NHL v Atlantě už potřetí: Realita nebo utopie? A proč by teď mohlo být všechno jinak?

Hokejová mapa nejslavnější ligy světa by se mohla brzy opět lehce změnit. Poté, co obyvatelé Tempe zamítli návrhy pro vybudování nové haly pro Arizonou, zdají se dny Coyotes v NHL sečteny. Logicky se tak přemýšlí, kde by se mohla soutěž přestěhovat. Ve hře je údajně také Atlanta, kam by se NHL vydala ve své historii už potřetí.

Ačkoliv stěhování Arizony ještě nikdo oficiálně nepotvrdil, zdá se, že existuje velmi málo důvodů k tomu, aby se události posunuly jiným směrem. Série neúspěšných tahů odsoudila Coyotes do univerzitní Mullett Arény s kapacitou pro 5.000 diváků. 

Po hlasování obyvatel už navíc padla i pravděpodobně jedna z posledních možností, že by se měla Arizona přestěhovat do nové multifunkční velké arény, která by lákala na hokej tisíce spokojených návštěvníků. Proto se tak mluví o stěhování.

Atlanta, potřetí a lépe?

Tak, jako se komisař NHL Gary Bettman horko těžko smiřuje s faktem, že trh v oblasti Arizony už nemá žádnou světlou budoucnost, tak vedení NHL stále pokukuje po Atlantě. Z prestižní destinace se poroučel klub v roce 2011, kdy se organizace přestěhovala do kanadského Winnipegu.

Už dříve (v letech 1972–1980) působil v NHL tým Atlanta Flames. Pak se klub přestěhoval do Calgary, kde působí dodnes. Jsou to tedy celkem dva neúspěšné pokusy, jak vybudovat z Atlanty silnou a stabilní značku v NHL. Ani jeden z nich nevyšel. Nabízí se tedy otázka, proč by to mohlo vyjít tentokrát?

Už v březnu se podle informací The Athletic začalo v Georgii šeptat, že třetí pokračování Atlanty v NHL nemá otázku jestli, ale kdy. Bývalý kapitán Thrashers Ray Ferraro tvrdí, že ačkoliv neměla v minulosti Atlanta šanci se v nejslavnější lize světa udržet, neznamená to, že nemá šanci ani v budoucnu.

Atlanta Thrashers ve své jedenáctileté historii nevyhrála jediný zápas v play-off. Ferraro a další lidé říkají, že za hlavními důvody neúspěchu stály tři zásadní faktory – špatní hráči, špatní vlastníci a špatné umístění arény, kde cestovali fanoušci na hokej minimálně 45 minut.

Pokud by se tyto problémy vyřešily, mohla by být třetí kapitola tohoto příběhu atlantského hokeje úplně jiná.

„Demografie jednotlivých trhů se v průběhu času změnila. Takže skutečnost, že se o to pokusili dvakrát a neuspěli, by nutně nevylučovala, že to tak bude potřetí,“ řekl The Athletic zástupce komisaře NHL Bill Daly.

Lepší podmínky pro stavbu týmů

Pokud chce nějaká organizace uspět, musí mít k tomu konkurenční tým. Přesně to je věc, která v minulosti novým týmům v lize svazovala ruce. V případě Vegas a Seattlu už byla ale situace poměrně přívětivější. Jedná se o pravidla rozšiřovacího draftu, která se v průběhu let změnila.

Konkrétně v roce 1999 mohlo 26 týmů chránit buď 15 hráčů (pět obránců, devět útočníků, jeden brankář), nebo 11 hráčů (tři obránci, sedm útočníků, dva brankáři). V případě Vegas a Seattlu se už ale tato čísla zmenšila buď na 11 hráčů (sedm útočníků, tři obránci, jeden brankář), nebo na 9 hráčů (jeden brankář, osm bruslařů bez ohledu na pozici).

