MS 1990 v Itálii: Úspěch Československa, zlato pro Němce, Beckenbauer přepsal historii MS

Mistrovství světa v roce 1990 nabídlo všem svým fanouškům skvělou fotbalovou show. A zejména také pro příznivce Československa se tento světový šampionát stal jedním z nejkrásnějších celé fotbalové historie, byť s předčasným koncem ve čtvrtfinále. Pro zlato si tenkrát došli Němci, stříbrná skončila Argentina, bronz vybojovali domácí Italové.

Itálie hostila tehdejší mistrovství světa ve fotbale ve 12 městech – v Římě, Florencii, Milánu, Neapoli, Bari, Turíně, Janově, Boloni, Veroně, Udine, Cagliari a Palermu. Do kvalifikace na MS 1990 zasáhlo 114 zemí, přičemž závěrečného turnaje se zúčastnilo 24 celků.

Co se tedy samotných účastníků týče, mělo MS 1990 v Itálii dva zástupce z Asie a Afriky, šest zástupců z amerického kontinentu a čtrnáct týmů z Evropy.

Jižní Korea a Spojené arabské emiráty – to byly dvě země, které se na turnaj v roce 1990 kvalifikovaly jako členové Asie, za Afriku to byl Egypt s Kamerunem. Za Ameriku se na tento šampionát probojovaly tyto země – USA, Kostarika, Uruguay, Kolumbie, Brazílie a Argentina.

Co se pak zemí z evropského kontinentu týče, MS 1990 v Itálii se zúčastnilo Švédsko, Německo, Rumunsko, Jugoslávie, Itálie, Belgie, Rakousko, Anglie, Československo, Irsko, Skotsko, SSSR, Španělsko a Nizozemsko.

Úspěšný turnaj pro Československo

Čechoslováci si budou na MS 1990 v Itálii pamatovat jako na krásný turnaj, byť s koncem ještě před branami semifinále. Základní skupinou ale tehdejší národní výběr prošel vcelku přesvědčivě.

Československo už na úvod porazilo USA vysoko 5:1, když dva góly zaznamenal Tomáš Skuhravý a po jedné brance zapsali Michal Bílek, Ivan Hašek a Milan Luhový. Poté fotbalisté Československa zdolali i Rakousko, v tomto klání jediným gólem rozhodl Bílek z penalty.

Až v posledním utkání v základní skupině Čechoslováci padli 0:2 s Itálií po gólech Salvatora Schillaciho a Roberta Baggia. Z druhého místa ale každopádně postoupili do osmifinále, kde narazili na národní tým Kostariky. Navzdory výsledku utkání (4:1) se ale jednalo o vyrovnaný duel.

Hattrick zaznamenal Skuhravý, jeden gól měl na svědomí také Luboš Kubík. Ve čtvrtfinále však Československu vystavili stopku Němci, kteří porazili Skuhravého a spol. těsně 1:0. O postupu tehdy ve 25. minutě rozhodl Lothar Matthäus gólem z pokutového kopu.

Více o působení Československa na MS 1990 v Itálii se nicméně dozvíte v našem výše přiloženém speciálu, který natáčíme se známým a zkušeným novinářem Stanislavem Hrabětem. Ten, jakožto novinář, navštívil turnaj v Itálii osobně a nabízí tak pohled ze samotného středu dění nebo pohled československých fanoušků.

Němci si dokráčeli pro zlato

Národní výběr Německa přesvědčil o svých kvalitách už v základní skupině, kterou s pěti body vyhrál a do osmifinále postoupil z první příčky. Právě tam Německo vyřadilo Nizozemsko 2:1, o čtvrtfinálovém duelu s Československem už jsme psali výše.

V semifinále se německý národní tým utkal s Anglií, přičemž je zapotřebí poznamenat, že šlo o vskutku napínavý zápas. Po normální hrací době byl výsledek 1:1, když za SRN skóroval Andreas Brehme a za Angličany hvězdný Gary Lineker.

