Historická jedenáctka Baníku Ostrava: Kdo stál v čele neprostupné obrany a jak by vypadal smrtící útok Baníku?

Baník Ostrava ve čtvrtek 8. září oslavil stoleté výročí od založení klubu, přičemž právě slezským celkem se napříč jeho historií prohnala opravdu velká spousta hvězd. Jak by tedy vypadala historická jedenáctka Baníku Ostrava?

8. září roku 1922 – přesně tehdy v Ostravě založili klub, který o několik desetiletí později pravidelně bojoval o poháry nejen v tuzemsku, ale připsal si nespočet účastí také v evropských pohárech.

A to ať už se jedná o Pohár mistrů evropských zemí (obdoba dnešní Ligy mistrů – pozn. red.), Pohár UEFA, či Pohár vítězů pohárů (obdoba dnešní Evropské ligy).

Za týmovými úspěchy se ale ve fotbalovém prostředí téměř vždy skrývá řada hvězdných jmen, bez kterých by klub na kýžené úspěch leckdy ani nemohl dosáhnout. Baník v tuzemské nejvyšší soutěži dosáhl na 4 mistrovské tituly, třikrát ovládl Československý pohár, je také čtyřnásobným vítězem Českého poháru a vítězem Poháru ČMFS.

Na poli evropském zase v sezóně 1980/81 dokráčel do čtvrtfinále PMEZ a o šest let dříve došel do čtvrtfinále Poháru UEFA. Psal se ročník 1978/79 a slezský celek zapsal další solidní úspěch, když se probojoval až do semifinále Poháru vítězů pohárů. Jak by tedy vypadala historická jedenáctka Baníku Ostrava?

Brankář – Pavol Michálik

Reprezentační gólman, který neodmyslitelně patří k největším legendám Baníku. Michálik ostravskému klubu vychytal tři mistrovské tituly, a to v letech 1976, 1980 a 1981. V nejvyšší soutěži pak za Baník naskočil do 194 zápasů, přičemž si v jeho dresu připsal 80 čistých kont.

Celkově má však na svém kontě 101 nul, ty další (4) totiž přidal ve Slovanu Bratislava, 17 zapsal v řeckém klubu Panserraikos Serres. Po konci kariéry se uplatnil jako trenér brankářů nebo také jako jako asistent ligového trenéra.

Levý obránce – Marek Jankulovski

Vítěz Ligy mistrů, opora české reprezentace. Jankulovski je bezpochyby jedním z nejlepších hráčů, které Baník ve své akademii vychoval. V Itálii jeho jméno dosud vyslovují s velkou úctou, jelikož byl nedílnou součástí sestavy AC Milán v honbě za ziskem trofeje pro vítěze Ligy mistrů. Za italský celek odehrál napříč všemi soutěžemi 158 zápasů, přičemž s Rossoneri také vybojoval mistrovský titul.

V roce 2007 vyhrál anketu Fotbalista roku. Velkou oporou byl Jankulovski také v národním týmu, když výběr Karla Brücknera získal na Euru 2004 bronzové medaile.

Nutno podotknout, dnes již velmi netradičním způsobem. Tehdejší trenéři Slezského celku, Lička a Jánoš, jej poslali na základní vojenskou službu do Znojma. Samotný Jankulovski později uznal, že přesně tohle potřeboval pro další postup v jeho fotbalové kariéře. V modrobílém dresu celkově odehrál 110 utkání, ve kterých vsítil 15 gólů a navrch přidal 11 asistencí.

Stoper – Rostislav Vojáček

Podle mnohých fanoušků je právě Vojáček snad největší personou ostravského fotbalu. Rovněž je označován za nejlepšího stopera Baníku všech dob. Na středního obránce byl velmi rychlý, tým také mohl těžit z jeho tvrdé hry, precizní rozehrávky a měl také neskutečný přehled o hře.

Obrana Baníku v čele s Vojáčkem udělala z Bazalů skutečnou nedobytnou tvrz. Slezský celek se v tehdejší době mohl těšit ze série, která ve fanoušcích Baníku vyvolává skutečný pocit hrdosti – Ostravané na Bazalech neprohráli 74 zápasů v řadě!

S klubem svého srdce získal celkem tři tituly mistra ligy, a to v letech 1975/76, 1979/80 a 1980/81. Dvakrát také s Baníkem oslavil prvenství v československém poháru. V Baníku zapsal nejvíce ligových startů ze všech hráčů, konkrétně tedy 381.

