Komentář: Slavia má venku obrovské problémy a jen na smůlu to už potřetí svádět nejde. Co se tedy děje?

Boj o titul měla ještě před pár týdny Slavia rozjetý výborně a s aktuální (ne)formou Plzně se zdálo, že za ním poměrně jistě kráčí. Jenže se dostavil obrovský problém v podobě venkovních ztrát se soupeři, se kterými by se to dít úplně nemělo a už vůbec ne třikrát po sobě. Pražský rival z druhé strany řeky se navíc rozehrál a soupeře aktuálně válcuje tak, že na čele tabulky už obě pražská „S“ dělí jen skóre.

Co se se Slavií děje? Kde jsou hlavní příčiny ztrát a propadu výkonu? Opět je obrovským tématem rotace sestavy a pozice jednotlivých hráčů kdy spousta z nich chodí hrát mimo své posty, terén, sebevědomí a mnoho dalšího.

Hřiště

Ano. I tohle je objektivně jeden z důvodů a dokonce bych řekl jeden z hlavních, proč svěřenci kouče Trpišovského nemohou hrát v klidu svou hru na venkovních hřištích. Pojďme si hned na úvod vytěsnit z hlavy jednu frázi, která tam vážně nepatří a sice že to je pro oba týmy stejné.

Ne, není. Pokud chce jeden z týmů hrát rychlý, kombinační fotbal, narážečky a přebíhání, tak neideální terén pocítí několikanásobně víc, než tým, který bude míče převážně odkopávat a snažit se celé hřiště překonat na tři doteky.

A to proti silnějšímu soupeři není nic neobvyklého. Naopak je logické, že se snažíte hru zjednodušit, mnohdy ani nic jiného ostatně nezbývá. Že nejsou všude ideální hřiště je jasné, ale problém je spíše ten, že se Slavia svého plánu a své hry snaží držet za všech okolností.

Když je pak v některých případech vidět, že v kombinaci hráči potřebují o dotyk, nebo o dva víc, než běžně ke zkrocení balónu, tak je jasné, že se hra zpomaluje a soupeři mají čas se vrátit a zformovat.

I slávisté by tak měli hru zjednodušit. V posledním utkání proti libereckému Slovanu do vápna letělo pramálo centrů a když už tak velmi nepřesných. Většina utkání byla klasická snaha o pohlednou kombinaci, ale hráčům míč skákal, nechávali ho za sebou a stálo to spoustu úsilí i času.

Sestava a rotace

Budu se primárně držet zápasu proti Liberci, protože ten máme všichni v nejčerstvější paměti, ale vrátíme se i zpět. První otazník pro mě je Holeš. Nemůžu si pomoc, ale v mých očích je pořád daleko platnější jako SDZ, než na stoperu.

Má tak přeci jen více prostoru i zaútočit, dostat se více k odraženým míčům a zrovna on má dobrou střelu zpoza vápna. Trenéři ho ale po uzdravení pořád drží na stoperu. A proč? Vždyť to žádná neprostupná zeď není.

Obdržené góly třeba v Teplicích, nebo na 2:2 v Liberci to nejsou žádné tlaky, ale spíše právě chyby a nepozornost obrany. Přitom na lavičce je Kačaraba a především Ousou. Holeš by se tak mohl konečně dostat na svůj post záložníka a snad se tam i rozehrát. Jaké to je si připomněl v Budějovicích, ale další zápasy už zase na stoperu.

Když už jsme u zápasu v Českých Budějovicích, tak tam mě taky zaujalo jedno střídání. Zase držení hráče úplně mimo jeho post. Je 87. minuta utkání, prohráváte v roli jasného favorita 1:0 a všechny síly vrhnete dopředu. Z lavičky vytasíte skvělého a gólového hráče, Ivana Schranze a vypustíte ho na levého beka?

Ano, Schranz není z daleka ve své formě v jaké byl před zraněním, ale stejně. Góly dávat umí, pokud hraje na ofenzivních pozicích. To ukazoval jak v Jablonci, tak ve Slavii, tak třeba taky v národním týmu. Proč ho držet v obraně? Nevím.

To, že např. mezi zápasy s Dynamem a Viktorkou bylo v základní sestavě znovu 5 změn, je už tak nějak klasika. Ano, hraje se ještě pohár a určitá rotace je nevyhnutelná, ale 5 změn z 10 lidí v poli je prostě hodně. Na toto téma se ostatně podobně nesouhlasně vyjadřuje delší dobu Vladimír Šmicer, který se už kvůli tomu dostal i do určitého křížku s vedením.

