Lukáš Štetina: Nejlepší období ve Spartě bylo pod Kotalem. Není lepší osoba pro funkci sportovního ředitele, než je Rosický

Slovenský obránce Lukáš Štetina se vrátil po dlouhých deseti letech na Slovensko, kde se upsal Trnavě. Ve Fortuna lize oblékal dresy pražských celků Dukly a Sparty. Zkušený obránce zavzpomínal na své působení ve Fortuna lize a prozradil, pod kterými trenéry ve Spartě zažil nejhorší období.

V necelých dvaceti letech jste opustil mateřskou Nitru a vydal se za svým prvním zahraničním angažmá. Přestoupil jste do ukrajinského Metalistu Charkov, kde jste strávil jeden rok. Jak vzpomínáte na Charkov?

Pro mě to byla v devatenácti letech velká výzva. V Nitře jsem se cítil velmi dobře, dařilo se mě i týmu, ale když přišla nabídka k přestupu, tak jsem byl opravdu šťastný. Ukázalo se mi i to, že když na sobě pracujete a děláte všechno pro fotbal, tak se vám to vrátí.

Nicméně musím přiznat, že to bylo v Charkově velmi náročné, jak po psychické, tak i fotbalové stránce. Působilo tam spoustu hráčů z Brazílie nebo Argentiny, kteří dávali soutěži obrovskou úroveň a kvalitu. Samozřejmě k nim se připojili i ukrajinští hráči, kteří byli velmi pracovití a kvalitní.

Po životní stránce jsem tam nebyl spokojený. Město na mě neudělalo dobrý dojem. Byly tam rozbité cesty na silnicích a nebylo tam ani moc obchodů, do kterých byste se mohl podívat. Ale za to zázemí klubu bylo na vysoké úrovni.

Měli jsme tam doktora s vlastní ordinací, dvě veliké sauny a bazén. V porovnání s Nitrou se to nedalo srovnávat. Chodili tam i skvělí fanoušci, kteří fandili od začátku až do konce zápasu. Domácí zápasy byly vyprodané. 

Z Charkova jste nejprve odešel na hostování do slovenského Prešova a potom i do pražské Dukly, kde se hostování proměnilo v trvalý přestup. Bylo pro Vás osvobození, když se Dukla rozhodla k trvalému přestupu?

Zcela upřímně, ano, bylo to vysvobození. Po hostování na Dukle jsem se vrátil na Ukrajinu ještě na dva týdny. Tam to vyvrcholilo tím, že mě klub chtěl poslat na hostování do Oděsy, kam jsem i odletěl.

Byl jsem tak frustrovaný, že jsem tam nechtěl zůstat. Mezi tím se stal v Dukle majoritním vlastníkem pan Paukner, díky kterému jsem se vrátil do Dukly, a to se mi moc ulevilo. Byl jsem i moc rád, že v Dukle působil trenér Kozel, který věděl přesně co chce hrát.

Jako týmu se nám dařilo, ale byla škoda, že na nás nechodilo moc lidí, kteří tam vlastně nechodí dodnes. Každopádně jsem se v Dukle cítil moc dobře a rád na toto období vzpomínám. A i po zkušenosti s Ukrajinou bylo moc příjemné žít v Praze. 

Dukla už čtvrtou sezónu působí ve druhé lize, a ani v letošní sezóně to nevypadá na postup do první ligy, protože se klub nachází ve spodní části tabulky. Co říkáte tomu, že Dukla už je takovou dobu ve druhé lize? A jste s někým v kontaktu z klubu?

To, že je Dukla takhle dlouho ve druhé lize, tak je především tím, že tam je těžké dostat kvalitního trenéra a zároveň i kvalitní hráče, protože se jedná pouze o druhou ligu. V kontaktu jsem, ale pouze s pár lidmi.

A to s kustodem a trávníkářem, kteří tam stále pracují. Jinak asi 99% mých bývalých spoluhráčů už tam nepůsobí. A tyhle dva kluci mi při mém působení velmi sedli po lidské stránce.

S Duklou jste zažil mnohem úspěšnější časy, díky, kterým jste si vysloužil pozornost pražské Sparty, kam jste i přestoupil. Vzpomenete si ještě na to období, kdy se Vám Sparta ozvala poprvé?

