Muži v ofsajdu: Hezká tečka za kariérou Malého Mozarta, favoritem mistrovství světa je Brazílie, hvězdou MS se může stát mladíček Lozano

Vítáme vás u nového dílu diskuzního pořadu ´Muži v ofsajdu´, ve kterém rozebíráme fotbalové dění za uplynulý týden. Do dnešního dílu přijali pozvání redaktoři Jan Hrusa, Tony Ruik a Tomáš Zemánek. V dnešním díle se poohlédneme po rozlučce Tomáše Rosického na Letné a neopemeneme ani přípravy na blížící se mistrovství světa.

Jakub Kepka (JK): Začneme u rozlučky Tomáše Rosického. Byl se někdo z vás osobně podívat na zápase? Jste rádi, že i přes špatné počasí se zápas nesl ve vynikající atmosféře?

Jan Hrusa (JH): Na zápase jsem se neukázal, čehož zpětně lituji, přihlédnu-li k tomu kolik opravdových hvězd přijalo pozvání na Rosického derniéru. Bylo poznat, že s Tomášem všichni dobře vychází a vzhledem k tomu, že všechna soutěživost šla během hry stranou, měli jsme tu čest vidět Rosického bývalé kolegy v dobrém rozmaru i přes nepřejícnost počasí, které nám nakonec samotnou rozlučku zkrátilo o necelou půlhodinku.

Tony Ruik (TR): Na zápase jsem osobně nebyl a ani jsem neměl možnost zápas sledovat živě. Avšak ze záznamu jsem se na něj rád podíval, jelikož už jen ta jména, která se této rozlučky zúčastnila svědčila o tom, že to bude nezapomenutelný zážitek a také že byl! I přestože nakonec pršelo, což si na jednu stranu říkám, že možná po těch velmi horkých dnech sucha mnoho lidí uvítalo, tak byla Rosického rozlučka plná zajímavých a dojemných momentů.

Tomáš Zemánek (TZ): Mám pochopitelně velkou radost, že se všechno zvládlo. Počasí sice snad ani horší být nemohlo, ale všechny hvězdy se k tomu postavily patřičně čelem a nabídly fanouškům plnohodnotnou exhibici protkanou krásnými góly.

foto: AC Sparta Praha

JK: Jak byste shrnuli kariéru Tomáše Rosického? Který moment si s Malým Mozartem spojíte jako první?

TZ: Nevypíchnul bych asi žádný konkrétní moment, ale Tomášovu kariéru si zhodnotit troufnu. Kluk s obrovským talentem, který nebyl tak docela naplněn. Jak říkají mnozí bývalí spoluhráči i soupeři „Malého Mozarta“, ten kluk mohl vyhrát Zlatý míč, kdyby neměl smůlu. Těžko říct, jestli by dosáhl až tak vysoko, ale nepochybně by se objevil aspoň v nějaké top desítce. Když se já sám zamyslím a pokusím se určit nejlepšího fotbalistu naší historie, volil bych mezi Rosickým a Masopustem. Oba dva totiž uměli s míčem něco jedinečného a hlavně se na hřišti i mimo něj chovali slušně a naprosto skromně, což mimořádně oceňuji. Měli jsme zkrátka tu čest s mimořádným fotbalistou a člověkem. Ikdyž mu sportovní život nadělil nevídané množství bolesti a beznaděje, už navždy zůstane v srdcích desítek milionů lidí po celém světě.

TR: Tomáš Rosický je snad pro každého člověka, který má rád fotbal skutečnou legendou a především osobou, ke které by měla vzhlížet mladá generace. Velmi mi připomíná Ronaldinha. Vždy když se dotkl míče, tak jste musel zbystřit, jelikož bylo jasné, že se něco bude dít. Fotbal si navíc užíval, dokázal se u něj smát a přitom fungovat na té nejvyšší úrovni. Vždy kolem sebe vyzařoval pozitivní auru a to i když šlo o hodně. Dnes se ve fotbale točí velké peníze, na všechny se snáší ze všech stran ohromný tlak, který nutí hráče stresovat se (viz Karius ve finále Ligy mistrů) a zapomíná se na to, že je to prostě jenom hra. To podle mě měl Rosický vždy pevně vryto pod kůží.

Avšak zdraví mu nepřálo. Do dnes si pamatuji na to, jak se zveřejnilo město, ve kterém budou naši fotbalisté během EURA 2016 bydlet. A nemohl jsem si nevšimnout jednoho komentáře, který zněl: „Konečně vím, do jaké nemocnice mám poslat v červnu Rosickému pohled.“ Na tento komentář nikdy nezapomenu a to i proto, že se to vážně naplnilo a Rosický se na šampionátu zranil. Kdyby měl pevné zdraví, tak věřím, že by dosáhl úrovně Pavla Nedvěda a Arsenal či reprezentace by slavily mnohem větší úspěchy. Takový měl podle mého fotbalový talent.

