Dvacet kroků, dvacet nádechů a výdechů. Tak vypadal výstup Radka Jaroše na K2. Od dalších výstupů ho odrazuje současná situace ve světě

Horolezec Radek Jaroš zdolal během své kariéry všech čtrnáct osmitisícových vrcholů bez použití kyslíku. Osmapadesátiletý rodák z Nového Města na Moravě by rád vylezl ještě na zbylých šest nejizolovanějších hor světa, od toho jej však zrazuje současná nejistá situace ve světě.

Radek Jaroš v rozsáhlém rozhovoru pro Deník vzpomíná na své začátky, kdy jako kluk lezl na starý lom nedaleko Nového Města na Moravě, odkud pochází. Než začal lézt na osmitisícovky, zdolával vrcholy u sousedů na Slovensku: Malá a Velká Fatra, Roháče, Tatry…

„Řekli jsme si třeba, že pojedeme do Tater. V šest večer jsme sedli do vlaku ve Žďáře a v sedm ráno vystupovali v Popradě. Tou jejich železničkou jsme se nechali vyvézt nahoru a doběhli jsme pod nějakou stěnu. Tu jsme s nočním bivakem slezli a v neděli večer jsme se vraceli autobusem domů,“ popisuje Jaroš jak vypadal takový běžný víkendový výlet.

Domů přijel v pondělí ráno a šel rovnou do práce. Jaroš byl skutečný nadšenec, tehdy ho ale ještě nenapadlo, že se jednou bude prát s těmi nejvyššími světovými horami. O tom začal uvažovat až po přečtení knihy Himalájský tygr.

Když později na staré videokazetě sledoval výstup Petera Habelera a Reinholda Messnera na Everest bez kyslíku, byl z toho u vytržení. „Tenkrát jsem na to čuměl jak puk,“ vypráví.

Poprvé na Everestu

Na nejvyšší horu světa, jejíž vrchol se nachází v nadmořské výšce 8 848 metrů, se Jaroš vypravil poprvé v roce 1994, to se mu ji ale zdolat nepodařilo. Jaroš však kouzlu Mount Everestu podlehl a o čtyři roky později už byl společně s Vladimírem Noskem úspěšný.

V roce 2006 už měl za sebou šest osmitisícovek. S odstupem času popisuje, jak takový výstup vypadal. Z tábora na známý vrchol K2 to bylo nějakých šest set metrů. Do tábora se vrátil po zhruba čtyřiadvaceti hodinách.

„Když jsem byl sám na Manaslu, což je 8163 metrů, pohyboval jsem se rychlostí dvacet kroků, pak jsem se zastavil a dvacetkrát jsem se musel nadechnout, abych udělal dalších dvacet kroků,“ přibližuje Jaroš.

Dnes se věnuje především publikační a vydavatelské činnosti. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Hory shora 2 a Hory má panenko, které vydal ve spolupráci se svoji dcerou Andreou. S Arnoštem Tabáčkem napsal knihu Dobývání nebe a dále je Jaroš autorem titulu „K2, poslední klenot mé Koruny Himálaje”.

Další výstupy jsou uloženy v chladu

Bez pohybu ale nemůže být. Je všestranným sportovcem a málokdo ví, že za Havlíčkův Brod hrál dorosteneckou ligu ve volejbale. Nyní jezdí také na kole, na běžkách a věnuje se rovněž golfu.

Lákaly by ho však i hory. Rád by zdolal patnáct nejizolovanějších hor světa. Na osm z nich již vystoupil, zbývá mu tedy sedm vrcholů. Současná situace ve světě však podle Jaroše realizaci jeho plánů příliš nenahrává.

„Jedna z těch hor je na Kamčatce v Rusku, ta pro mě zůstane navždy zavřená. Ale i ty ostatní jsou v takových pakárnách, že řešením je pro mě golf,“ řekl horolezec.

Jaroše však odrazují i další věci. „Všichni víme, že oblast Austrálie byla dva roky totálně uzavřená. Když Australan uvízl v Evropě, nebyl schopen se dva roky dostat domů. Tuhle hru, kdy zaplatím za letenku mnohonásobně víc než v minulosti, přijedu tam, oni mě zavřou na hotel a šikanujou s respirátorama, odmítám hrát. Z tohoto důvodu je to zatím uloženo,“ vysvětluje.

Zdroj: Deník