Letní ohlédnutí za sezónou F1 aneb Jak Red Bull zatím využívá nezdarů svých soupeřů

Třináct závodů za námi, devět zbývá. Letošní sezona Formule 1 se vydala na zaslouženou dovolenou, a je tedy na místě se poohlédnout za událostmi uplynulé první části sezóny. Sezóny, která nejen byla svědkem radikální změny technických regulí v hlavní roli s návratem „ground effectu“, ale také i až nečekaně strmým nárůstem soubojů na trati. Tyto změny plus mnoho dalších zatím přinesly jednu úchvatnou sezónu, která je však pro mnohé již u konce.

Max Verstappen z Red Bullu vede pohodlně průběžné pořadí s osmdesátibodovým náskokem před Charlesem Leclercem z Ferrari. Pouhých 32 bodů ale dělí Monačana s šestým Lewisem Hamiltonem z Mercedesu.

Všechny oči se tedy budou spíše zaměřovat právě na pětici za úřadujícím mistrem světa, jenž letos právoplatně dokazuje svou extratřídu. Buďme ale upřímní, tato extratřída je vysoce umocněna nepochopitelnými selháními Ferrari.

Dominance Scuderie? Zůstaňme zatím nohama na zemi…

Úvod ročníku v Bahrajnu překvapil diváky na vícero frontách. Parádní závodění potvrdilo teorie, že nová formule 1 umožňuje lepší následování vozu před druhým. Ačkoliv počet předjížděcích manévrů se nevymykal průměrům, ostře sledovaný souboj mezi Verstappenem a Leclercem byl pastvou pro oči.

Někdo by mohl namítnout, že se tito dva dokázali předjet pouze při nájezdech do pomalých zatáček okruhu. Tedy na místech, kde se tak či onak dá pouze a jen předjíždět.

Všem ale zůstala viset brada, když Ferrari v poušti dvojnásobně triumfovalo. Ano, pomohly jim závady na obou vozech Red Bullu Verstappena a Péreze, které oba nekompromisně vyřadily v posledních čtyřech kolech velké ceny. Na pódium se díky tomu dostal Lewis Hamilton, jehož bychom vůbec neočekávali, když uvážíme formu Mercedesu v předsezónních testech.

Red Bull byl tradičně silný na klikatých a pomalých okruzích. Vítězství v superrychlé Džiddě však ukázalo směr, kterým se borci z Milton Keynes vydali. Bylo to sice s Ferrari těsně za zády, tifosi si ale mnuli ruce. Jejich milovaný tým měl poprvé po čtyřech letech auto, jež dokázalo být skutečně konkurenceschopné.

Dominance Leclerca v australském Melbourne toto jenom potvrdila. Přidejme k tomu ne úplně silný Mercedes a rozpadající se Red Bull Verstappena, jenž musel zhryznout druhé odstoupení sezóny, a rázem máme Monačana ve vedení o 34 bodů před Georgem Russellem z Mercedesu, který teprve v Austrálii zaznamenal své první reálné pódium, nepočítaje frašku z loňské Belgie.

Copak to tu máme? Že bychom se vrátili do roku 2002? Zkušenosti ale všechny nechávají při zemi. Pokud je tu někdo, kdo umí prohrávat tituly a předávat je druhým na stříbrném podnose, pak je to právě Ferrari…

Co jsem vám říkal?

Leclercova chyba v 54. kole Velké ceny Emilia Romagna na Imole a následný finiš na šestém místě téměř minutu za vítězným Verstappenem předznamenali postupný začátek kolapsu Scuderie. Red Bull byl v Itálii k nezastavení a zaznamenal bez jednoho bodu maximální možný zisk mistrovských „puntíků“.

Premiéra v Miami vyšla opět vítězně pro Red Bull a Verstappena. Oba vozy Ferrari Leclerca a Sainze obsadily zbylé pozice na pódiu, neuvěřitelná rychlost červených býků na rovinkách nedala jezdcům Scuderie žádnou šanci na předjížděcí manévr.

Závod v Barceloně byl ale prvním hřebíčkem do nadějí tifosi. Leclerc z vedení závodu odstoupil kvůli poruše systému MGU-H a dovolil tak Red Bullům zaznamenat druhé dvojité vítězství sezóny. Nejen to, Verstappen a Red Bull se vyšvihli před Leclerca a Ferrari na první místo v průběžných tabulkách. „Ale však co, Monako má být přece snadným útočistěm Ferrari, že?“ museli si pomyslet tifosi.

Omyl. Ferrari předvedlo divákům v knížectví a u obrazovek strategický cirkus. Na osychající trati byl Leclerc poslán do boxů dvakrát v intervalu dvou kol, nejprve pro přechodné pneu a poté pro suché pneu tvrdé specifikace. Ferrari zariskovalo se Sainzem, kterému vyměnili gumy do extremního mokra rovnou na gumy do sucha.

Španěl ve výsledku neztratil oproti kvalifikaci žádnou pozici, Leclerca ale stály zastávky v boxech draho, propadl se jak za svého týmového kolegu, tak za oba Red Bully. Pérez profitoval ze čtveřice závodníků nejvíce a zaznamenal po nervy drásajícím závěru závodu třetí vítězství kariéry a první v letošním mistrovství.

Ázerbájdžánské Baku pak prohloubilo žal všech fanoušků Ferrari, když ani jeden vůz nedokončil závod po technických problémech, zatímco Red Bull opět slavil dvojité vítězství.

