VAR: Fotbalová spravedlnost za každou cenu

Zavedení videa ve fotbale nebo lépe video asistentů rozhodčích (VAR) je bezpochyby dlouho očekávaná a vývojově nezbytná záležitost. Patřím k většině fotbalového národa, která po něm, po vzoru mnoha jiných sportů, již velmi dlouho volala. Využívání VAR je stále ještě v začátcích a tak je logické, že si zažívá i své porodní bolesti.

Mám pro to pochopení, ale v mnoha případech nesdílím někdy až pokryteckou spokojenost odborníků. Na používání VAR se jasně ukazuje, že v kopané jsou celkem časté situace, které snad ani nelze posoudit zcela jednoznačně. Jsme toho svědky například při sledování přímého přenosu, když komentátor nebo jeho spolupracující expert má jasno už v průběhu promítání opakovaných záznamů, ale rozhodnutí sudího je pak opačné. Vidíme to jak při posouzení co je nedovolená hra rukou a především pak při faulech v pokutovém území.

Mistrovství světa 2018

Byla to první velká fotbalová akce s použitím videorozhodčích a už tady, zejména při posuzování faulů v pokutovém území, začal trend, který dnes pokračuje třeba i na českých trávnících. Přibývají standardní situace (penalty), góly. Musím se přiznat, že jsem z toho byl už tehdy v mnoha případech velmi rozpačitý a i chvála komentátorů a různých odborníků mi přišla často spíš nucená než upřímná, spíš obecná, než konkrétní.

Penalta musí být jasná snad i při využití VAR!

Nerozumím tomu, když se rozhodčí rozhodne na základě videa pro pokutový kop po několikaminutovém studiu záznamů. Rozumím tomu, že je třeba vidět někdy všechny dostupné záběry a možná některý i dvakrát. Pokud to tam ale ani potom rozhodčí jasně nevidí a není si jistý, pak by penaltu neměl nařídit nebo popřípadě reálně nařízenou odvolat. Dříve se říkalo, že se má pískat, když je penalta jasná. Nemělo by se k tomu i s VARem v nejednoznačných případech vrátit?

Vyhodnocení videa jako alibi k původnímu rozhodnutí.

Někdy mám pocit, že rozhodčí hledá na videu obhajobu svého původního verdiktu a nikoli spravedlivé rozhodnutí. Možná ho k tomu vede podvědomě i obava z jeho možného potrestání, ke kterému dochází, jak víme, i když správně ve spolupráci s VAR změní svůj původní verdikt u sporného momentu.

Simulace jako největší nepřítel rozhodčích/fotbalu.

Jeden z největších problémů současného fotbalu je simulace hráčů nebo chcete-li filmování faulů. Třeba s rugby je v tomto ohledu situace naprosto nesrovnatelná. Fotbalový obránce ve snaze zasáhnout míč lehce zasáhne útočníka, který ihned letí k zemi. Vidíme to snad v každém zápase. Je-li to ve vápně, „jasná penalta“ slyším experta. Často ale útočník padá ještě dřív, než dojde ke kontaktu a jindy padá tak, že je to naprosto nepřirozené. Normálně mu „upadnou nohy“.

Ve většině případů se „pětka“ stejně kope, vždyť tam přece byl kontakt. Ale proč? Tím je simulace jen podporována. Když je pád předčasný nebo zjevně nepřirozený, je to pro mě nesportovní chování útočícího hráče. Někdy je to těžké rozlišit, pak penaltě rozumím, ale dost často se nestačím divit.

Naštěstí je spousta případů, kdy video opravdu pomáhá fotbalové spravedlnosti a až na výjimky vylučuje fatální selhání rozhodčích, odhaluje zřejmé ofsajdy a jiné chyby. Takže VAR rozhodně ano!