Při dnešním stylu pískání rozhodčích bych nedohrál žádný zápas, přiznává vicemistr ligy Zbyněk Rampáček

Psal se rok 1999, kdy severočeské Teplice zažily svůj největší úspěch. Parta kolem Frťaly, Fouska či Bílka hrála třetím rokem nejvyšší českou soutěž a proplula ligou k historickému druhému místu. Tím se žlutomodrým otevřela cesta do play-off Ligy mistrů. Tehdy Skláři po srdnatém boji padli dvakrát 0:1 s německým gigantem Borussií Dortmund. Důležitou součástí teplického týmu byl tenkrát i nesmlouvavý obránce Zbyněk Rampáček, který ovšem kvůli zranění v tomto dvojzápase chyběl. Možná to byla právě jeho absence, která zapříčinila inkasované góly a tedy konec v milionářské soutěži.

Zbyněk Rampáček se objevil na ligových trávnících v roce 1993, platil za poctivého, důrazného obránce. V ligové kariéře prošel jen Libercem a Teplicemi. Jeho předností byla dozajista i hra hlavou. Poslední ligové vystoupení tohoto borce se datuje do roku 2002. Po své profi kariéře se věnoval např. řízení autobusu u Policie ČR a v životě dělá hlavně to, co ho baví.

V lize jste obléknul dres Teplic a Liberce. Jak se stalo, že rodák z jihomoravských Mikulčic hrál ligu na severu republiky?

Z rodinných důvodů, rozvod rodičů a následné stěhování do Liberce.

Do ligy jste se dostal ve věku 25 let. Měl jste stále víru, že to dotáhnete takhle daleko?

Ano, už ve druhé lize jsem měl nabídku z Bohemians Praha, ještě před rozdělením republiky. Doplnění ligy o pět mužstev při rozdělení republiky ale můj start v lize uspíšilo.

Zůstalo Vám fanouškovské srdce v Teplicích, Liberci, anebo fandíte někomu jinému?

V Liberci i v Teplicích jsem zažil mnoho krásných fotbalových zážitků a proto pozorně sleduji dění v těchto klubech a rád si přijedu zahrát za staré gardy.

Jaky je Váš nejlepší a nejhorší fotbalový zážitek?

Zlomená holení i lýtková kost v mém prvním ligovém zápase s diagnózou konce kariéry. A po roční pauze následné užívání si každého zápasu a tréninku.

Jaké je Vaše aktuální zaměstnání a jaké Vaše vysněné?

Vysněné zaměstnání nemám, celý život dělám jen to, co mě baví. Jsem delegátem LFA a to mi umožňuje se v profesionálním fotbale pravidelně pohybovat. Mám trenérskou licenci UEFA „A“, trénoval jsem od přípravek až po dospělé v krajských soutěžích ale teď jsem si dal od trénování pauzu. Trénování v profi soutěžích mě neláká.

Realizační tým Teplic o Vás prohlásil, že máte snad troje plíce a dokázal by jste uběhnout dva maratony, byla to pravda?

S kondicí jsem problém nikdy neměl. Kdo prošel v Liberci kondiční přípravou trenéra Petržely, ten měl naběháno na celý život a po přestupu do Teplic jsem to měl o to jednodušší.

V nynější době se udržujete v kondici?

Tuto sezonu jsem se po určité době opět hráčsky zapojil a hraji za Sokol Ruprechtice B.

Jaký byl Váš oblíbený trenér a nejoblíbenější spoluhráč ?

Rád si vzpomenu na všechny trenéry – dobré i špatné. Nejsem konfliktním typem hráče a řídil jsem se rčením: Co tě nezabije, to tě posílí. Spoluhráčů jsem měl za svoji ještě pokračující kariéru fakt hodně a proto zmíním současného spoluhráče, se kterým stále rozdáváme fotbalovou radost. Je to Martina Dlabola.

Proti kterému útočníkovi se Vám hrálo nejhůř?

Hráč, na kterého jsem se netěšil a hrálo se na něj špatně byl Libor Došek z Brna. Dvoumetrový hráč, který toho hodně rozdal v soubojích, těžko se předskakoval a ještě jste dostal loktem.

Pamatujete si všechny Vaše ligové góly? Který byl nejdůležitější?

Dal jsem v lize deset branek a na všechny bych si vzpomněl. Většinu hlavou. Zajímavostí je, ze ve statistikách mám branek jen devět a to z důvodu, že mě v zápase Olomouc – Teplice nenapsal rozhodčí do zápisu jako střelce. Za důležité považuji všechny svoje branky.

Jste mistrem světa s policejním výběrem ČR. Znamená to pro Vás hodně?

Znamená to pro mě to, že když se udržujete a vyhýbají se Vám zranění, lze fotbal hrát na dobré úrovni i po čtyřicítce. Vzpomínám si, že jsem po úspěšné kvalifikaci musel shodit před závěrečným turnajem asi osm kilogramů, abych se dostal do odpovídající kondice.

Který současný ligový hráč se Vám podobá?

Vzhledem k mnohým změnám v pravidlech a jiným taktických stylům si dovolím tvrdit, že se mi nepodobá žádný současný ligový hráč. Hned to vysvětlím. V naší době se neposuzovaly zákroky tak úzkostlivě jako dnes a např. když jste v obranném zákroku zasáhl s míčem i nohy, tak se to nepovažovalo za faul.

Samozřejmě to byla výhoda pro bránící hráče mého typu a dnes v době VAR a kamer bych nedohrál žádný zápas až do konce. Už i tak jsem měl vždy za sezonu hodně žlutých i červených karet.

Který hráč byl ve Vaší kariéře Vaším vzorem?

V mládežnických soutěžích jsem hrával útočníka a proto se mi vždy zamlouval styl Marco van Bastena, který tenkrát střílel branky, jak na běžícím pasu za Ajax Amsterdam a nizozemskou reprezentaci.

Měl jste oblíbený tým, proti kterému jste hrál rád?

Ano, byl to sousední Jablonec, který jsme ve své době vždy poráželi.

Na kterém stadionu jste hrál nejradši?

Byly to stadiony s fotbalovým prostředím, např. Opava, Ostrava nebo Bohemka. Naopak špatně se hrálo na stadionech s atletickým oválem – vzpomínám si např. na Hradec Králové.

Myslíte si, že Vás tehdejší spoluhráč Zdenko Frťala, má na to být v budoucnu trenérem v TOP 3 klubech ligy?

Každopádně bych mu to přál, na trénování v našich TOP klubech Vám ale nestačí být jen dobrým trenérem, záleží i na mnoho jiných okolnostech.

Měl jste v kariéře cíl se posunout do zahraničí?

Vzhledem k tomu, že jsem začal hrát ligu až v pozdějším věku, tak jsem neměl ambice hrát v zahraničí, nějaké nabídky jsem registroval ale v podstatě mě nic nenutilo se tomu vážně věnovat i proto že jsem většinou pravidelně nastupoval a neměl důvod hledat si jiné angažmá.