Tyto střídmější pravidla pro vstupující organizaci vytvořila podmínky, aby dokázali hned na úvod sestavit daleko konkurenceschopnější kádr. Vegas Golden Knight došel v úvodním ročníku až do finále Stanley Cupu. Ani Seattle Kraken si nevedou na mapě nejprestižnější hokejové ligy světa špatně.

Současná pravidla by tak mohla být výhodou. Je však zásadní rozdíl v tom, jestli vstupuje do NHL nový celek a v tom, když se organizace stěhuje z jednoho města do druhého. To znamená, že aby Atlanta měla nárok na rozšiřovací Draft, musela by vzniknout jako nová organizace.

Pokud by se do Atlanty stěhovala organizace Coyotes, přestěhovala by se i s platnými současnými kontrakty.

Umístění arény jako klíčový faktor pro byznys

Mnoho neúspěšných organizací v historii NHL spojují v podstatě stejné základní faktory. Jedním z nich je umístění arény. Nejde ale jen o to, aby byla vzdálenostně hala přístupná. Jde taky o to, jaká je ve městě konkurence mezi dalšími sporty (především NFL, MBL).

Ray Ferraro byl jedním z prvních hráčů Thrashers a jako jeden z prvních také poznal, jaký problém je se dostat do haly. Tréninková hala byla sice poblíž, ale na zápasy už museli hráči cestovat hodinu.

Mnohem větší problém to znamenalo pro fanoušky, kteří při cestě na hokej a zpět, zůstávali viset v dopravní zácpě. Pachuť z času stráveného na cestách je od návštěvy hokejových zápasů postupně čím dál víc odradila, stejně jako výsledky týmu.

V úvodní sezóně Thrashers chodilo na hokej v průměru více než 17.200 fanoušků (11. místo v lize). Postupně se toto číslo meziročně snížilo na přibližně 13.400 v sezóně 2002-03. Nikdy později se nepodařilo návštěvnost zvednout na původní hodnoty.

V dnešní době už mají všichni jasno. I v závislosti na růstu počtu obyvatel a přítomnosti hokeje, musel by být jakýkoli nový tým NHL umístěn na severním předměstí. Jakákoli jiná volba by byla neúspěšná. O souboje v dopravní infrastruktuře zkrátka nikdo dlouhodobě nestojí.

Spíš nový tým, než stěhování z Arizony

Řešením by mohl být projekt známý jako The Gathering at South Forsyth, šest mil severně od nákupního centra v okrese Forsyth. Zde by mohlo vyrůst zábavní centrum světové třídy pro Severní Georgii v hodnotě 2 miliard dolarů. Součástí komplexu mají být špičkové maloobchodní prodejny, obchodní hotel, komunitní centrum, rozmanité možnosti bydlení, ale hlavně, aréna určena pro pořádání řady špičkových akcí.

Podle úředníků bude mít aréna rozlohu 750.000 čtverečních stop a kapacitu přibližně 18.000 míst. Tohle by byl krok, který by poslal Atlantu do situace, kdy se bude o NHL v této části Ameriky opět hlasitě mluvit. Také vedení NHL by takovou možnost jen těžko přehlédli, jelikož by se jednalo o rozsáhlý obchodní trh se spoustou potenciálních zákazníků.

Faktem však je, že v tomhle ohledu se jedná o vyhlídky hodně do budoucna. Aktuálně není v Atlantě situace taková, že by se tam mohl během jednoho či dvou let přestěhovat klub z Arizony.

Kromě toho všeho ale budou hrát roli pochopitelně také peníze. Vstupní poplatek rok od roku raketově roste, stejně jako hodnota jednotlivých organizací. V roce 2016 zaplatilo Vegas lize částku ve výši 500 milionů dolarů. O pět let později, když zaklepal na brány NHL Seattle, činil vstupní poplatek už 650 milionů dolarů.

Analytici se shodují, že příští částka by mohla vystoupat klidně až k jedné miliardě. A pokud se najde někdo, kdo takovou položku zaplatí, musí si být budoucností klubu už sakra jistý.

Zdroj: NHL, The Athletic