JH: Jeho kariéra byla plná kontrastů, konkrétně zranění nebo skvělých výkonů v dresech evropských velkoklubů. Na domácí scéně pomohl Spartě k několika titulům, na scéně evropské se může vychloubat třeba německým titulem či FA Cupem. Zapadl i do zlaté české fotbalové generace, plnohodnotně nahradil Pavla Nedvěda v čele zálohy. To jsou všechno skvělé úspěchy, které jsou trochu pošpiněny nevyužitým potenciálem, který v sobě jistě měl a nebýt již zmiňovaných zranění, mohl pobýt v základní jedenáctce Arsenalu mnohem více. Jeho samotného si asi nejvíce spojím s jeho dvěma góly proti USA na MS 2006.

foto: AC Sparta Praha

JK: Od Rosického se přesuneme k mistrovství světa, které začíná již tento čtvrtek. Jaká reprezentace patří na XXI. světovém šampionátu mezi vaše favority?

TR: Ještě před měsícem jsem jednoznačně favorizoval Španělsko, jelikož mají velmi široký kádr, plný skvělých hráčů. Avšak po shlédnutí přípravných zápasů Brazílie bych jednoznačně zvolil právě je. Na tom týmu je vidět určitá herní pohoda, ti hráči si rozumí a proti dvojici Coutinho – Neymar není obrany. Určitě také bude záležet na tom, zda se nezraní klíčoví hráči, ale pokud celý tým zůstane zdravý a bude se jich držet štěstí, tak podle mého dojdou až na samý vrchol.

Jinak samozřejmě nemohu zapomenout na Německo, jedna z těchto tří zemí bude slavit vítězství. Hodně pak čekám od Belgie, ale jedině v případě, že se během šampionátu nikdo nezraní. Celá jedenáctka je složená z hráčů, kteří jsou v nejlepších letech a ve skvělé formě. Pokud potáhne tým trenéra Roberta Martíneze za jeden provaz, tak jsou podle mého schopni konkurovat všem favoritům.

JH: Rozhodně bych vypíchl Brazílii, která je po posledním neúspěšném šampionátu vcelku opomíjena a není tak širokou veřejností favorizována, narozdíl od některých evropských mančaftů. Dle mého názoru, může být klíčem k úspěchu celkem zachované jádro mužstva, které se za posledních pár let nezměnilo. Trenér Tito, který převzal kanárky teprve na začátku kvalifikace, sází na pevnou zálohu a ofenzívu nabitou mladíčky, kterým se v uplynulých letech dařilo prosadit se v Evropě. Zmínit můžu třeba Coutinha nebo pouze jednadvacetiletého Gabriela Jesuse, kteří tak můžou v čele s hvězdným Neymarem převálcovat kde koho. Navíc byli Titeho svěřenci nalosováni do celkem snadné skupiny, kde nahání strach pouze houževnatá Kostarika.

TZ: Osobně favorizuji reprezentační výběry Španělska, Německa a Francie. Nejvíce pak ale Brazílii, která na mě působí vedle fotbalové kvality i nejsympatičtěji. Nesmíme rozhodně zapomínat na Belgii, jejíž kádr budí velký respekt. Poněkud rozpačitý jsem z argentinského výběru. Nebýt Messiho, mohl by se někde sejít s naší reprezentací a popovídat si o tom, kde se stala chyba. Messi ale v Rusku bude, jak naznačil sám Vladimir Putin, mužem číslo jedna. A jestli někdo dokáže nemožné, tak právě on. Nesmíme zapomínat ani na Euro 2016 a Portugalsko, jímž bych uzavřel skupinu favoritů.

JK: Na světovém šampionátu se kromě několika hráčů, u kterých se čekalo, že nedostatnou pozvánku do reprezentace (Benzema či Nainggolan), neobjeví více hvězd – Icardi, Sané, Hart, Wilshere, Lacazette, Martial, Fabregas a další. Kteří hráči vám na mistrovství světa budou chybět nejvíce?

TZ: Jmenovaní hráči zkrátka doplatili na velkolepou formu některého méně známého krajana nebo trenérův styl hry. Ve všech případech bych pro to našel pochopení. Jenom nepovolání Saného se mi jeví jako bláznovství. Tito hráči však nebudou těmi, kteří by mi na šampionátu nejvíce chyběli. To bych totiž musel oplakávat fotbalisty, kteří se do Ruska neprobojovali. Buffon, Bale, Vidal… Jejich reprezentační party budou chybět nejvíce. No a jako jedinec mi bude chybět Dani Alves. Trenérovo rozhodnutí je zde opodstatněné zraněním, ale Daniho šílenosti a odlehčování situací jsou zkrátka nedocenitelným pokladem pro spoluhráče i fanoušky.

