Krize šampionů: Kudy vede cesta ven? Píše se další zajímavý hokejový příběh

KOMENTÁŘ – Když zazněla v třinecké zaplněné WERK ARÉNĚ v neděli večer třetí siréna, skočili Oceláři v live tabulce na průběžné poslední místo. A to navíc po 20. kole, tedy v době, kdy už by měla být nějaká ta menší krize na začátku sezóny zažehnána. Je jasné, že třinecká familia se nachází v krizi, kterou nejen že ve Slezsku už snad ani nepamatují, ale také v době, kdy nad tím zůstává trochu rozum stát.

Ano, faktem je, že před sezónou odešel v životní formě hrající Daniel Voženílek. Že z kabiny odešla pevná ruka asistenta Vladimíra Országha a v kádru chybělo několik zraněných opor. Ale že by to mělo odsunout pětinásobného šampiona v řadě až na samotný chvost tabulky? To by asi ani blázen nevymyslel.

Sportovní svět je ale i přes bohatou finanční éru stále křehký a nevyzpytatelný. Třinec se skutečně dostal do situace, kde si ho přála podstatná část republiky vidět už několik posledních let. Konečně na dně. Ještě větší slast je to po tom, co se marketingově prohlásila organizace za zlatou famílii.

Ještě před půl rokem polykali fanoušci soupeřů na sucho, když sledovali fantastický obrat v semifinále proti Spartě z 0:3. O pár dní později zase jásající mužíci v červených dresech, v okleštěné sestavě, rozplakali pardubickou Enteria Arénu. Ale teď? Nejde to, dře to, nelepí… Říkejte si tomu, jak chcete.

Nový příběh pod Javorovým

Pojďme se ale podívat na celou krizi z jiné stránky. Bylo fascinující sledovat Oceláře, jak v posledních letech deptají o něco málo bohatší favority ve vyřazovacích bojích. Teď je tady věc, která ke sportu patří stejně tak, jako velké úspěchy. Každý velký šampion se tu a tam dostal na samotné dno. Stejně tak opustila vítězná euforie ještě nedávno nezlomnou ocelovou mašinu.

Už teď je vlastně zajímavé sledovat, jak Oceláři reagují. Panika? Kdepak. Pravda, přišel zpátky útočník Ondřej Kovařčík, z lavičky se dobrovolně poroučel asistent trenéra Marek Malík. Ale jinak žádné zemětřesení. Umíte si představit, že by podobná krize zasáhla Spartu nebo Dynamo? Jak by to asi vypadalo tam?

Kladno vyhrálo v neděli v Třinci po dlouhých 11 letech. Tak symbolický pád na dno to je. A to měli Rytíři v zádech osm porážek v řadě. Vždyť už se to dalo skoro považovat jako povinné body pro Třinec. První krok z louže ven. Místo slavení ale stáli svěřenci Zdeňka Motáka pod třineckým kotlem a vyslechli si proslovy od nejskalnějších příznivců.

Pískot vystřídala podpora

V posledních vteřinách nepovedeného zápasu se samozřejmě projevila na stadionu také frustrace. Na zápas proti Rytířům dorazila téměř vyprodaná hala, takže nějaký ten pískot se také objevil. Skupinka fanoušků pak volala po hlavě Marka Malíka, který jim druhý den ochotně vyhověl. 

Avšak na to, na jaké pozici se Oceláři v tabulce nacházejí, se nejednalo o nic dramatického. Podpora největších fanoušků byla rozhodně slyšet mnohem hlasitěji než nespokojenost. Byť bezesporu oprávněná.

„Chtěl bych poděkovat skvělým třineckým fanouškům za podporu, zvlášť pak našemu kotli, který za klubem stojí i v této nelehké době. Po nedělní prohře s Kladnem právě kotel vyjádřil neuvěřitelnou sounáležitost, ze které šel mráz po zádech,“ napsal v pondělí na třineckém webu sportovní ředitel Jan Peterek.