V Kanadě si Leclerc zapředjížděl po startu z devatenáctého místa kvůli penalizaci za použití více pohonných jednotek, než co je povoleno za sezónu. Žezlo vedoucího jezdce pro velkou cenu v Montrealu tak získal Sainz, který ale o kousek nestačil na Verstappena, jenž z devíti závodů triumfoval již pošesté.  

Ferrari tak po slibném startu do sezóny ani jednou nestálo na nejvyšším stupínku. Verstappen a Red Bull si díky tomu užívali pohodlného náskoku v obou šampionátech. Dokonce Mercedes, který vždy čekal v ústraní, než někdo z vedoucí dvojice týmu odpadl, byl bodově blíže Ferrari než Ferrari k Red Bullu.

Ferrari opět vyhrává? Tak šup zpátky do reality…

Fenomenální Velká cena Velké Británie spatřila poprvé v sezóně přímý souboj tří top týmů Red Bullu, Ferrari a Mercedesu, jehož forma na Silverstonu nečekaně stoupla, hlavně co se týče závodní rychlosti. Co je ještě víc s podivem, je fakt, že Ferrari a Carlos Sainz vzešli z tohoto mega souboje vítězně. Značně jim však pomohly problémy Verstappena, které ho odsunuly až na výsledné sedmé místo.

Co ale nebylo příliš velkým překvapením, byla další chyba ve strategii u Leclerca. Ten až do vyslání safety caru čtrnáct kol před koncem závodu vedl před Sainzem (ano, existovala zde šance na dvojité vítězství Ferrari). Avšak rozhodnutí nepovolat Monačana do boxu pro nové pneu, přestože tak učinili úplně všichni, bylo nanejvýš na první pohled zvláštní.

Leclerc tak musel na závěrečných deset kol čelit útokům soupeřů na nových pneumatikách, což vyústilo v parádní reklamu na závody F1. Leclerc by ale tento názor příliš nekvitoval, na starších gumách se propadl na čtvrté místo.

Rakouská Velká cena přinesla dosti překvapující průběh. Red Bully na svém domácím okruhu vůbec nestíhaly vozům Ferrari. Verstappen byl dokonce třikrát předjet Leclercem přímo na trati, vždy po zastávkách v boxech.

Leclerc si nakonec připsal první vítězství od Velké ceny Austrálie a vyšvihl se na celkové druhé místo, 38 bodů za Verstappena. Pérez nedokončil druhý závod z posledních tří a vidina mistrovského titulu byla ta tam, pokud vůbec existovala.

Naděje tifosi po dvou vítězstvích Ferrari za sebou opět vzrostly. Závod ve Francii na okruhu Paul Ricard se dokonce vyvíjel slibně pro Leclerca, který měl za úkol maximalizovat body pro tým po nepovolené výměně elementů motoru u Sainze. V osmnáctém kole ale přišel hrozivý moment, kdy kamery spatřily Leclerca v bariérách.

Závod byl pro čtyřiadvacetiletého Monačana náhle u konce. Verstappen měl tak otevřenou cestu k dalšímu vítězství. Red Bull ale nemohl příliš horlivě slavit. Mercedes zaujal zbylá místa na stupních vítězů po velice špatném výkonu Péreze, jenž se trápil s vozem.

Jak se vzal, tu se vzal 63bodový náskok Verstappena na Leclerca, jehož děsivý křik do rádia po své nehodě musel probudit i ty, co rádi usínají během závodů F1 a pak to dávají všemožně vědět na diskuzní fóra.

O týden později se Formule 1 přesunula do Maďarska na poslední velkou cenu před čtyřtýdenní letní přestávkou. A opět se předvedl tým stratégů Ferrari, které mohlo stáhnout náskok Red Bullu a Verstappena kvůli nevydařené kvalifikaci, kdy Nizozemec obsadil po problémech desáté a jeho kolega Pérez dokonce jedenácté místo.

V půlce závodu přišlo nepochopitelné rozhodnutí přezout Leclercovy pneumatiky na tvrdou sadu, jež nevykazovala žádnou schopnost zajíždět s ní rychlé časy, což potvrdil hlavně tým Alpine ještě před Leclercovou inkriminovanou zastávkou. Leclerc byl natolik pomalý, že ho z vedení závodu s lehkostí vystřídal Verstappen.

I přesto, že jezdec Red Bullu dostal hodiny, dokázal Leclerca opět zdolat. Russell se sice vyznamenal premiérovým prvním místem na startu pro Mercedes, na Verstappena ale nikdo nestačil. Pomohly k tomu i skvěle načasované pit stopy. Úřadující mistr světa si dojel pro osmé vítězství sezóny a jeho náskok v čele šampionátu vyšplhal na osmdesát bodů.

Verstappen tak dominuje letošnímu mistrovství světa. Nahrává mu hlavně výkonnostní propad Mercedesu oproti minulé sezóně a spousta technických odstoupení a strategických omylů u Ferrari.

Existuje zde ale pozitivum, které si Ferrari může vzít do letní přestávky. Vždy, když bojovali v posledních čtrnácti letech o titul, tak si jej prohráli ke konci sezóny. Letos si jej prohrávají již uprostřed sezóny, a tak mají ještě čas nějakým magickým způsobem zvrátit svůj nepříznivý osud. Ačkoliv v ně už nevěří asi ani ten největší optimista…

Zdroj: F1