Kam kráčíš, italská fotbalová reprezentace?

Dobrá obrana, záloha bez špílmachra, útok s excelentními útočníky bez branek. Současný trenér italské fotbalové reprezentace Roberto Mancini to má těžké. Mužstvo se sice zachránilo v nejvyšší výkonnostní skupině Ligy národů, jeho výkony však k dokonalosti zdaleka nedosahují.

 Za poslední čtyři zápasy vstřelilo mužstvo Itálie jediný gól. Ciro Immobile a další střelci nejsou špatní hráči, ale prostě jim aktuálně branky do sítě nepadají. K dalším aspektům patří, že záloha Squadry Azzury nehraje dobře a nevytváří útočníkům více šancí. Týmu chybí pověstný špílmachr. Co by trenér Roberto Mancini dal za takového Roberta Baggia v mladším provedení. Ale kde brát, když takový hráč v dnešní italské fotbalové generaci prostě není.

Itálie se podobně jako Česko proto musí soustředit na mladé hráče. Poctivě s nimi pracovat, přivést k nim odborníky a věřit, že se v brzké době Squadra Azzura objeví na scéně zase v plném lesku. Mladí hráči by však prvně museli dostat příležitost v Serii A, jinak všechna snaha vyjde vniveč.

Bez odehraných zápasů ve kvalitní soutěži asi stěží dosáhnou hráči patřičných kvalit, příliš jim nepomůže ani vysedávání na lavičce. To vše by se mělo stát prioritou pro italský fotbalový svaz. Příští rok se ostatně domácí jednadvacítka má šanci předvést na domácím Euru, domácí tým patří k favoritům – před rokem v Polsku našli mladíci přemožitele až v semifinále.

Jihoevropané nakonec ve své skupině Ligy národů obsadili druhé místo za Portugalskem a před Polskem, takže se ve své skupině celkem pohodlně zachránili.

Fotbalová mocnost záchranu ale nemůže brát za úspěch, jediná výhra 1:0 s Polskem a hubené remízy uspokojí leda fanoušky defenzivního fotbalu. Itálii v současnosti funguje pouze obrana, což k úspěchu v moderním fotbale zdaleka nestačí.