Třinečtí hokejisté stáli na ledě jako spráskaní psi, ale vyslechli si, že v tom rozhodně nejsou sami. Tak jako se úspěch neodpouští v negativním smyslu, v Třinci se na něj myslí, i když se nedaří. Fanoušci si váží toho, co tahle parta a několik jejich předchůdců na kraji republiky v posledních letech dokázali.

Nečekaný scénář

Tituly nejsou samozřejmost a také v Třinci to vědí. Tam, kde jsou Oceláři teď, tam by je nečekali ani jejich největší odpůrci. O to zajímavější bude sledovat, jak se s nastálou situací vypořádají. Je to nový scénář, který by předvídal opravdu málokdo. Nový sportovní příběh.

Parta ověšena medailemi si za poslední léta vybudovala na hokejové mapě zasloužilý respekt. Značka Ocelářů je už tradičně na jaře symbol obrovské vůle a nezlomnosti. Tam kde by už jiní pomalu balili kufry, oni vstali z popela. A potřebují to udělat znovu, jen už o pár měsíců později.

Žádný komfort v tabulce, žádné polemiky o tom, jestli půjdou do čtvrtfinále přímo nebo si nejdříve střihnou předkolo. V systému, kdy po 52. kolem postupuje dvanáct týmů, není jejich situace bezvýchodná. Ještě mají před sebou dvaatřicet zápasů, na postupovou dvanáctou pozici Oceláři ztrácejí jen tři body.

Baráž by byla samozřejmě ze sportovního hlediska taky zajímavá, ale co si budeme. Hokejoví bohové praví, že nikdy nesmíš odepisovat reprezentaci Kanady, v případě třineckých hokejistů to minimálně na extraligové scéně platí taktéž. I z aktuální pozice se jeví pravděpodobnější to, že na jaře budou slavit šestý titul v řadě, než že by si měli jejich fanoušci okusovat nehty na tribunách během baráže.

Neklidná kabina? Pochopitelně!

V posledních dvou dnech kolují na sociálních sítích kdejaké spekulace. V kabině, kde ještě najdete někde v koutě zaschlé šampaňské, to údajně docela jiskří. Otázka je, kdo z tvůrců těchto příběhů má přístup do kabiny. Nebo se snad mezi hráči najdou borci, kteří zdejší atmosféru z útrob třineckého stadionu vynášejí? To asi těžko.

Na druhou stranu, představa, že se tým utápí na dně tabulky, nedaří se mu a všichni se kolem na sebe smějí? Ta zní ještě bláznivěji. Vždyť o třineckých hokejistech je veřejně známo, že jsou na sebe maximálně přísní, když sbírají poháry. Logicky budou na sebe ještě mnohem přísnější v době, kdy jim to nelepí.

Dříve než si budou moct Oceláři vůbec dělat zálusk na zisk šestého Masarykova poháru v řadě, musejí prvně najít cestu z této krize. K jejich prospěchu však nejsou po sérii zlatých úspěchů pod takovým tlakem jako jejich vyzyvatelé. Samozřejmě, skončit v baráži, to by byla totální blamáž. Ale to se nejspíš nestane.

Nikdy nepodceňuj srdce šampiona

„Všichni víme, co v nás je. Co je v celém týmu. Můžeme zase dokázat velké věci, jen se všichni musíme zase podřídit systému a společnému cíli, to nám zatím nejde,” vysypal před pár dny z úst pro Deník.cz Andrej Nestrašil.

Třeba jsou v tuto chvíli mnoha lidem Oceláři pro smích, avšak sluší se taky zopakovat legendární větu, kterou v minulosti pronesl Martin Růžička: „Nikdy nepodceňuj srdce šampiona.” Právě on by měl už v brzké době třinecké famílii pomoct.

Tato parta už zvládla mnoho nástrah. Zvladne i tuhle, o tom vůbec nepochybujte. DNA ocelové organizace je postavena na zdravých základech. A když to letos prostě nevyjde? Žádná tragédie. Bude to prostě konec jedné zlaté éry, na kterou můžeme v české nejvyšší soutěži čekat opět mnoho let.

Zdroj: HC Oceláři Třinec, Deník.cz