Třinec opět ve finále extraligy, aneb systém, který není založený na náhodě

KOMENTÁŘ – Třinečtí Oceláři postupují do finále Tipsport Extraligy. Že jste už tohle někde slyšeli? Ano, slyšeli. A teď je to tu znovu. I po odchodu klíčových obránců, i po odchodu Václava Varadi. Oceláři nehodlají ze své zlaté cesty uhnout, přestože se jim do cesty postavily dva těžké kalibry.  

Cesta do finále je trnitá a náročná pro všechny. Po třech mistrovských titulech v řadě se zdálo, že by konečně mohlo nastat období, kdy nebude slavit triumf klub od česko-polských hranic, kde kouř z komína znamená důstojný život obyvatel. 

Nejen však obyvatel, ale taky hokejového klubu. Třinec se stal vládcem české nejvyšší soutěže v letech 2011, 2019, 2021 a 2022. A nebýt koronaviru, který nám ještě docela nedávno všem pil krev, možná by to bylo ještě o jeden zlatý kousek navíc. 

Letos píší Oceláři další výjimečný scénář. Na korunovaci titulu je sice ještě stále poměrně brzy, ale už teď je jasné, že Třinec prošel do finále mimořádně trnitou cestou. Nejdříve musel díky nevydařenému závěru základní části do předkola. 

Nejdřív povinnost, pak překvapení 

Tam si celkem v pohodě poradil s Litvínovem ve třech zápasech. Pak ale nastal ten opravdový křest ohněm. Ve čtvrtfinále se postavila do cesty obhájcům zlatého hattricku Sparta. A ne ledajaké Sparta, ale Sparta, která opět po roce investovala mraky finančních prostředků na to, aby ukončila šestnáct let dlouhé čekání na titul. 

Nepovedlo se. I přes brutální ofenzívní sílu hledal na Třinec favorit recept marně. Přitom situace oproti loňsku byla zcela odlišná. Oceláři se po posledním triumfu rozloučili s výjimečným lodivodem Václavem Varaďou, ale také o dvojici obránců Tomáše Kundrátka a Davida Musila. Citelně si fanoušci odfrkli také při odchodu bratří Kovařčíků do Finska. 

Říkalo se a psalo, že tyto fatální ztráty nebudou moct nejsilnějším celkům ligy konkurovat. Opak byl však pravou, vedení klubu znovu dokázalo odchozí borce nahradit. A pokud věříte na náhody, tak u Třince na ně věřit nejde. Už série se Spartou ukázala, že zase tak moc toho Oceláři oproti posledním letům neztratili. 

Zatímco předkolo s Litvínovem bylo pro Třinec spíš nečekanou komplikací, nakonec vše dopadlo podle papírových předpokladů. Oceláře naopak série s Vervou po nevydařeném závěru základní části ještě posílila, psychicky určitě.

Dynamo – ještě větší výzva 

I díky komplikacím v regulérní části sezóny narazil Třinec v semifinále na absolutní kolos. Pardubice v čele s majitelem Petrem Dědkem, stejně jako Sparta, velmi investovaly do kádru pro letošní sezónu. Finále Sparta – Pardubice bylo pro mnoho odborníků před začátkem letošního ročníku téměř jistotou. 

Navíc letos Dynamo slavilo 100 let od založení klubu. Nic lepšího, než zisk mistrovského titulu pro místní Hockeytown ani neexistovalo. Jenže, v cestě za pohádkou s dobrým koncem stál opět Třinec. V duelu číslo jedna to možná ještě vypadalo, že tohle nebude pro Pardubice tak zase těžké sousto, jenomže následující dny ukázaly něco zcela jiného. 

Oceláři v sérii s Dynamem působili, jako by pro ně byl tento soupeř další velkou výzvou. Zatímco v předchozích sezónách patřil Třinec mezi absolutní favority, letos byla situace trochu jiná. Když ne Sparta, tak právě Pardubice byly pasovány za absolutního favorita soutěže. 

Jenomže nový trenérský tandem Ocelářů dokázal na oba těžké soupeře vymyslet tak dokonalou taktiku, že i největší ofenzívní esa byla hokejem otrávena. Však si vzpomeňte, s jakou křečí končila čtvrtfinálovou sérii ve WERK ARÉNĚ Sparta. Naprostý zmar, o depresích z brankáře Kacetla ani nemluvně. 

Semifinále Dynamem nakonec muselo rozlousknout až sedmé utkání. Přesně takový ten zápas, kdy se může stát úplně všechno. Jako by byl tento předpoklad naplněn, obzvlášť po tom, co třinecký brankář Ondřej Kacetl vykryl v samotném závěru hodně nestandartně nařízené trestné střílení. 

Recept je zakořeněný hodně hluboko 

Takže ani Sparta, ani nakonec Dynamo. Ani jeden z těchto horkých favoritů nedokázal ani letos vyzrát na nevídaně propracovanou hru Ocelářů. To i přes to, že dlouho neměl v české nejvyšší soutěží žádný tým takové předpoklady, aby utnul ocelovou nadvládu. 

Jenomže třinecká cesta za úspěchem není postavená na náhodě. To ani v momentě, kdy je jeho soupeř po většinu utkání opticky lepším týmem. Třinečtí hokejisté si zkrátka nelámou hlavu tím, že dokáží během třetiny vyprodukovat třeba jen dvě střely na branku. Tohle hráčům z ocelového města sebevědomí vůbec nevezme. 

Je to naopak součást jejich systému, který je v minulých letech dovedl ke zlatým večírkům. Systému, kterému všichni hráči věří. Systému, který vnesl před lety do třinecké kabiny právě Václav Varaďa. Systému, který je založený na mimořádné obětavosti a nekonečném hladu po úspěchu. 

Mávněme rukou nad tím, že ještě před dvěma měsíci někteří fanoušci ve WERK ARÉNĚ skandovali pokřik “Moták ven!”. Třinecká mašina ukazuje staré známé pravidlo, že základní část a play-off, jsou zcela odlišné soutěže. Všichni to (nejen) v extralize stále opakují, ale jenom Oceláři to dokáží rok co rok opakovat.  

A to ještě nemusí být zdaleka všechno. Předbíhat se nevyplácí, ale toho si jsou třinečtí hokejisté jistě dobře vědomi. Pokud by totiž neměli správně nastavenou auru, už by nejspíš sledovali vrchol extraligového ročníku dávno někde na pláži. 

Zdroj: Tipsport Extraliga