Daniel Samek: V taktickém pojetí hry patří Italové ke špičce. Chtěl bych si připsat první starty v Serii A

Daniel Samek má za sebou první rok na Apeninském poloostrově. A nutno podotknout, že úspěšný. S Lecce U19 totiž dokázal získat mistrovský titul. V exkluzivním rozhovoru pro Ruik a web agentury TOP SPORT MANAGEMENT se rozpovídal nejen o vítězství v lize, ale i o životě v Itálii, o tom jak často se vídá s nejbližšími či o vzestupu italského fotbalu.

Máš za sebou první rok v italském Lecce. S kategorií U19 jsi dosáhl na mistrovský titul. Jak uplynulý ročník hodnotíš?

Myslím, že z týmového pohledu musím být nadmíru spokojený, vyhráli jsme Scudetto, což si myslím, že nikdo nečekal, navíc jsme se Lecce dostali do mládežnické Ligy Mistrů, což je skvělá značka a myslím, že je to i obrovský úspěch.

Z osobního pohledu sám vím, že to nebylo ideální. Mělo to být lepší, ale o to větší motivaci mám do příští sezóny jak z pohledu herního, tak z pohledu čísel do ofenzívy.

I tak jsi pro Lecce byl velkou ofenzivní zbraní. Co máš raději, gól sám vstřelit, nebo na něj přihrát?

Vždycky jsem říkal a pořád u toho zůstávám, že raději na gól přihraju, ale za celou sezónu co jsem byl v Lecce, tak se mi gól dát nepodařilo, takže už bych nějaký určitě dát chtěl.

Oslavovalo se ve velkém stylu?

Ani moc ne, jelikož jsme druhý den po finále jeli přes 10hodin autobusem zpět do Lecce, finále se totiž hrálo v Sassuolu. Všichni jsme byli tak unavení po cestě, že jsme byli rádi, že už je to za námi. Navíc jsme většina cizinci, tak už se všichni těšili domů, protože sezóna byla vážně dlouhá.

Ty se dorozumíváš především anglicky, jak jsi na tom s italštinou?

Na začátku to bylo jen anglicky a moc jsem nerozuměl, po zhruba 4 měsících jsem začínal rozumět, ale na mluvení to ještě moc nebylo. Teď ke konci sezóny už jsem v podstatě rozuměl všechno a už jsem se i rozmluvil, i když to není dokonalé a jsou tam chyby, tak se do toho nutím a zlepšuji se.

Když jdeme do restaurace nebo potřebuju něco vyřídit, většinou nemám problém.

Jak to je vlastně v Itálii s fanouškovskou návštěvností na zápasech mládeže?

Musím říct, že pokud se nám zápas nekryl se zápasem A-týmu, tak zájem o naše zápasy, zvlášť ke konci soutěže, byl velký a fanoušci na naše zápasy chodili ve velkých počtech. Dokonce i na finále za námi cestovali fanoušci, protože i pro ně byl zážitek, že Lecce bojovalo o titul.

K získání titulu musí v kádru panovat dobrá nálada, s kým sis sedl nejvíce?

Jak už jsem zmiňoval, tak nás bylo většina cizinců, takže jsme spolu vycházeli všichni. Samozřejmě jsem našel spoluhráče, se kterými jsem si našel společnou řeč ve spoustě věcí, ale že bych měl vyloženě nějakého nejlepšího kamaráda, to zatím ne.

Jak trávíš volný čas?

Tréninky jsme mívali většinou odpoledne, takže jsem toho přes den, když jsme měli trénink, moc nestihl. Pokud jsme dostali den po zápase volno, tak pokud jsem byl s přítelkyní, tak jsme vyrazili někam na výlet, ke konci sezóny už jsme mohli k moři, o to to bylo jednodušší.

Pokud jsem byl bez přítelkyně, tak jsem většinu času trávil doma ať už hraním videoher, nebo sledováním jiných zápasů nebo analyzováním mých zápasů.

Když jsi zmínil přítelkyni. Kolikrát jsi se během sezony potkal s rodinou a jak často se navštěvujete právě s přítelkyní?

Pokud si správně vzpomínám, tak jak mamka tak i taťka za mnou byli oba dva dvakrát. Taťka byl dokonce u toho, když jsme vyhráli základní část.

Jelikož přítelkyně studuje, tak je to občas složitější, někdy to vyšlo, že jsme spolu byli třeba tři týdny v kuse, pak jsme spolu nebyli měsíc, ale zvládáme to. Vždy se na sebe těšíme.

A ty jsi se během sezony domů nedostal?

Na Vánoce jsem tam byli na čtyři dny.

Líbí se ti život v Lecce?

Město je velikostně a počtem obyvatelem srovnatelné například s mým rodným Hradcem Králové, spíš takové starodávné, ale hezké. Navíc mám rád italskou kuchyni, takže v tomhle jsem spokojený.

Další věcí je krásné moře a pláže, které jsou okolo Lecce v dojezdové vzdálenosti. Zatím jak rodiče, sourozenci, přítelkyně nebo agent, který se mnou trávil první dny po přestupu, byli z moře úplně nadšení.

