Šéf asociace hráčů k situaci ve Zlíně: V Česku mají hráči nulovou právní ochranu

Mizerné období zlínských Beranů vyvrcholilo na začátku týdne, kdy se generální manažer klubu rozhodl pro velmi nepopulární řešení, když informoval veřejnost, že za mizerné výkony strhne všem hráčům v týmu 40 procent jejich platu.

Na základě našeho dřívějšího článku na tohle téma se nám podařilo spojit s prezidentem hráčské asociace českých hokejistů (CAIHP) Liborem Zbořilem, který nám poskytnul k celé situaci zajímavé postřehy. Hovořil například o právní ochraně hráčů a k jejich smlouvám.

Česká asociace hokejistů funguje v českém hokeji od roku 2014. Libor Zbořil dělá této organizaci prezidenta zhruba pět let. Hlavní smysl je právní ochrana profesionálních hráčů ledního hokeje. To znamená hokejistů Tipsport Extraligy a první národní ligy (Chance liga).

Jak vůbec funguje vaše hráčská asociace?

Kluci vědí, že když je jakýkoliv problém, tak se mohou ozvat. Jelikož jsou hráči vedení jako OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné), tak se nejedná o klasickou odborovou organizaci. Kdyby byli zaměstnanci, tak se bavíme o úplně jiném právním postavení a úplně jiném zacházení ze strany klubů.

S kluby by se uzavřela kolektivní smlouva na dané období a ta by garantovala mimo jiné právní a sociální jistoty. Když se mě kluci ptají, jakou máme páku na kluby, jakou máme páku něco změnit, tak jim říkám, že vůbec žádnou. My jsme jako organizace bráni jako takoví škůdci českého hokeje, protože házíme údajně některým majitelům klacky pod nohy. Nikdo nás nechce přizvat ke stolu.

Jaký by byl rozdíl, kdyby hráči nebyli OSVČ, ale byli by v zaměstnaneckém poměru?

Kdyby byli kluci zaměstnanci, vznikne klasická odborová organizace, tak jak to funguje ve všech vyspělých demokratických společnostech, kde se hraje hokej a kde jsou většinou hráči v pozici zaměstnanců. Hráči by měli právní ochranu a k tomu mnoho výhod A JISTOT.

Tahle situace, která tady panuje mnoho let, vyhovuje samozřejmě jenom jedné straně a to majitelům klubů. Dle mého názoru je tento stav neudržitelný. Musím říct, že hokej je třeba i proti fotbalu v době ledové, protože ve fotbale jsou dále a hráči mají větší právní ochranu.

Znamená to, že hráč nemá jinou možnost?

Pokud chce hráč hrát v Česku, tak musí předem nastavenou vzorovou smlouvu podepsat. Jestli se mu tam něco nelíbí, tak musí jít hrát kamkoliv mimo Českou republiku. Já jsem brán jako možná největší kritik té smlouvy.

Dělám advokátní činnost 25 let a věřte mi, že už jsem dlouho neviděl takový právní paskvil, kde klub má pouze dvě povinnosti. Platit odměnu a poskytnout výstroj. Pouze top hráči si dokáží nějaké dodatky ve smlouvě zrušit. Právní ochrana kluků v extralize a první lize je u nás absolutně nulová.

Jak vnímáte současnou situaci ve Zlíně, kde generální manažer Robert Hamrla řekl, že vezme hráčům 40 procent platu?

S klukama ve Zlíně v kontaktu jsem. Kdyby se samozřejmě situace po dalších zápasech nějak vyostřila, tak mi dají vědět a bude se to nějakým způsobem řešit. Pan Hamrla je ale v kabině vážený člověk a hráči v tuto chvíli chápou jeho nespokojenost. Zatím ale oficiální cestou nic neřešíme.

Jsou kluby, které by k tomuto kroku vůbec nepřistoupily, protože máte smlouvu, kde není možné jen tak přijít a říct, že majitel nebo manažer nebude hráčům 40 procent platit. Je to jen tlak na ty hráče. Po právní stránce nic takového neexistuje.