Sebevědomí

Sešívaným chybí zejména v těch venkovních zápasech sebevědomí. Rozhodně netvrdím, že hráči nechtějí, nebo nebojují, to ne. Většině chybí ale sebevědomí, bez kterého se hraje těžko. Snaha o přečíslení, projít přes hráče a něco vymyslet. To nejvíce sedí na Petera Olayinku. V zápase pod Ještědem také na Zafeirise, který svým příchodem hru obrovsky oživil a pozvedl.

Jenže takový Petr Ševčík, na kterého se dlouho čekalo jako na spásu vzhledem k výstavbě hry toho zatím v mých očích moc nepředvádí. Většina přihrávek jde alibisticky dozadu a nějaká zajímavá, překvapivá, nebo průniková přihrávka, to se úplně neděje.

Další velký pokles výkonu je čitelný na krajích hřiště. Douděra s Juráskem nemají ani zdaleka takovou fazónu jako třeba na podzim. Pamatujete si, jak v každém zápase, studiu a novinách byla do nebes vynášena Juráskova levačka?

Jak zápas co zápas posílal nespočet „rohlíků“ za obranou linii soupeřů? No poslední týdny a snad už i měsíce jsou rohlíky poněkud nedopečené, pokud jsou vůbec nějaké. Když to opět vztáhnu na poslední duel s Libercem, tak do vápna ze stran letělo opravdu hodně málo centrů a když už, tak zejména v prvním poločase jim chybělo hodně přesnosti.

Co takový pohled na hrot? Stanislav Tecl je obrovský srdcař a bojovník, ale pojďme si říct, že v tuhle chvíli už hraje snad jen za zásluhy. Ať mu vedení koupí pěkné sako a vymyslí místo někde v managementu klubu, ale tohle už nejde.

Nad vším přeci musí být klubový úspěch a ambice a zápas co zápas se ukazuje, že ať místo něj přijde vlastně kdokoli, tak je na hřišti platnější. Van Buren toho vymyslel a zařídil daleko víc za těch 34 minut na hřišti, než Tecl za svých 56.

Shrnutí

Jak už jsem psal výše, v žádném případě neubírám hráčům snahu a chuť hrát. Chybí tomu jiné věci. V pozápasových rozhovorech Trpišovský a Ševčík mluvili převážně o smůle. Ztratit ale třikrát v řadě s těmito týmy? Při vší úctě, ale první celek tabulky by přeci měl vyhrát na hřišti trápících se Teplic, nebo v Liberci, kterému chybělo spoustu jmen ze základní sestavy.

Chybí mi v tom nějaká sebereflexe. Schopnost během utkání změnit systém, pokud ten předpřipravený tolik nevychází. Hru zjednodušit ve chvíli, kdy je to potřeba. Slavia byla lepší, ale ne o tolik, aby odvezla tři body a to je to jediné podstatné.

V Teplicích byla první půlka opravdu šílená a chybělo i nasazení. Inkasovaný gól po chybě a téměř z ničeho může zaskočit, ale reakce přišla velice pozdě, vlastně až po změně stran a tým s kvalitou Slavie si s tím musí poradit a zápas více kontrolovat a otočit.

V Budějovicích domácí překvapili. Aktuálně jde jejich fotbal hodně nahoru a pro mě osobně je to asi nejpřijatelnější ztráta z těch posledních třech venkovních. Sešívaní neměli takový tlak a takové šance, aby mohli zápas otočit a přes velkou neproduktivitu se neprokousali ani k bodu.

S personálně oslabeným Libercem to mělo být zvládnuté lépe. Více kontrolovat hru a vytvářet větší tlak centry do vápna. Sporné momenty řešit nebudu. Ano, vyrovnávací branka Liberce byla fantasticky provedená a zakončení bylo opravdu z kategorie světová extra třída.

I tak na to měla obraná řada přeci jen zareagovat lépe. Nákop byl hodně dlouhý a přímý. Nemyslím si, že je to způsobené červenou kartou, kterou viděl po totálním zkratu Olayinka. Kdyby na hřišti byl jedenáctý van Buren, tak by tuhle zřejmě úplně neovlivnil. Možná by neměl Doumbia tolik času na přihrávku skoro na půlící čáře, ale na takhle dlouho letící míč musí reagovat stoperská dvojice, která se ještě minutu po gólu dohadovala, kdo vlastně měl hrát.

No a jak to vidíte vy? Souhlasíte, nebo máte jiný názor? Ať tak, nebo tak, můžete nám svůj pohled na věc napsat do komentářů.

Zdroj: O2 TV