Velkolepé plány KHL jsou v troskách! Jak měla vypadat soutěž, jež chtěla konkurovat NHL?

Velký hokejový megaprojekt Kontinentální hokejové ligy je pomalu, ale jistě už jen součástí historie. I přes komplikace v neprůstřelných smlouvách balí evropští hokejisté v Rusku kufry. KHL nejen že přijde o některé kluby či řadu hokejistů, kteří jim zvedali úroveň soutěže, za chvíli ale přijdou o velké peníze, které ligu držely nad vodou. Jaká ale vlastně měla KHL doopravdy být?

Jedno je už teď jasné. Ať se z hlediska válečné invaze Rusů na Ukrajině stane cokoliv, KHL už nikdy nebude tou soutěží, kterou byla doteď. Nejen že už nebude stejná jako dřív, ale nikdy vlastně nebyla ani takovou, jakou být měla. 

A nikdy už ani nebude. Dění v posledních dnech tyhle sny definitivně rozmetalo.

Hokejový analytik a výkonný ředitel aliance European Hockey Club (E.H.C.) Szymon Szemberg na svém twitterovém účtu zveřejnil, jak to šlo z KHL od jejího zrodu.

PRVNÍ KROK – POHŘBÍT LIGU MISTRŮ

Zrod KHL nebo-li tzv. upgrade někdejší Superligy vznikl v roce 2008. Ještě tu samou sezonu se hrála původní verze evropské hokejové Ligy mistrů, která se neuchytila. V jejím finále rozdrtil švýcarský Curych Metallurg Magnitogorsk 5:0. Ano, tenkrát hrály dnešní Champions Hockey League (CHL) taky ruské týmy.

Alexandr Medveděv (bývalý prezident KHL a místopředseda řídícího výboru ruské energetické společnosti Gazprom) si po třetím gólu Curychu rozzlobeně ze sebe strhnul dres Magnitogorsku. Za pár dní pak oznámil, že ruský energetický gigant Gazprom (kde byl Medveděv viceprezidentem) odejde jako sponzor CHL a že kluby KHL již nebudou hrát v Evropě. Takhle původní myšlenka hokejové Ligy mistrů zanikla.

KHL zkrátka viděla Ligu mistrů jako konkurenční hrozbu. Byla to právě soutěž ruských zbohatlíků, kteří měli touhu vybudovat v Evropě ligu, která bude jednou konkurovat slavné NHL. Byli to oni, kteří chtěli jednou korunovat krále celé hokejové Evropy.

Už tenkrát Rusům velmi pomohl ještě nedávný prezident IIHF René Fasel. Nikdy se netajil tím, že měl k Rusku a Putinovi velice blízko. On byl nakonec jedním z hlavních postav toho, proč začala KHL na úkor Champions Hockey League stoupat.

Ve stejnou dobu došlo taky k okamžiku, kdy útočník Nashvillu Alexander Radulov podepsal překvapivě smlouvu se Salavatem Ufou, přestože šlo o krok, který právní legislativa nedovolovala. Radulov byl totiž hráč Predators. René Fasel tenkrát mohl celý přestup zarazit, ale znovu se postavil na stranu KHL. To pak vedlo k přerušení vztahů mezi NHL a IIHF, na což evropský hokej v budoucnu často doplácel.

V roce 2012 namaloval Alexandr Medveděv při kongresu IIHF svou vizi, jak by měla za pár let nejlepší evropská soutěž vypadat. Mělo jí hrát 32 klubů z KHL a dalších 32 klubu ze západní Evropy. Celkem 64 velkých organizací mělo v budoucnu vytvořit NHL na evropském kontinentu.

NEPOVEDENÉ EXPANZE

Problém byl v tom, že elitní evropské kluby nechtěly jen tak náhle pro nějaký nejistý projekt opustit své národní soutěže a tím prakticky riskovat svou existenci. To i za předpokladu, že by byla evropská kontinentální soutěž financována z peněz z ropy a zemního plynu firmy Gazprom. To znamená, že by disponovala téměř s “neomezeným rozpočtem”. 