Jaké tedy mají takto poškození hokejisté řešení?

Každá kabina to řeší jinak. Někde si hráči řeknou – hrajeme na ho*no, nedaří se nám, rozhodnutí klubu nebo manažera, že nám chce sáhnout na peníze, chápeme. Chtějí si to řešit interně v rámci klubu a nechtějí se o tom bavit ani se mnou, potažmo s hráčskou asociací.

Jinak se ale těchto situací, kdy chce hráčům manažer na peníze sáhnout, řešilo už mraky. Klub pak s námi samozřejmě nechce osobně jednat. Samozřejmě jsou kluby, které problémové situace řeší s klukama v rámci baráku absolutně férově a za to jim díky. Ale bohužel jsou i kluby, kde se chodí přes mrtvoly.

Kde se tedy může v takovém případě hráč obrátit?

V hokeji se nechodí k obecnímu soudu, problém se zpravidla řeší přes smírčí komisi na svazu. Když si promluvím s hráčem a agentem, zjistím současnou situaci, tak jsem schopen se nějak domluvit s hráčem i klubem na nějakém kompromisu.

Až poté, co se hráč s klubem dohodne, musí se obrátit ke smírčí komisi a pak případně se obrátit na obecný soud. To se ale zatím nestalo, protože od roku 2014 jsme všechny spory za kluky u smírčí komise hokejového svazu vyhráli. Za objektivitu a dobrou práci patří smírčí komisi opravdu díky.

Nevyhrotilo celou situaci zejména to, že se pan Hamrla rozhodl celou situaci ventilovat na sociální síti?

Určitě to není dobré řešení. Pak máte agenty, kteří si s hráči vybírají nějaké kluby a budou vědět, že když se chvíli nedaří, tak se situace řeší tím, že manažer sáhne hráčům na peníze, tak to na klub nevrhá dobré světlo.

V prvotní fázi se to mělo určitě řešit uvnitř klubu. Ať si tam kluci vyčistí palice. Sáhnou si do svědomí, jestli ty problémy v současné situaci taky nezapříčili tím, že se jim nedaří vyhrávat. Až poté, když už je situace neúnosná, tak by se mělo vyjít s nějakým prohlášením.

Když se vrátím k těm smlouvám, tak co jsem se snažil zjistit, tak mnoho hráčů údajně ani nechce na zaměstnanecký poměr, protože by přišli o podstatnou část peněz na daních a podobně.

Tohle je samozřejmě argument majitelů klubů. Oni hráčům řeknou, že když budou zaměstnanci, tak přijdou o určité procento svých peněz. Já jsem tři roky objížděl kabiny a tahle témata jsem s hráči řešil. Na začátku byl názor a představa kluků, že by jim to nevyhovovalo, protože by přišli o peníze. Ale teď, když jsem ještě loni za nimi jezdil, tak padají dotazy, jestli by byla možnost se bavit o zaměstnaneckém poměru.

Kluby jim říkají, ať skáčou do střel a dělají maximum pro vítězství. Ale když se zraní, tak se může stát, že je klub může poslat po delší době o soutěž níž a přijdou o 80 procent odměn. A nikdo se s nimi bavit nebude. To znamená, že už mnoho hráčů přistupuje k tomu tak, že by měli raději tu právní jistotu a jsou ochotni ji vyměnit za menší příjem.

Dejme tomu, že by byl zájem a jednotný názor ze strany hráčů. Lze vůbec tyto smlouvy nějak uvést do zaměstnaneckého poměru?

Právní legislativa tady není. Není možné pro kolektivní sportovce v Česku uplatnit zákoník práce. Zákon o sportu tady sice je, ale ten vůbec neřeší tuhle otázku. Vím, že se sice nějaké věci připravují, ale tohle je spíš dotaz někde na ministerstvo. Ale já říkám, že existují další možnosti. Cokoliv jiného, než je OSVČ, je stoprocentně lepší cesta k právní ochraně hráčů.

Zdroj: Ruik