Stihl jsi navštívil některá utkání SERIE A či zápasy italských celků v pohárové Evropě?

Pokud se nám náš zápas nekryl, tak jsem pokaždé vyrazil na domácí zápas. V březnu jsme hráli dopoledne s Interem Milánem a večer jsme se vydali na San Siro. Byl to nezapomenutelný zážitek se podívat na stadion s obrovskou historií a s takovou kapacitou.

Před odchodem do Itálie jsi stihl odehrát několik utkání i za A-tým pražské Slavie. V čem vidíš největší rozdíly mezi pojetím fotbalu tam a u nás?

Co si pamatuju ze začátku, tak každý trénink byl nadoraz. Nevím jestli to bylo tím, že jsem přišel dva týdny před prvním ligovým zápasem. Bojovalo se o místa v sestavě. Postupem času jsem si na to zvykl.

Poté je vždycky velký rozdíl v taktice. Už od prvního tréninku po víkendu se připravujeme na soupeře v jakém rozestavení hraje a studujete nejmenší detaily. Poté 3 dny do zápasu neděláte v podstatě nic jiného.

Je pravda, že Italové jsou v taktickém pojetí hry možná nejlepší na světě.

Pokud nejsou nejlepší, tak si myslím, že určitě patří ke špičce.

Sezonu 2022/23 jsi strávil s výběrem U-19, kde začneš přípravu na nadcházející sezonu?

Přípravu na novou sezónu bych měl začít s A-týmem, pokud se do té doby nic nezmění.

A-tým Lecce v první sezoně po postupu mezi italskou elitu obsadil 16. příčku. Jak je toto umístění vnímáno mezi fanoušky?

Pamatuji si zápas, kde pokud by zvítězili, tak by si zajistili záchranu v lize. V 98. minutě proměnili pokutový kop a zvítězili. Sousedé okolo mně začali slavit a ten večer to ve městě pořádně žilo.

I poslední domácí zápas se pořádně slavilo, protože záchrana byla hlavním cílem.

Italské celky byly v uplynulém ročníku ve finálových zápasech všech tří evropských soutěží. Myslíš si, že je italský fotbal opět na vzestupu?

Byl bych jen rád, pokud by tomu tak bylo. Bohužel ani jedno ze tří finále nedokázali vyhrát, ale už jen to, že v každé soutěži byli ve finále je velký úspěch a v Itálii na to byl velký ohlas a spokojenost, což se bohužel nedá říct o výsledcích ve finálových zápasech.

Není tajemstvím, že jsi fanouškem londýnského Arsenalu. Jak hodnotíš jejich počínání v sezoně 2022/23 a co od nich očekáváš před následující sezonou?

Sezóna se zpočátku vyvíjela tak jak asi nikdo nepředpokládal, nebudu lhát, že jsem titul Arsenalu věřil a přál, vzhledem k náskoku po MS v Kataru. Bohužel ke konci sezóny přišel trošku výsledkový útlum se soupeři se kterými měl Arsenal odejít se třemi body.

Naopak Manchester City chytil ke konci sezóny úžasnou formu a nedal se zastavit, což korunoval historickým vítězstvím v Lize mistrů a já jim to přál.

Je právě Premier League tvou vysněnou ligou?

Dávám si krátkodobé cíle, ale určitě bych si Premier League chtěl zahrát, to nebudu lhát. Jednou obléci dres Arsenalu a zahrát si Premier League společně s Ligou mistrů, by byl splněným snem.

Pojďme se na okamžik zastavit u Slavie. Té se podruhé v řadě nepodařilo získat mistrovský titul. Jsi stále s některým ze sešívaných v kontaktu a sleduješ (pokud je to možné) jejich zápasy?

Celou sezónu jsem sledoval ať už koukáním na zápasy když byla možnost a nebo jsem to aspoň sledoval přes Livesport. Klukům jsem moc fandil a zápasy dost prožíval, nejvíc nervózní jsem byl asi při finále poháru. V kontaktu jsem s pár kluky, asi víc s těmi mladšími, protože jsem k nim měl blíž, ale za sezónu jsem si občas volal i se zkušenějšími kluky a vyměňovali si naše dojmy.

Také s lidmi z realizačního týmu jsem v kontaktu. Chtěl jsem se za kluky na nějaký zápas nebo trénink dostavit, ale bohužel na to nezbyl čas. Doufám, že se s většinou brzy potkám a budu jim moc fandit, aby titul už do třetice neutekl a zůstal v Edenu.

Na závěr se tě chci zeptat, jestli máš nějaký individuální a týmový cíl pro sezonu 2023/24?

Určitě bych se chtěl udržet v A týmu a připsat si první starty v Sérii A. Snažil jsem se na sobě co nejvíce přes pauzu pracovat a doufám, že se mi ta práce vyplatí a vrátí. Chtěl bych se i prosadit do reprezentační jednadvacítky a probojovat se s ní na Euro, které se za dva roky hraje na Slovensku.