Italská kletba pokračuje, shrnutí 16 let italského prokletí

Itálie je země, kde je fotbal obrovskou tradicí a životním stylem, víc než náboženstvím. Od Mistrovství světa v Německu v roce 2006 zažívá italský národní tým velmi těžké časy, alespoň co se turnaje pořádaném FIFA týká.

Brazílie s pěti tituly mistrů světa je jediný národní tým, který jich má více než právě italská fotbalová reprezentace. Itálie se dělí v počtu titulů z největšího fotbalového turnaje historie s Německem na druhém místě celkem se čtyřmi zlatými medailemi. Deník Marca přišel se shrnutím 16 let italského národního týmu, který se zapsal černým písmem do historie italského fotbalu.

Zaprodala Itálie svou duši ďáblu?

Stojí za připomenutí, že na Mistrovství světa v roce 2006 pořádaném v Německu Italové porazili Francii v sérii penaltových rozstřelů v zápase, který si mnoho fanoušků spojí s incidentem Zinedina Zidana a Marca Materazziho. Francouzská legenda tehdy hlavičkou sundala k zemi provokujícího italského obránce, který urazil Zidanovu sestru a Zidane tak musel během prodloužení předčasně do sprch.

To vše se dělo uprostřed skandálu s ovlivňováním zápasů, který dokonce stál italského mistra Juventus Turín odebrání titulu a zařazení do Serie B. Zdálo by se, že „Azzurri“ zaprodali svou duši ďáblu ve stylu Božské komedie Danteho Alighieriho, protože od té doby si museli projít „sedmi kruhy pekla“.

Čtyři zklamání z mistrovství světa

V Jihoafrické republice v roce 2010 Itálie obhajovala svůj titul ostudným způsobem, když skončila na konci skupiny F pod Paraguayí, Slovenskem a Novým Zélandem. Odjela tak z turnaje se dvěma remízami a pouhými dvěma body ze třech zápasů.

Los Brazílie 2014 je zařadil do „skupiny smrti“. Ve skupině D Itálie čelila Anglii, Kostarice a Uruguayi, a přestože při svém debutu porazila Brity, vše se později zhroutilo překvapivými porážkami v řadě proti oběma americkým týmům. Tři body nestačily a podruhé v řadě tak musel italský reprezentační tým opustit mistrovství světa ještě před vyřazovacími zápasy.

Pokud se zdálo, že to znamená sáhnout si na dno, pak to, co následovalo, byla čirá tragédie, která v historii italského fotbalu neměla obdoby. Nejprve to bylo Mistrovství světa v Rusku v roce 2018, kde se Itálie ani nekvalifikovala na závěrečný turnaj. V baráži se Švédskem o vstupenku na mistrovství světa po prohře ve Švédsku a domácí remíze opustili Italové myšlenku na odlet do Ruska. Loučení s legendárním brankářem národního týmu Gianluigi Buffonem tak mělo velmi hořkou příchuť.

Italové museli po včerejším vyřazení s Makedonií vypít hořký kalich až do dna

Po tom, co loni na Euru 2020 vstala italská fotbalová reprezentace z mrtvých a vyhrála evropský šampionát, zdála se být krize italského fotbalu zažehnána. Postup na Mistrovství světa v Kataru tak měl být pouhou formalitou.

V přívětivé skupině totiž Italové skončili až na druhém místě za prvním Švýcarskem a dostali se tak do barážových bojů. Ve včerejším domácím utkání v Palermu totiž Itálie nedokázala vyzrát na outsidera ze Severní Makedonie. Po brance Aleksandara Trajkovského z 92. minuty zápasu budou italští hráči již podruhé za sebou sledovat závěrečný turnaj konaný tentokrát v Kataru pouze v televizi.

Stručně řečeno, od vítězného Mistrovství světa v Německu uplynulo nejhorších 16 let v historii italského fotbalu. Fakt, že se Italové již podruhé za sebou nedostali přes kvalifikační boje, je pro italský fotbal ostudou.

Zdroj: Marca