Ano, pamatuji si na to. Blížil se konec sezóny a my jsme hráli s Duklou předposlední zápas se Slavií, se kterou jsme remizovali 2:2. A to už jsem věděl o zájmu Sparty. V té době jsem dokončoval i školu, kdy jsem se chystal na maturitu.

Po zápase se Slavií mi bylo strašně zle, až jsem musel jít na operaci se slepým střevem. A až potom jsem podepsal smlouvu se Spartou, takže to bylo pro mě velmi zajímavé období. Každopádně zájem Sparty mě moc potěšil a vážil jsem si toho.

Na Letnou jste přestoupil v létě 2017, jaká to byla pro Vás osobně změna po fotbalové stránce? Přece jenom musí to být rozdíl hrát za Duklu nebo Spartu, kde ty požadavky a tlak jsou obrovské.

Jasně rozdíl to je to bez debat. Jediné co mi ve Spartě chybělo, tak byl stabilní trenér, pod kterým bychom měli viditelný herní styl, nebo aspoň způsob, jakým bychom chtěli hrát.

Samozřejmě je rozdíl trénovat Duklu nebo Spartu, ale za mého působení ve Spartě jsem měl tolik trenérů, a ani u jednoho mi nepřišlo, že by z dlouhodobého hlediska věděl co chce hrát.

Někteří nám říkali, že hrát za Spartu je hlavně o hlavě, ale přitom oni sami tu hlavu na Spartu neměli. Vlastně to vždycky vyústilo v to, že za nějakých sedm nebo osm měsíců se vyměnil trenér.

Ve Spartě jste zažil během působení spoustu trenérů. Jestli se nepletu, tak jste se tam setkal se jmény jako jsou Stramaccioni, Hapal, Ščasný, Horňák, Jílek, Kotal a Vrba. Pod kterým z těchto trenérů jste zažil osobně nejlepší období, a pod kterým to nejhorší?

Ano, máte to spočítané dobře. Nejlepší období jsem zažil asi pod trenérem Kotalem, kdy se nám podařilo získat pohár. Nebyly tam nějaké velké taktické pokyny, ale prostě si to nějak pod ním sedlo.

Velkou úlohu v té době sehrál i Dočky, který ten tým stmelil. Přišlo mi, že jsme v té době táhli za jeden provaz a fotbal mě opravdu bavil. A nejhorší období bych řekl, že bylo pod trenéry Ščasným a Jílkem.

Pan Ščasný mi vůbec nesedl lidsky a myslím si, že jsme ten pocit měli oba. Ze své pozice mi to dával někdy pěkně sežrat. Stalo se mi i to, že o mně mluvil a stál čtyři metry ode mně. Čekal asi na to, jestli vybouchnu, ale tam jsem ukázal, že to umím skousnout a dál makat.

A to mi i sám řekl a za nějaké dva měsíce jsem byl jeho stoper číslo jedna. Dokonce mě tahal i z postele, když jsem měl horečky. Jen se ho jednou chci zeptat na to, kde vzal, že Kanga byl dobrý člověk.

Pokud tedy ten jeho rozhovor v médiích nebyl nějak překroucený. Kanga byl všechno, ale rozhodně nebyl dobrým člověkem. A Jílek mě zklamal v tom, že měl dvojí metr na hráče. Někteří nemohli udělat přešlap a pokud ano, tak dostali pokutu. A jiné hráče třeba kryl, takže asi tak. Těšil jsem se třeba na trenéra Hapala, ale bohužel za tři měsíce toho nemohl moc stihnout.

Nyní je na lavičce Sparty dánský trenér Brian Priske. Máte nějaké informace třeba od bývalých spoluhráčů, jak jsou s novým trenérem spokojeni?

Priske na mě působí jako dobrý a upřímný člověk. Mluvil jsem s pár lidmi z klubu a ty mi řekli, že spolupráce s ním je opravdu dobrá. Takže já budu doufat a věřím tomu, že to bude konečně na dobré cestě. Moc bych to Spartě přál, protože jí mám hluboko v srdci a přeji jí jen to nejlepší.

Sportovním ředitelem Sparty je Tomáš Rosický, na kterého se valí v posledních měsících velká kritika zejména ze strany fanoušků, nebo i klubových legend. Myslíte si, že je kritika na pana Rosického oprávněná? 

Kritika na Tomáše není oprávněná. Neumím si představit momentálně lepšího člověka, než je Tomáš, který by mohl tuto funkci vykonávat. U něj je záruka toho, že se bude vždy snažit udělat maximum pro Spartu.