Prodloužení poté rozhodnutí nepřineslo, a tak se šlo do penaltového rozstřelu, ve kterém bylo úspěšnější právě Německo. To tedy postoupilo do finále, ve kterém Němce čekal opravdu těžký soupeř, a tedy obhájce titulu z roku 1986 – Argentina.

Na MS 1990 v Itálii už ale Diego Maradona svou zemi ke zlatým medailím dovést nedokázal. Německo zvládlo finálové klání lépe a byl to právě Brehme, jenž vsítil onen nejdůležitější gól Němců na turnaji. Dlužno dodat, že až v 85. minutě a ještě k tomu z penalty.

Nicméně finále na tomto turnaji bylo jedním z nejkontroverznějších v celé historii MS, v neposlední řadě kvůli hrozivému výkonu sudího Edgara Codesala.

Argentina stříbrná, Italové alespoň s bronzem

Argentina už ze základní skupiny postoupila až ze třetí pozice, a to díky žebříčku týmů na třetích místech. Tři body, jedna výhra, jedna remíza a jedna prohra, skóre 3:2 – taková byla bilance Argentinců právě po základní skupině.

V osmifinále však tato reprezentace dokázala poslat domů Brazilce, kteří naopak svou skupinu jasně vyhráli. Dá se tedy hovořit o překvapení turnaje, byť i tomhle fotbal je. Ani ve čtvrtfinále si navíc Argentina nepočínala příliš přesvědčivě. S Jugoslávií to bylo po 120 minutách 0:0, Maradona v následném penaltovém rozstřelu dokonce svůj pokus neproměnil.

Národní výběr Argentiny tak poslal dál Gustavo Dezotti. V semifinále Argentinci také nezvítězili v základní hrací době, proti Italům vyhráli až na penalty. Vzhledem k průběhu turnaje se tedy dá říct, že ve finále proti Německu zaslouženě prohráli a zlato neobhájili.

Domácí reprezentace se utkala ve skupině A s Československem a zvítězila ve všech zápasech. Do osmifinále, kde porazila 2:0 Uruguay, postoupila z první příčky. Ve čtvrtfinále proti Irsku rozhodl jedním gólem Schillaci. Ten skóroval i v utkání s Argentinou, které nakonec Italové v rozstřelu nezvládli.

Bitvu o bronz nicméně Itálie zvládla a z domácího šampionátu získala přece jen medaili. Na 1:0 proti Anglii se trefil hvězdný Baggio, ovšem v 81. srovnával David Platt. Nakonec však o zisku bronzových medailí rozhodl brankou v 86. minutě (z penalty) pozdější král střelců Schillaci.

MS 1990 v Itálii bylo po fanouškovské a sportovní stránce opravdu krásným turnajem. A jak už výše píšeme, více se o celém šampionátu dozvíte právě v našem speciálu, ve kterém se tomuto turnaji podrobně věnujeme. Dlužno dodat, byl to opět turnaj, který nabídl mnohé, takže si náš speciál určitě neváhejte pustit.

Řečí čísel…

Se šesti góly se tedy nejlepším střelcem turnaje stal Ital Schillaci, o pouhou jednou branku za ním však byl Čech Skuhravý. Kromě těchto střelců můžeme mezi největší hvězdy turnaje zařadit také legendárního Maradonu či Němce Matthäuse.

MS 1990 v Itálii celkově navštívilo dva a půl milionů diváků, konkrétně 2 516 348. To je v průměru na jeden zápas 48 391 fanoušků. 115 gólů v 52 zápasech pak znamená 2,21 branky na jeden zápas.

V pořadí čtrnácté mistrovství světa ve fotbale každopádně přineslo také několik dalších rekordů a historických zápisů. A o jeden významný se postaral Franz Beckenbauer, který vyhrál světový šampionát jako kapitán (1974) a i jako trenér.

Zdroje: FIFA, ESPN