V následujících letech se přece jen podařilo KHL na svoji stranu přetáhnout některé kluby z různých koutů Evropy. Buď šlo o ty, které opustily svou domácí soutěž, nebo o ty, které byly pro KHL speciálně vytvořeny (např. HC Lev Praha). 

Velkou rybou se stal třeba Jokerit Helsinki. Majitel Jokeritu Hjallis Harkimo nebyl ve svém hokejovém byznysu příliš úspěšný, takže se mu nakonec ulevilo, když prodal tým a Hartwall Arénu ruským miliardářům a Putinovým kumpánům. Ruští majitelé zaplatili všechny účty a dluhy.

Faktem však bylo, že evropské kluby, včetně Jokeritu, byly nakonec velice ztrátové. Jokerit údajně během těchto let strávených v KHL přišel až o 100 milionů eur.  Radost z toho neměli ani místní fanoušci, kteří přišli o své oblíbené derby s IFK Helsinki. Obě arény dělily od sebe tři kilometry.

Místo toho Jokerit cestoval třeba 6500 kilometrů do Chabarovsku nebo 6300 kilometrů do Číny, aby mohli hrát zápasy v soutěži, která neměla v podstatě žádnou zajímavou historii, jen nejistou budoucnost.

Vesměs všechny pokusy přilákat západní evropské značky skončily nakonec fiaskem. Nejdéle se podařilo udržet Slovanu Bratislav, který vstoupil do KHL v roce 2012. Po odchodu v roce 2019 byl klub úplně bez peněz, s dluhy až po střechu. Zachránili ho nakonec až noví vlastníci.

V roce 2014 prohlásil Vladimír Putin, že Medveděv jako prezident soutěže končí, a předal nejvyšší funkci KHL Dmitriji Černyšenkovi. 

Černyšenkov je člověk, který byl prezidentem olympijských her v Soči 2014, jenž byly označeny za nejzkorumpovanější hry v historii olympiády. Později se ukázalo, že některé vzorky moči z dopingových kontrol byly během noci vyměňovány dírou ve zdi.

Později byl Mezinárodním olympijským výborem odvolán z komise. Tohle ale ze strany KHL nebyl nikdy žádný problém, Černyšenkov tak pokračoval ve své funkci nadále.

Pod vedením tohoto pána se však už nepodařilo lize přivést do KHL žádný evropský klub ze západu, čímž by se pozvedla popularita i ekonomika soutěže. Jeho jediný úlovek byl čínský zástupce Kunlun Red Star, který po celou dobu působil v soutěži až velmi rozpačitě.

Hodně křečovité byly především začátky tohoto čínského projektu. Vedení nedokázalo hráčům zajistit hokejky na správnou stranu, hokeji nerozuměli ani diváci. Šlo především o politicko-ekonomický krok pod dohledem Putina. Později na olympiádě v Pekingu z tohoto celku vytěžila domácí Čína, která udělala z naturalizovaných cizinců národní tým.

Mnoho hráčů se v průběhu dlouhých let ptalo, proč liga investuje miliardy do zahraničních klubů, místo investic do ruského hokeje. To i přesto, že ideologie o evropské soutěži konkurující NHL byla dávno za zenitem. Kvalitu KHL udržovali jen hráči, které Rusové mohli ze státního monopolu zaplatit.

I díky válečnému konfliktu na Ukrajině se tak po letech KHL vrací tam, kde byla před celým šíleným a nikdy neuskutečnitelném nápadu. 

V těchto dnech si sice bojuje na ruské půdě o Gagarinův pohár, ale soutěž opustily už dva kluby a mnoho evropských hokejistů. Pro Rusko to muže mít prakticky jen jednu východu. Místo šíleného byznysového bláznovství se z hokeje muže stát opět zase více hokej. 

Akorát s tím rozdílem, že se o tuhle soutěž už nikdy nebude svět zajímat. Zdaleka ne tak, jako tomu bylo ještě před vznikem KHL.

Zdroj: Szymon Szemberg – Twitter