Samozřejmě stále se učí, protože to není tak dlouho, co ještě běhal po trávníku. Chápu fanoušky, že chtějí okamžitě výsledky, ale věřte mi, že Tomáš by je chtěl ještě rychleji. Potřebuje to všechno čas.

Je inteligentní a sám ví, že to chce čas a to musí pochopit i fanoušci. Sparťanské legendy respektuji a tleskám jim za to, že ze Sparty udělali nejlepší klub v České republice. Ale musím říct, že mi vadí, jak často mluví o tom, jak to bylo za jejich éry.

Neuvědomují si, že fotbal už je na míle vzdálený tomu, jak to bylo před dvaceti nebo třiceti lety. Velmi se mi líbil rozhovor s Pelém, který řekl, že kdyby hrál fotbal v dnešní době, tak si myslí, že by nepřekonal Ronalda s Messim. V tomto případě je vidět, jak byl nad věcí. Bohužel už není mezi námi.

Během působení na Letné jste se velmi spřátelil s Adamem Hložkem, se kterým jste byl třeba i na soustředění na pokoji. Jedná se asi o jeden z největších fotbalových talentů, který Česká republika měla, takže se Vás na něj musím zeptat. Nejprve, jestli sledujete jeho výkony v Leverkusenu a jste s ním v kontaktu? A jak se změnil od té doby, co jste ho poprvé uviděl a myslíte si, že uspěje v zahraničí?

Adama samozřejmě sleduju. Většinou se koukám, když hraje v základní sestavě, nebo se podívám ze sestřihu na jeho branku nebo akci. Občas si i napíšeme, ale já osobně toho času mám málo a Adam taky.

Pamatuju si, když Adam přišel poprvé do áčka, tak naše první konverzace byla, když mi pochválil auto. A tak se to nějak mezi námi rozběhlo. Navzájem jsme si i sedli a hlavně jsme si rozuměli ohledně aut.

Hodně toužil se něco dozvědět a naučit, ale za jeden večer to nejde pochopit. A co se týkalo fotbalu, tak asi jako u 99 % mladých hráčů, kteří přijdou do áčka, tak to hned nešlo. Potřeboval čas na adaptaci a postupně z malých kroků dělal mílové.

Řešení některých situací byly od něj řešené jako od zkušeného hráče a dělal je geniálně. Postupem času začal ukazovat svůj talent, který i nadále potvrzoval. A jestli uspěje v zahraničí, tak to je jenom na Adamovi.

Trochu mi u něj chybělo udělat něco navíc před nebo po tréninku. Ale zase na druhou stranu to chápu, protože, když máte devatenáct let a všechny převyšujete v lize, tak nemáte moc motivaci se zlepšovat, protože se nemáte kam posunout.

Ale já věřím, že ho to teď donutí, když bude vidět, že musí víc zabrat. Protože věřím tomu, že se chce prosadit v těch nejlepších klubech v Evropě. Ale zase mu nechci křivdit, protože jsem s ním doma nebyl. Možná si doma po večerech přidával, ale tohle musí vědět on sám. Každopádně mu moc fandím a držím palce.

V létě jste se stal volným hráčem a domluvil se na angažmá ve slovenské Trnavě. Jak jste zatím spokojený v Trnavě a měl jste i jiné nabídky? A jak se změnila slovenská liga za těch deset let, co jste tam nepůsobil?

V Trnavě jsem spokojený po více stránkách. Neříkám, že by některé věci nemohly být jinak, ale celkově jsem zatím spokojený. Hlavně se soustředím na to, abych hrál dobře a pomohl týmu.

Liga se samozřejmě změnila. Nejvíc asi v tom, že je tu více pěkných stadionů. A ten v Trnavě patří rozhodně mezi ně. Vidím tady i více šikovných a mladých trenérů, kteří mě překvapují svou prací a vyjadřováním se do médií. Protože tomu, tak dříve nebylo, takže i v tomto směru tady došlo k posunu.

A co se týká nabídek, tak jsem jich měl víc zejména z České republiky, ale já už jsem se chtěl vrátit na Slovensko. Řešil jsem kluby hlavně ze Slovenska a dopadlo to, tak jak jsem si myslel, že to dopadne. Já jsem moc za to rád a hlavně mi drží zdraví, což je nejdůležitější. A to potvrzuje i to, že jsem odehrál skoro všechny zápasy.

Zdroj: Ruik.cz