JH: Jak už si Tomáši zmínil, největší překvapení samozřejmě způsobila absence křídelníka Leroye Saného, před kterým dostal přednost Julian Brandt, který podle Joachima Löwa více zapadá do německého systému. Mě osobnně zaskočila nenominace takového Maria Götzeho, který přeci vítězným gólem zařídil Němcům před čtyřmi lety zlato. Před chvíli jsem se zde rozpovídal o brazilské skvadře, která nebude obohacena obranářským duem David Luiz a Dani Alves, kteří do Ruska neodcestovali z důvodu zranění.

Co mě ale osobně nejvíce zasáhlo je konstatování, že se na turnaji neobjeví legenda legend Zlatan Ibrahimovič, který by vedle Mesiiho a Ronalda mohl doplňovat famózní trojlístek těchto bombarďáků. Nejvíce natěsnaná je pak sestava Les Bleus, kteří půjdou dobýjet skupinu C bez Benzemy či Lacazetta. Já osobně nejvíce postrádám lodivoda Dmitrije Payeta, který si své zranění obnovil teprve před pár týdny ve finále Evropské ligy.

TR: Mě osobně určitě Sané a Martial. Sané z toho důvodu, že předváděl úžasné výkony a myslím si, že byla velká chyba ho nevzít. Joachim Löw ho mohl nechat klidně celý turnaj na lavičce, ale myslím si, že by určitě přišla situace, kdy by jeho rychlosti využil. Takový hráč se prostě hodí. U Martiala tomu naprosto rozumím, proč ho Didier Deschamps na šampionát do Ruska nevzal, jelikož v United toho na jaře moc nepředvedl. Osobně ho mám ale velmi rád a myslím si, že kdyby nastupoval v Liverpoolu či Arsenalu, tak by z něj byl skvělý fotbalista. Pod Mourinhem akorát stagnuje…

Rád bych ještě zmínil Nainggolana, jelikož je nepochopitelné, jak takovýhle fotbalista nemá své místo v belgickém národním týmu. Podle mého je to kvůli vzájemnému vztahu trenéra a hráče samotného. Jak jsem již zmiňoval, největší problém Belgie na Euru 2016 byl podle mě ten, že hrál každý na sebe a netáhli za jeden provaz. Právě na tom se určitě Martínez snažil celé roky pracovat. Je tak možné, že právě Nainggolan jeho vizi nepřijal a narušoval týmovou pohodu, která je na těchto turnajích rozhodující. Zápasů je málo a času na sehrání ještě méně.

JK: Kterého hráče byste našim čtenářům doporučili během mistrovství světa sledovat?

JH: Zapeklitá otázka, o tom žádná. Jména typu Neymar či Lewandowski budou jistě pod drobnohledem celého světa, ale já bych naopak vyzdvihl zkušeného matadora Radamela Falcaa, o kterém není v poslední době ani vidu ani sluchu. Přitom zažil v minulé a letošní sezóně hráčské znovuzrození po protrápených štacích v Chelsea a Manchesteru United. V loňské sezóně napomohl Monacu k premiérovému titulu v tomto tisíciletí a semifinále Champions League. V kvalifikaci sice odehrál pouze sedm utkání, v nich však vstřelil dvě branky a s touto produktivitou bych ho moc rád viděl i v Rusku. „Jeho“ celkem sebevědomá Kolumbie je nasazena do „lehoučké“ skupiny H ze které by mohli „Narcos“ snadno proklouznout do bojů o medaile.

TR: Já osobně se nejvíce těším na výkony Coutinha, který si myslím, že bude na šampionátu zářit. Jsem taky velmi zvědavý, jestli se dokáže prosadit německý záložník Leon Goretzka, kterému předpovídám velkou budoucnost. A velmi se těším na představení Senegalu, který má podle mého úžasný tým, alespoň co se jednotlivců týče. Zde bych vyzdvihl především Kalidoua Koulibalyho, který by mohl se svými spoluhráči v obraně být tvrdým oříškem pro každý útok soupeře.

TZ: Těžko se mi vybírá jednotlivec, ale co takový Hirving Lozano? Hráč, o kterém většina fanoušků neví mnoho, pokud se s jeho jménem vůbec setkala. Bude hájit barvy Mexika a je jednou z jeho nejostřejších zbraní. Jedná se o dvaadvacetiletého křídelníka, který oplývá neskutečnou rychlostí, mrštností s balónem na noze a i precizním zakončením. Letos táhl PSV Eidhoven za nizozemským titulem a pokud by se mu vydařila i tato fotbalová show, může ho snadno potkat přestup do jednoho z top klubů. Jak to tak bývá, pobyt v Nizozemsku je pro fotbalové talenty pouze přestupní stanicí. O to více, že jde o Mexičana. Podaří-li se tedy „Aztékům“ urvat druhé místo ve velmi vyrovnané skupině „tří týmů“ a společně s favorizovaným Německem postoupit, dostane mladičký Hirving šanci ukázat světu své kvality ještě podrobněji. Při troše štěstí by se mohl opakovat příběh Jamese Rodrigueze z milulého světového šampionátu a Lozano by mohl odstartovat superhvězdnou kariéru.