Příběhy věrných: Paolo Maldini nikdy neoblékl jiný než červenočerný dres. S AC Milán dobyl fotbalovou Evropu

Paolo Maldini je bezesporu jednou z největších legend AC Milán. Bývalý italský levý obránce přitom za celou svou profesionální kariéru neoblékl jiný, než červenočerný dres. Ta trvala úctyhodných 25 let, během které Maldini získal celkem 26 trofejí! Zkrátka a dobře – s AC Milán zažil vskutku zlaté časy.

V dresu A-týmu se Maldini poprvé představil v roce 1985, kdy debutoval pod taktovkou trenéra Nilse Liedholma. Tehdy teprve jako šestnáctiletý nahradil zraněného Sergia Battistiniho, a to v zápase proti Udinese.

Dlužno dodat, v té sezóně zapsal v milánském dresu pouze jeden start. Od ročníku následujícího, a tedy v jeho 17 letech, se však stal členem základní jedenáctky. A už od té doby nosil dres s číslem 3, který nosil také jeho otec Cesare. To ještě nastupoval na pravé straně obrany, až později byl díky jeho schopnostem přeřazen na levou stranu.

Jeho kariéra však nabrala na obrátkách od sezóny 1987/88, když s AC Milán získal své první Scudetto. To AC Milán trénoval Arrigo Sacchi, jehož kádru se tehdy přezdívalo „The Immortals“, neboli nesmrtelní. Nizozemské útočné trio v podobě Frank Rijkaard, Ruud Gullit a Marco van Basten zkrátka nejde zapomenout.

Rovněž se záložníky typu Carlo Ancelotti nebo Roberto Donadoni. Maldini spolu s Francem Baresim, Alessandrem Costacurtou a Maurem Tassottim vytvořili jednu z nejsilnějších obran všech dob. Kromě samotného titulu inkasovalo AC v sezóně 1987/88 pouze 14 gólů, Maldini se stal nejlepším obráncem v Itálii.

V následující sezóně Maldini s Milánem vyhrál Supercoppa Italiana 1988 a na tuto trofej navázal v letech 1988-89 a 1989-90 tituly v evropských pohárech. Zkrátka a dobře – v těchto dobách byli Rossoneri na vrcholu a dobývali takřka jednu evropskou trofej za druhou.

Italský Superpohár, evropský, domácí tituly, prvenství v Interkontinentálním poháru – AC Milán byl za Sacchiho éry jedním z velice těžce přemožitelných týmů. I přes veškeré úspěchy však byla sezóna 1990/91 jeho poslední, než jej v dalších letech nahradil Fabio Capello.

Neporazitelní

I pod vedením anglického trenéra bylo AC stále dominantním celkem nejen v Itálii, ba také v celé Evropě. Maldini během éry „The invincibles“ pomohl svému týmu k dalším čtyřem titulům, ke třem finálovým účastím v Lize mistrů, z čehož se AC podařilo zvítězit pouze v jednom případě. Ve finále Rossoneri porazili Barcelonu 4:0.

Dlužno dodat, Maldini vstřelil svůj první gól v rámci evropských soutěží 21. října 1992 proti Slovanu Bratislava. 4. října téhož roku si přitom připsal už dvoustý start v italské nejvyšší soutěži.

V následující sezóně získal Milán potřetí za sebou titul v Serii A, přičemž Maldini a spol. inkasovali za celý ročník pouhých 15 gólů a disponovali tak jednoznačně nejlepší obranou v lize. Po zisku třetího titulu v Lize mistrů a postupu do finále MS 1994 v USA se stal Maldini prvním obráncem v historii, který obdržel cenu od World Soccer Magazine pro nejlepšího hráče světa.

Kapitán AC Milán

Do konce tisíciletí zažil milánský velkoklub co do výkonnosti ústup ze slávy. Po odchodu trenéra Capella a několika klíčových hráčů. V roce 1996 Milán prohrál Supercoppa Italiana, v letech 1996 až 1997 také skončil už v základní skupině Ligy mistrů. Po odchodu Franca Baresiho a Maura Tassottiho do fotbalového důchodu po sezóně 1996-97 byl Maldini jmenován milánským kapitánem.

Ten se se svými kolegy dostal v roce 1998 do finále Coppa Italia, kde ovšem podlehli Laziu Řím. Mrzet je to ovšem tolik nemuselo, jelikož v ročníku 1998/99 získali Rossoneri další titul v Serii A. A to konkrétně pod vedením Alberta Zaccheroniho. Jenže v dalších letech přišel zmar a ještě větší výkonnostní pokles.