Stoper – René Bolf

Po Vojáčkovi asi nejlepší stoper, který kdy v modrobílém dresu působil. Stejně jako Baroš se Bolf narodil ve Viganticích a byl typický pro svůj důraz, neuvěřitelný přehled a byl velice obávaným hlavičkářem. Byl základním stavebním kamenem při zisku titulu mistra ligy v sezóně 2003/04 a byl to právě Bolf, který v Olomouci nechytatelnou hlavičkou rozhodl boj o titul.

Díky tomu tak fotbalisté Baníku Ostrava spolu se svými fanoušky mohli slavit už po 28. kole. 34krát oblékl reprezentační dres a byl nedílnou součástí Brücknerova výběru na Euru 2004. V naší nejvyšší lize celkově odehrál 260 utkání. Za Baník si přitom připsal většinu z nich, a tedy 235.

Pravý obránce – Zdeněk Pospěch

Jeden z nejdůležitějších článků sestavy Baníku v tažení za mistrovským titulem. Pospěch byl znám především díky jeho ofenzivním schopnostem. Fotbalově však vyrostl především v Opavě, kde působil v letech 1998 – 2000. Do Baníku přišel v roce 2001 za éry trenéra Jarabinského.

Celkově v modrobílém dresu odehrál 114 ligových utkání a vsítil 20 gólů. Kromě titulu však s Baníkem v roce 2005 získal také Pohár ČMFS. Poté přestoupil do Sparty, kde hrál do roku 2007 a právě v rudém dresu vybojoval další mistrovský titul. Za národní tým naskočil do 31 utkání, ve kterých vsítil 2 góly.

Levý záložník – Martin Lukeš

O Lukeše stál v jeho dorosteneckém věku samotný Bayern Mnichov a byl velkou nadějí a talentem ostravského fotbalu. V bavorské akademii strávil jeden rok, poté se ale vrátil do Baníku. Lukeš také prošel všemi reprezentačními výběry a byť jej v pozdějším věku doprovázela různá zranění, jeho kariéra byla skutečně dlouhá.

Nutno podotknout, v lize působil od svých 18 do 35 let a zaznamenal 336 startů. Z toho 316 v modrobílém dresu. Po Vojáčkovi a Wiecekovi je tak historicky třetím hráčem co do počtu startů v ostravském klubu. V roce 1997 získal cenu Talent roku a stal se neodmyslitelnou součástí sestavy Baníku.

Střední záložník – Tomáš Galásek

Defenzivní záložník jak se patří. Galásek byl v letech 1991 až 1996 neodmyslitelnou součástí Baníku Ostrava a byť nebyl vyloženě hvězdou, dodnes je ústřední postavou slezského celku. V pohárech i v lize nastupoval už ve svých osmnácti letech, přičemž celkově za Baník odehrál 135 zápasů.

Ty největší úspěchy ovšem posbíral v zahraničí. Na začátku nového tisíciletí přestoupil do Ajaxu, v jejichž dresu strávil dalších šest sezón. V nizozemském klubu zasáhl do 202 utkání a byl rovněž nedílnou součástí základní sestavy.

S Ajaxem slavil dvakrát prvenství v národním poháru, dvakrát získal titul mistra ligy a taktéž dvakrát zvedal nad hlavu trofej pro vítěze nizozemského Superpoháru. Další úspěch přidal ještě v německém Norimberku, se kterým v sezóně 2006/07 vyhrál DFB Pokal.

V reprezentaci debutoval v roce 1995, ovšem největší úspěch oslavil pod Karlem Brücknerem – bronz na ME 2004 v Portugalsku. Zahrál si také na mistrovství světa v roce 2006, po Euru 2008 opustil národní tým s bilancí 69 zápasů a jedné vstřelené branky.

Pravý záložník – Zdeněk Šreiner

Do Baníku přišel z vítkovické akademie, který byl znám pro svou neuvěřitelnou kondici. V posledních letech své kariéry se sice z pozice záložníka přesunul do obrany a i tam odváděl skvělou práci. V evropských pohárech nasbíral přes tři desítky startů. Za Baník nastoupil do 291 zápasů, což jej řadí na čtvrté místo historie ostravského celku.

