Budoucnost esportu? Bude záležet i na tom, jak z toho udělat mainstream, jako se to daří třeba MMA, říká zakladatel Dynamo Eclot

Esport začíná pomalu, ale jistě promlouvat do světového dění, když si ukrajuje stále větší a větší kus pozornosti především u mladší generace. Celé toto odvětví je však stále na samém začátku profesionalismu. Na to, jak bude vypadat budoucnost esportu, jsme se zeptali zakladatele týmu Dynamo Eclot Martina Novotného.

Jak byste zhodnotil stav českého esportu v porovnání se zahraničím co do nějakého zázemí, oblíbenosti a finančních odměn?

V posledních dvou letech udělala tuzemská scéna obrovský progres. Byl to malý rybníček plný amatérských, maximálně poloprofesionálních organizací. V té době jsme se nemohli se zahraničím vůbec rovnat. Dnes už je to jiné, ale stejně jako jsme se posunuli my, posunul se i svět, jen ty nůžky už nejsou tolik rozevřené. 

Zázemí nejlepších světových týmů už je opravdu na neuvěřitelné úrovni. Měl jsem možnost nahlédnout alespoň virtuálně do sídla francouzské jedničky Vitality a je to neuvěřitelné. Hráči tam mají vše co potřebují, dokonce i to, co nepotřebují, a je toho hodně (smích). Jejich gaming house/office stál několik desítek milionů euro a je to vidět.

Oblíbenost esportů je v zahraničí také jiná, například v Dánsku si troufnu tvrdit, že je Counter-Strike číslo jedna ve sportech, možná dva. U nás to ale taky není vůbec špatné, jen zkrátka trošku “doplácíme” na to, že jsme skutečně malý trh, tedy je tu i relativně málo potenciálních diváků.

Finanční odměny se hodně posunuly zvlášť letos, kdy MČR v CS:GO nabízí prizepool 4 miliony korun, což už je daleko zajímavější než v minulosti. Nicméně v zahraniční stále najdeme spoustu turnajů, ve kterých jsou daleko větší peníze, ale to je přirozené. Ty turnaje jsou totiž určeny pro celou Evropu, potažmo i celý svět. V porovnání s regionálními soutěžemi například v Polsku jsme na tom už relativně podobně. 

Minimálně u nás se esport téměř nejvíce rozjel a dal o sobě vědět v té největší krizi pandemie koronaviru, kdy prakticky nic jiného ani nebylo možné sledovat. Jak se díváte na tento fakt a bylo tomu tak i v zahraničí? Pomohlo to ČR se přiblížit zahraničí?

Částečně je to pravda, ale nejvíce tomu pomohl nejspíš investiční boom. Mnoho investorů si všimlo esportu a začalo do něj investovat spoustu peněz. Co se týká sledovanosti, tak tam to nejspíš pomohlo, ovšem je nutné zmínit, že kvůli covidu nebylo možné pořádat offline eventy, které byly opravdu hojně navštěvované a jejich návštěvnost po každé akci rostla.

Tedy má to dvě roviny. Ano, v jistém slova smyslu to pomohlo, esport byl jediný sport, který v té nejtěžší fázi karantény fungoval (online). Ale v té druhé rovině, třeba té ekonomické či společenské, to moc neprospělo. Třeba offline akce (LANky) se výrazně omezily, přitom hlavně ty byly vrcholem všech lig či turnajů.

Jak to vidíte s budoucností českého esportu? 

Budoucnost českého esportu je přímo závislá na budoucnosti toho zahraničního, takže pokud bude esport růst ve světe, bude růst i u nás. Dost bude záležet i na tom, jak dokážeme esport vysvětlit širší veřejnosti tak, aby to pochopil úplně každý. Udělat z toho mainstream, jako se to daří třeba MMA.

Věřím, že do budoucna si bude moct každý najít svůj oblíbený esportový titul stejně tak, jako si dnes kdokoliv dokáže najít svůj šálek čaje ve sportech či třeba v televizi a nebo si najde oblíbeného video tvůrce na YouTube. Zkrátka není to jen pro děti.

Esport je nicméně stále širokou veřejností vnímán spíše jako „zábava za počítačem“, nikoliv regulérním sportem. Co se týče tohoto trendu, cítíte právě v otázce onoho vnímání už nějaké zlepšení? 

Určitě, zlepšení tam je, ale je třeba pokračovat v osvětě. Esport je sice sezení u počítače, ale když budete každý den hrát 10 hodin denně, nebudete nejlepší. Prostě to nestačí. I pro esport hráči v Americe používají pojem “Esports Athlete”. Je důležité být v dobré fyzické kondici, kvalitně se stravovat či být psychicky a mentálně fit. Tyhle aspekty rozhodují v těch nejklíčovějších momentech.

U nás v Dynamo Eclot si to uvědomujeme, proto pečujeme a vyvíjíme maximální úsilí to vysvětlit i našim hráčům. Mají k dispozici mentálního kouče, výživového poradce. Řešíme s nimi i různé kompenzační cviky, aby se vyvarovali zraněním, jako jsou karpální tunely, křivá páteř atd.

Společně s naším partnerem Under Armour tvoříme sérii Improving Esport (Zlepšujeme esport), kde se všem těmto tématům věnujeme. Jednotlivé díly jsou na našem YouTube kanále.

Jakým způsobem nabíráte nové členy do vašich týmů? Je potřeba zlepšit úroveň či zvýšit počet například amatérských turnajů stejně, jako fotbal těží z Grassroots?