V sezóně 1999-2000 AC prohrálo Supercoppa Italiana s Parmou, skončilo třetí v Serii A a umístilo se na posledním místě skupiny Ligy mistrů. V následujícím ročníku Milán vypadl ve druhém kole Ligy mistrů a skončil na šestém místě v Serii A, čímž se nekvalifikoval do Ligy mistrů, a v následující sezóně se zúčastnil Poháru UEFA.

Maldini tak s Rossoneri nezažíval zrovna oslnivé časy, úspěch legendárnímu obránci nepřinesla ani italská reprezentace. Na mistrovství Evropy v roce 1996 Itálie skončila už ve skupinové fázi, MS 1998 ve Francii Italové ukončili ve čtvrtfinále.

Éra Carla Ancelottiho

V roce 2001 však byl jako nový kouč AC Milán potvrzen Carlo Ancelotti, jenž plnil roli hlavního kouče italského velkoklubu až do roku 2009. A během té doby se do Milána z části vrátila zlatá vítězná éra. Titul v Serii A sice Rossoneri získali jen jeden, ovšem k němu přidali dvě prvenství v Lize mistrů, plus finálovou účast.

AC také zapsalo po jednom vítězství v Coppa Italia a Supercoppa Italiana, v letech 2003 a 2007 ovládli Superpohár UEFA. Zisk Interkontinentálního poháru sice mužům v červenočerném dresu unikl, titul na MS klubů v roce 2007 se ale taktéž počítá.

Za těmito úspěchy stál samozřejmě celý tým, který ovšem skvěle na hřišti vedl kapitán Maldini. Důkazem toho jsou individuální ocenění. V roce 2002 získal Maldini za své kariérní úspěchy ocenění Premio Nazionale Carriera Esemplare „Gaetano Scirea.“ V roce 2003 se Maldini podruhé v kariéře umístil na třetím místě v anketě o Zlatý míč.

Maldini byl v roce 2004 také zařazen na seznam FIFA 100, což byl výběr 125 nejlepších žijících fotbalistů, které vybrala brazilská legenda Pelé. Dnes již čtyřiapadesátiletý bývalý bek byl také téhož roku zvolen obráncem roku Serie A.

16. února 2008 si milánský rodák v zápase proti Parmě připsal 1000. profesionální start v kariéře. Z toho 861 bylo v milánském dresu, 12 v italské reprezentaci do 21 let, 1 v italském olympijském týmu a 126 v seniorské reprezentaci Itálie.

Konec kariéry

Svůj poslední zápas v Lize mistrů odehrál Maldini 4. března 2008, kdy na San Siru Milán prohrál v osmifinále s Arsenalem 0:2, čímž AC vypadlo z Ligy mistrů 2007-08. V roce 2008 byl Maldinimu udělen Řád FIFA za zásluhy a také ocenění Premio Internazionale Giacinto Facchetti, který se uděluje hráči, jenž během své kariéry prokázal schopnosti a ducha fair play.

Dne 18. dubna 2009 Maldini oznámil, že na konci sezóny 2008-09 ukončí kariéru. A právě s jeho koncem lze spojovat i konec Ancelottiho éry. 17. května 2009 odehrál Maldini svůj 900. zápas v dresu AC, konkrétně proti Udinese. Poslední zápas na San Siru coby aktivní hráč absolvoval 24. května.

Ke svému finálnímu utkání, které uzavřelo Maldiniho kariéru, nastoupil 31. května 2009 a naposledy se ještě radoval z výhry 2:0 proti Fiorentině.

Řečí čísel a úspěchů…

Maldini se bezpochyby řadí mezi nejen nejlepší obránce AC Milán, ale také samotného italského fotbalu. Tudíž sečteno a podtrženo – dnes již bývalý levý bek Rossoneri odehrál v červenočerném dresu 901 zápasů a kromě výborné defenzivní činnosti zaznamenal také 33 gólů a 44 asistencí.

S AC vybojoval sedm mistrovských titulů a pět prvenství v Lize mistrů (plus PMEZ – pozn. red.). Kromě toho ale s Milánem jednou vyhrál také MS klubů, jednou Coppa Italia, čtyřikrát Superpohár UEFA, pětkrát italský superpohár a dvakrát Interkontinentální pohár.

Byl kapitánem AC Milán, osm let ale plnil tuto roli v italské reprezentaci. S Itálií se zúčastnil čtyř světových šampionátů a třech evropských, přičemž mezi jeho největší mezinárodní úspěchy patří finále MS 1994 v USA a další finálová účast na Euru 2000. Maldini se výrazným písmem zapsal do dějin milánského velkoklubu, spolu s Baresim, Costacurtou a Baresim vytvořili jednu z nejsilnějších obran ve fotbalové historii.

Zdroje: Serie A, AC Milan, Transfermarkt