Více utkání odehráli pouze Vojáček, Wiecek a Lukeš. S Baníkem získal dva mistrovské tituly a na svém kontě má také zlatou medaili z olympijských her v Moskvě v roce 1980. Tam společně s Vernerem Ličkou skóroval v semifinále. Tehdejší československý výběr porazil Jugoslávii 2:0, poté si ve finále poradil také s NDR (1:0).

Útočník – Milan Baroš

Rodáka z Vigantic asi netřeba příliš představovat. Odchovanec Baníku se stal jedním z nejlepších hráčů české reprezentace, když je historicky jejím druhým nejlepším střelcem. S Liverpoolem získal v roce 2005 trofej pro vítěze Ligy mistrů. Před odchodem do Anglie však v modrobílém dresu stihl v 66 utkáních nastřílet 22 gólů.

V celkovém součtu pak za Baník nastoupil do 163 utkání a vsítil 49 branek, plus na dalších 20 přihrál. Co se týče angažmá v zahraničních klubech, Baroš jich vystřídal šest – Liverpool, Aston Villu, Olympique Lyon, Portsmouth, Galatasaray a Antalyaspor.

Kromě sportovních úspěchů se však Baroš do srdcí fanoušků Baníku zaryl také díky jeho přístupu a lásce ke klubu. Ještě jako hráč Galatasaraye se zúčastnil oslav 90. let klubu, jejíž součástí byla dražba dresů. Při té příležitosti Baroš prakticky daroval Baníku milion korun, jelikož tehdejší vedení v čele s Petrem Šafarčíkem nemělo ani na výplaty hráčům.

V únoru 2013 se poprvé vrátil do Baníku a pomohl jej udržet v nejvyšší soutěži. Není také žádným tajemstvím, že Baroš v ostravském celku také jednu dobu nepobíral žádný plat. Poté se vydal ještě na jednu zahraniční pouť – do tureckého Antalyasporu. Odtud následoval druhý návrat. Ani ten ale nebyl tím posledním.

V roce 2015 tehdejší vedení klubu Baroše pustilo do Mladé Boleslavi, o rok později přestoupil do Slovanu Liberec, kam si jej vytáhl trenér Jindřich Trpišovský. Poslední návrat do Baníku „Bary“ uskutečnil na začátku července 2017 a z původně jedné sezóny se staly další tři.

Útočník – Miroslav Wiecek

Velmi obávaný útočník své doby. Wiecek v nejvyšší soutěži nastřílel 174 branek, přičemž všechny jeho zásahy zaznamenal v Baníku Ostrava. V letech 1952, 1956, 1958 a 1959 se stal nejlepším střelcem soutěže, když postupně vsítil 20, 15, 25 a 20 branek. Po Vojáčkovi je také druhý v pořadí co do počtu odehraných utkání v první lize (325). Samozřejmě v dresu Baníku.

Je také na vrcholu krále střelců slezského celku. Wiecek se každopádně po Josefu Bicanovi stal druhým nejlepším střelcem českého fotbalu, a to v celé jeho historii. O to větším paradoxem je, že téměř nedostal šanci v národním týmu.

Reprezentační dres totiž oblékl pouze jednou, a to v roce 1953 v utkání proti Maďarsku. Byť pouze jako střídající hráč. Nikdy poté už do národního týmu pozvánku nedostal.

Útočník – Verner Lička

Velmi výrazná osoba kabiny Baníku Ostrava. V modrobílém dresu naskočil Lička celkem do 254 zápasů, ve kterých vsítil 103 gólů. Působil však také v cizině, přičemž po konci aktivní kariéry v Baníku opakovaně působil také jako kouč. Aktuálně se dokonce věnuje výchově trenérů, trenérské základy přitom získal ve Francii.

Jako hráč s Baníkem získal hned tři mistrovské tituly a dvakrát se jako stal také nejlepším střelcem první ligy. V sezóně 1979/80 nastřílel 18 branek, v ročníku 1983/84 zapsal 20 úspěšných tref. Lička patří pouze k několika šťastlivcům, kteří se v osmdesátém roce zúčastnili evropského šampionátu a olympiády v Moskvě.

A právě z mistrovství Evropy má Lička bronzovou medaili, z olympijských her přivezlo tehdejší Československo zlato. Nutno podotknout, Lička skóroval v semifinále proti Jugoslávii spolu s dalším hráčem Baníku Zdeňkem Šreinerem.

Zdroj: FC Baník Ostrava