Vyhledávání nových hráčů a talentů je momentálně trošku složitější. Esport se v poslední době neskutečně posunul na té špičce, ale trošku jsme zapomněli na to podhoubí, takže momentálně tu máme trošku opačnou pyramidu. Aktuálně se společně s Českou asociací esportu snažíme najít model, který by tento problém mohl řešit.

Oproti Grassroots je to složitější, protože v některých směrech nám trošku hází klacky pod nohy přímo vývojáři jednotlivých her, kteří se snaží, aby hráči zůstali pouze ve hře a nemuseli přistupovat na žádné další turnajové weby a podobně. Fortnite má například vlastní turnajový model přímo ve hře, ve kterém hráči mohou vyhrát slušné peníze. Ten je ale pro nás pro kluby těžko skautovatelný.

Před nějakým časem se rovněž spekulovalo o zařazení esportu na olympijské hry. Byl byste pro, či nikoliv?

Nemyslím si, že to esport potřebuje. Naopak to za pár let bude potřebovat olympiáda. Mladé lidi už to bohužel moc nezajímá. Můj osobní názor je, že esport si může vytvořit svou olympiádu. Každopádně na Asijských hrách je esport součástí už nějakou dobu a jsou s tím spokojení. 

Poněkud asi kontroverzní otázka, ale s ohledem do “daleké” budoucnosti, jelikož se digi svět neustále vylepšuje, některé hry začínají být vskutku nerozeznatelné od reality – dokáže podle vás esport v budoucnu třeba i nahradit nějaké sportovní disciplíny?

Je to možné, ale osobně doufám, že se to nestane. Musíme přece jenom alespoň některé věci nechat mimo internet. Ovšem během pandemie koronaviru se ukázal potenciál, například F1 se jezdila virtuálně. Svoje virtuální soutěže měla většina sportu od rallye přes cyklistiku až po golf a biatlon.

Eclot je jedním z nejúspěšnějších esportových týmů na československé scéně, za jehož zády stojí silný investor Petr Dědek. I díky tomu jste tedy začali spolupracovat s hokejovými Pardubicemi, můžete nám přiblížit, jak vlastně taková spolupráce mezi hokejovým a esportovým týmem probíhá?

Fungujeme jako dvě samostatné firmy, máme stejného majitele a z tohoto propojení hodně těžíme. Spojily se dvě úspěšné značky ve svých oborech, aby vytvořily jednu ještě silnější. 

Není tajemstvím, že se zaměřujete také na výchovu talentů. Jak vlastně vypadá taková výchova hráčských talentů a co vše to obnáší?

Výchova mládeže je něco, co je hodně důležité zejména směrem do budoucna. Dost se bavíme i s lidmi z hokejového Dynama, kteří v tomto směru mají větší zkušenosti a snažíme se to nějak překlopit do našeho světa. V esportu se zatím s mládeží téměř nepracuje a to je za nás špatně. 

Za sedm let na scéně jste dosáhli na 53 trofejí, přičemž na vašem webu sdílíte také ambici uspět i na zahraničním trhu. A právě v této souvislosti bychom se rádi zeptali, zaměřujete se na nějaký konkrétní zahraniční turnaj, na který se zvlášť připravujete a chcete v něm uspět?

Esport je oproti klasických sportům zajímavý hlavně v tom, že v podstatě nemá hranice. Třeba v Counter-Strike působíme v tuzemských soutěžích Sazka eLEAGUE či MČR, ale valnou většinu turnajů hrajeme v zahraničí (myšleno hlavně online). Působíme v druhé nejvyšší evropské lize ESEA Advanced, ale často dostáváme pozvánky i na krátkodobější turnaje.

Naposledy jsme vyhráli švédský turnaj EPULZE Invitational, ze kterého jsme si odnesli 7 000 $. V League of Legends je tomu zase trošku jinak, tam hrajeme zejména domácí soutěž, ze které lze postoupit do European Masters, což je taková obdoba Ligy mistrů ve fotbale. Ta nám letos utekla o jednu hru a je naší ambicí se tam v příští sezoně dostat.

Paradoxem je, že je v League of Legends se hraje hlavně domácí soutěž, ale působí tu hodně zahraničních hráčů. Například my máme trenéra z Turecka. V Counter-Strike se zase mnohem více hrají zahraniční soutěže, nicméně československé týmy zůstávají československé. 

Dynamu Eclot se podařilo obhájit prvenství v Enyaq Hockey League. Zůstane sestava ve složení Michal Vaněk – Adam Čejka – Jaroslav Řehoř a Adam Menšík stejná i pro nadcházející sezónu, nebo očekáváte nějakou změnu?

Pevně věříme, že sestava zůstane celá. Kluci jsou u nás spokojení a my jsme spokojeni s nimi, navíc jsou to srdcaři. 

Závěrečná otázka – momentálně působíte ve čtyřech sekcích (NHL 22, Rocket League, League of Legends a Counter-Strike), plánujete do budoucna nějaké rozšíření? Například o Fortnite či FIFU? 

Aktivně sledujeme téměř všechny esport tituly a když je nějaká příležitost, aktivně ji vyhodnocujeme. Vždy než vstoupíme do nějakého nového titulu, máme několik parametrů, podle kterých se rozhodujeme.

Je to sledovanost daných titulů, potenciál konkrétních hráčů, nejen herní, ale i marketingový a tedy i monetizační. V nejbližších měsících tedy neplánujeme přibrat pod naše křídla další titul, nicméně když se objeví příležitost, jenž bude dávat smysl, půjdeme do toho.