuměj záchraně sezóny). A teprve po ní se budeme bavit o tom, co chceme dělat dál. A takhle to vidím já.