Vzpomínky na Nagano: Svoboda za svobodu! Hokejisté odpálili euforii, která se už nikdy nebude opakovat

PŘED 25 LETY – 22. února 1998 – den, na který český hokej nikdy nezapomene. Den, kdy se zlaté písmo nesmazatelně vrylo do našich pamětí. Nikdo si nikdy nepřipomíná výročí zlatého hattricku z německého Hanoveru z roku 2001. Neslavíme ani výročí posledního titulu mistrů světa z roku 2010. Všichni ale víme, že na olympiádě v Naganu 1998 se napsal ten nejpamátnější příběh v českých dějinách  tohoto sportu.

„Aha, tak vy jste Češi. Petr Svoboda musí být u vás národní hrdina. Hned bychom ho brali do týmu,” žertoval někdy na začátku turnaje kanadský obránce Eric Lindros při jednom z rozhovorů pro televizi. Těžko říct, jak se tvářil 22. února 1998, kdy český obránce vstřelil zlatý gól ve finále proti Rusku, zatímco jeho tým kousal hořké čtvrté místo.

Asi málokdo by na začátku turnaje předpokládal, že by v olympijském finále chyběl alepoň jeden zámořský tým. Jenomže oba velké favority na zlato dokázal český tým na turnaji v klíčových zápasech vyřadit. A tak se týmu koučovaném Ivanem Hlinkou postavili ve finále do cesty Rusové.

Nebylo dopředu jasné, co od finále očekávat. Když Češi hráli s Ruskem v základní skupině (porážka 1:2), byl tenkrát favoritem soupeř. Jenomže najednou měl český tým za sebou dva velké zámořské favority, což zcela měnilo očekávání.

Kdybyste si chtěli na triumf našich hokejistů vsadit před turnajem, mohli jste si vsadit v krásném kurzu 20 až 25 ku jedné. Ve finále už byl Hlinkův tým favoritem v kurzu 1,70.

JEDEN GÓL, KTERÝ ZMĚNIL DĚJINY

Celé finále se hrálo ve vražedném tempu, už první třetina nabídla mnoho šancí na obou stranách. Je prakticky k nevíře, že při tak ofenzivním hokeji, jako se hrál na konci devadesátých let, přes nabité sestavy hvězdami se tak hrálo dlouho bez branek. Celý zápas v podstatě oba dva brankáři dominovali.

Zatímco druhá část hry byla na velké šance skromnější, poslední třetina turnaje gradovala směrem k senzaci. Český tým byl aktivní, na konci sedmé minuty trefil po velké šanci Beránek tyčku. Fanoušci v Česku se nevěřícně chytali za hlavu. Zlomový okamžik však přišel o malou chvíli později.

Vyhrané vhazování v útočném pásmu, postrčení puku směrem na modrou čáru na Petra Svobodu a dál už to všichni známe: „Svoboda. Góóóol! Je to tam, je to tam! Tak přece jen existuje spravedlnost!“ V ten okamžik vypukly gejzíry nepopsatelné radosti nejen v hale Big Hat, ale také v desetimilionové České republice, kde se pracovní morálka v osudné nedělní ráno pohybovala na bodě mrazu.

Byl to Petr Svoboda (v překladu Freedom), který ostrou ránou od levého mantinelu změnil dějiny českého hokeje. Dodnes se všichni analytici a odborníci handrkují, jestli kotouč někdo netečoval. Ať už to byl někdo z Rusů či ústecký rodák Milan Hejduk, dneska stejně žádného smrtelníka tolik nezajímá.

Za střelce nejslavnějšího zlatého gólu byl označen Svoboda. Možná díky neprůkazným záběrům, možná díky symboliky. Tak to zkrátka mělo být a už to tak bude navždy. I po 25 letech se jedná o ránu, která rozvášnila v malé zemi uprostřed Evropy téměř každého obyvatele, který tu dobu vnímal.

Všichni věděli, že zbytek utkání už si národní tým pohlídá. Rusové se nemohli v závěru utkání dostat ani ke konzistentnímu tlaku či hře bez brankáře. V posledních vteřinách to sice zkusili, ale špatná rozehrávka a zakázané uvolnění třináct vteřin před koncem jim zmařilo všechny naděje.

SOUHRN UTKÁNÍ – FINÁLE 

ČESKO  1:0  RUSKO

Branky: 49. Svoboda
Rozhodčí: McCreary (CAN) – Scapinello (CAN), Rönnmark (SWE)
Střely na branku: 21:20
Vyloučení: 4:2
Využití: bez využití
Třetiny: 0:0, 0:0, 1:0
Diváci: 1010

ČESKO: Hašek (Čechmánek) – Šmehlík, Šlégr, Svoboda, Hamrlík, Špaček, Kučera – Jágr, Růžička, Straka – Ručinský, Reichel, Lang – Moravec, Dopita, Beránek – Hejduk, Patera, Procházka.

RUSKO: Štalenkov (Trefilov) – D.Mironov, Gusarov, B.Mironov, Kasparaitis, Gončar, Kravčuk, Juškevič, Žitnik – P.Bure – Žamnov – Kamenskij, Kovalenko – Jašin – Fjodorov, Krivokrasov – Němčinov – V.Bure, Morozov – Titov – Zeljopukin

Nikdo, nikdy a už nic neovlivní vnímání hokeje v České republice víc, než tento turnaj, tento den. Bylo 7:53 místního času, když vypukla ta největší oslava v dějinách českého hokeje s enormním přesahem do celé naši společnosti. Navždy a nesmazatelně.

Zdroj: ZOH Nagano 1998